Oneshoot 3 MAGIC SHOP

심령 구조

             YoonGi
          Seděl jsem sám v tiché, bílé čtvercové místnosti. Byl jsem tam sám a přesto jsem měl neskutečný strach. Čeho jsem se bál? Toho kluka co seděl uvnitř mé hlavy, a říkal ty nechutné věci. Toho kluka kým jsem byl. Bál jsem se totiž sám sebe. Není to poprvé co jsem tu, přesto mě stále nikdo nechápe, rodiče, přátelé? Prostě nikdo jen já sám.  Nenávidím se, nenávidím sám sebe tak moc, ale nenechají mě se zabít. nechají mě jen sedět v této místnosti plné psychické bolesti. Proč mě to nenechali dokončit? Copak už nikdo neslyší mé přání smrti?
Pokud se odsud dostanu proslavím se. Příběh ponese hudba, k milionům uší, budou pak naslouchat? 
             Dostal jsem se dál, bylo to těžké, vždy jsem se bál sám sebe, a to se nemění. Psychika, deprese, strach z lidí vše mě ovládá každý den, ale přenesu se přes to, abych mohl všem ukázat že nejsem zbytečný. Proto když jsem objevil BigHit rozhodl jsem se jít do toho. Ti kluci jsou skvělí, možná až moc. Možná jsem pro ně přítěž? Co umím? Ne nemysli na to, říkali že jsem dobrý, že k nim patřím. A proto jsme pokračovali i přes tolik obtíží, i přes mé zranění ramene po autonehodě, šli jsme prostě dál. Nebýt Jina, a lásky ostatních nebyl bych tu. Pomohl mi v nejtěžších fází deprese. Pomohl mi a to nemusel. Možná přeci jen pro někoho něco znamenám, možná nejsem to monstrum, které jsi myslím že jsem. Možná nejsem zbytečný. Kluci jsou úžasní a i přes to že nemáme dost peněz nezdáváme se. A postupně získáváme fanoušky. Dali jsme jim jméno ARMY. Ale neobjetoval jsem pro to moc? Ostatní se baví v klubech a já trénuji jak stroj společně s dalšími 6 kluky. Miluji co dělám, proč tedy občas lituji?
Jsou tu lidé co nás nenávidí, kteří nás pomlouvají a chtějí nás shodit, nenecháme se? Už v tom nejsem sám, nejsem jediný kdo proti tomu bojuje. Já kluci i naši fanoušci. I přes to že se haterům líbí naše neštěstí pak budu štastně nešťastný abych je naštval ještě víc. Už se nehodlám vzdát. Nevzdávám se, jdu dál kupředu, trnami a strastmi, ale nejsem sám. 
       To co jsem si jako dítě přál se stává skutečností. Stávám se slavným, uznávaným raperem a členem BTS.  Mám kolem sebe mnoho fanoušků a svou novou rodinu, která mě podpoří. Nejsem na nic sám, už se nemusím trápit, už nejsem jen já a můj strach, jsem já BTS a ARMY. Tak velké stadiony jsem si snad nikdy ani nepředstavoval a to jsme je vyprodali. Jsme tak šťastný že se naše hudba líbí, a i když se najde nenávist, je více lásky, která nám je dána.  Už se nesmím bát, už nejsem strašpitel, jsem někdo kdo pomáhá, kdo léčí a uklidňuje. 
Vždy je u mě vryta úzkost, ale i tak jdu dál. Už vím že na nic nejsem sám, a že úzkost mě požene výše k mému cíli. Naše cesta ještě nekončí,jsme teprve na začátku, ať se děje cokoliv, pokračujeme dál. Tato jízda není u konce, jen začátkem něčeho nového. Nebojte vždy jsem tu provás, stejně jako vy pro mě. Už nejsem srab, už se netopím, i když to někdy padne, vím že mi pomůžete. 
Nedělám hudbu pro prachy, dělám to pro to co miluji, pro to co chci. Chci jen šířit hudbu a pocity skrz ní. Hudba je příběh můj příběh, který pokračuje. Už žádná bolest, žádný stezk, jen hudba a můj rap. Už jsem svámi jsem tu pro vás, tak jako vi pro nás. Už nejsme sami, nejdeme sami, nikdy nekráčíme sami. 
          

        YoonGi jsme vždy po tvém boku, jsme ti kdo tě podpoří ať se děje cokoliv. Každý dělá chyby, ale ty jsi se za ni omluvil hned dvakrát. Ukázal jsi nám že toho lituješ. Nikoho jsi nezranil, nic jsi nerozbil a přesto se tolik viníš. Ale ARMY ti odpouští nezklamal jsi nás. Už jsme toho prožili tolik, a toto nás nerozdělí jsme s tebou.