Oneshoot 3 MAGIC SHOP

도둑? 친구가 아니다

              NamJoon
              Být polda jsem nikdy nechtěl, můj otec mě k tomu tlačil, protože sám byl policista. Nenávidím tuto práci, ale co s tím nadělám. V Koreji je normální poslouchat starší, a ještě k tomu své rodiče. Ti mě nikdy nepodporovali v mém snu. Nikdy o rapu nechtěl ani slyšet. A já nedokázal odporovat. Proto teď sedím na policejní stanici a čekám až mi můj vedoucí řekne vše k mému případu, který mám řešit. Měl jsem na starost jakýho si zloděje, který se jmenuje August D, tedy to je nejspíš jeho přezdívka. Žádná fotka nic, ale jedna věc byla společná. Vykrádal obchody s hudebninami. Ale proč, tam moc peněz přeci není. Nechápal jsem to. Proto jsem si dnes naplánoval hlídku. 
Koupil jsem si kafe, a pěšky jsem se vydal ulicemi. Procházel jsem ulicemi, hlavně těmi, kde byli hudbniny. Když u jedné jsem si všiml celkem nízkého kluka, měl v ruce kámen a hodil hodo výlohy, kterou prolezl dovnitř. Hned jsem se tam rozešel. Čekal jsem tam, jakoby nic. Když vylezl chytl jsem ho za ruku. ,,Co tu děláš?'' řekl jsem. ,,Pust mě'' řekl a nedíval se na mě. ,,Ptám se co tu děláš.'' ,,Přišel jsem si zahrát na klavír.'' řekl jakoby nic. ,,V tuhle dobu a do zavřeného obchodu?'' říkám a on jen kývne. ,,Normálně by mě tam nepustili.'' ,,Proto si o tobě všichni myslí že jsi zloděj.'' řekl. ,,No co přes den mi nedovolí hrát.'' ,,Mám tě chytit.'' řekl jsem mu. ,,Nech mě jít.'' řekl. ,,Dobře, ale už to nedělej, pokud chceš hrát, můžeš přijít ke mě, bude to pro tebe bezpečnější a nebude to protizákonné.'' ,,Dobře, ale kde bydlíš?'' optal se mě. Napsal jsem mu adresu a telefonní číslo, pak už jsem ho nechal odejít.
             Jak jsem mu mohl věřit? Nemohl jsem, ale doufal jsem že se ozve, a vážně asi po týdnu se ozval. A já ho teď čekám u mých dveřích. Je pravda že od té doby si nikdo neztěžoval. Přišel po 10 minutách. ,,Jsi tady.'' řeknu s úsměvem. ,,Ano chci si zahrát.'' řekne a usměje se, tentokrát si ho můžu prohlédnout celého. Byl vážně hezký. ,,Tak pojď za mnou.'' řekl jsem mu a vedl ho do svého tajného studia. I když rodiče se mnou nebydlí, občas přijdou na návštěvu. ,,Máš to tu pěkné.'' řekl a usmál se. ,,Děkuji.'' řekl jsem a usmál se zpět. ,,Mohu si tě poslechnout?'' optal jsem se ho a on jen kývl. 
Hrál vážně krásně. Dokonce jsem musel zavřít i oči, abych si to pořádně užil. ,,Hraješ skvěle.'' řekl jsem, když dohrál. ,,Děkuji.'' řekne a začne hrát další píseň. V tu dobu jsem začal psát text, napadl mě když jsem ho poslouchal. Psalo se to samo. ,,Můžu to vidět?'' optal se mě když dohrál. ,,Oh asi ne, není to nic extra.'' řekl jsem, ale jemu to bylo. Stejně mi zápisník vzal z ruky. A začal si číst můj text. ,,Jde ti to, má to hlavu a patu.'' řekl a já se nad tím začervenal.
            Takto jsme se scházeli každý druhý den. Trávit čas s ním bylo skvělé. Rád jsem poslouchal jak hraje. Bylo to tak uvolňující a inspirující. Ale dnes se neukázal. Byli mé narozeniny, o kterých věděl, ale neukázal se. I když mi nejsme úplně kamarádi že. Byl jsem sám na své narozeniny. Bylo mi líto že dnes nepřišel. Ale asi k tomu měl důvod. Když v tom se mi rozezněl telefon. ,,NamJoone chytli jsme zloděje přijď na stanici.'' říkal jeden můj kolega. Sakra mají YoonGiho?'' pomyslel jsem si a hned jsem se rozjel na stanici.
         ,,NamJoone pojď.'' řekl mě šéf a někam mě vedl. Když jsem přišel do hlavní místnosti, všichni vykřikli. ,,Vše nejlepší.'' podíval jsem se po nich a mezi nimi jsem viděl YoonGiho. ,,Co tu děláš.'' optal jsem se ho a objal ho. ,,Slavím narozeniny svého přítele.'' řekl a já se nad tím pozastavil. ,,Jsem tvůj přítel?'' optal jsem se ho a on místo odpovědi mi věnoval polibek. 

Dnes i když u nás je 11.09 v Koreji je již 12.09. a to znamená že má NamJoon náš lídr narozeniny. A já mu tímto přeji vše nejlepší.