Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Latté Caramella

Seděl jsem  v malé kavárně abych zahnal  čas, který bych jinak musel trávit na studené chodbě naší univerzity. Kavárna nebyla nijak přecpaná, jelikož ve všední dny a ještě kolem druhé hodiny jsou nejčastěji lidé po  obědě. Vychutnával jsem si své teplé  caramelová laté a po každém doušku, který jsem si usrkl  jsem se musel usmát. Možná si říkáte proč chlap miluje caramelové latté, ale je to jediné kafe, ze kterého se  mi nezvedá žaludek.
Nesnášel jsem chodit sám na takováto místa, protože jsem nešnášel místa kde je hodně lidí. Ale dnes jich tu tolik prostě nebylo. Proto jsem se posadil do koutu, kde byli čtyři křesla pro čtyři lidi. Pohodlně jsem se usadil, vyndal jsem svůj počítač, a přitom popíjel své caramelové latté. Otevřel jsem si nový word a pustil jsem se do psaní. Miluji psaní, a toto mi dělalo ještě lépe. To že jsem si mohl sednout, vychutnávat si skvělé latté a uvolnit se. Tato kavárna byla celkem útulná, všude to vonilo kafem a to jsem na tom miloval. A taky sledovat lidi co si své kafe dokázaly vychutnávat stejně jako já. Viděl jsem lidi jako uspěchané šmouhy co se předemnou spěchem jen míhali, ale v kavárně všichni vypadali uvolněně a vychutnávali si kávu, či čekali až jim servýrky připravý jejich kávu sebou. Občas jsem si ji taky brával sebou, ale dnes jsem měl prostě dost času. Zaměřil jsem se na prázdnou stránku wordu a nechal jsem své prsty klouzat po klávesnici aby sami tvořili co je napadne. Dělal jsem to tak vždy, prostě jsem nechal své ruce a oči pracovat. Když jsem psal doma pustil jsem si hudbu či krimi podcast, zapálil jsem si svíčku, vzal si nějaké pití a psal jsem. Psal jsem co mě zrovna napadlo. Občas se mi to líbilo a když ne prostě jsem to smazal a pustil jsem se do toho odznova, to jsem na tom miloval víc než psát na papír. Na papíře hrozilo že když se spletete musíte to škrtnout či když jste mě gumovací pero vygumovat to. U toho však hrozilo protrhnutí papíru. Lidi mě často nechápali, ale mě to bylo jedno. 
          Uslyšel jsem cinknutí vstupních dveří. Zvedl jsem pohled, a uviděl krásného černovlasého kluka, byl celkem vysoký. Na sobě měl koženou bundu, bílé triko a černé kalhoty. Zaujal mě, ale radši jsem rychle sklopil hlavu, než si mě někdo všimne že ho takto pozoruje. I když v kavárně bylo tak pět lidí. Proto mě zarazilo skřípavé odsunutí křesla co bylo naproti mě. Rychle jsem tím směrem zvedl hlavu, a všiml si onoho kluka. Poprvé jsem měl možnost vidět jeho krásné šedozelené oči. Nejspíš vyčetl nechápavost v mém obličeji. ,,Je tu volno že?'' optal se lehce s úsměvem. Já se však neodhodlal na nic jiného než na mírné kývnutí hlavou. ,,Co tu děláš?'' optal se mě dál. Já se na něj podíval pohledem typu ,,Myslíš to vážně.'' on se nademnou jen uchechtl. ,,Ano zajímámě co tu děláš.'' řekl znovu s roztomilím úsměvem s ďolíčky. ,,Já, já píšu a zabíjím čas u kávy než mi pojede vlak domů.'' říkám koktavě. ,,Koktáš normálně?'' optá se a roztomile se usměje. ,,Ne.'' řeknu lehce hrubě. ,,V klidu je to roztomilé.'' říká. ,,A co píšeš?'' ptá se dál. ,,To není nic pro tebe.'' říkám kousavě. ,,Ale no tak zajímá mě co píšeš, já třeba taky píšu.'' říká a já na něj vytřeštím oči. Neskrývá to, přiznává to. ,,Píšu příběh.'' říkám jakoby nic. ,,Mohu si ho přečíst?'' optá se. ,,Pokud si chceš něco přečíst vyhledej si AnonyBoy30502, to je dobrý spisovatel.'' říkám, aniž bych mu dal jeho odpověď. ,,Ale já si chci přečíst tvůj příběh.'' říká. ,,jen si ho vyhledej, třeba se ti bude líbit.'' říkám dopíjím své kafe a odcházím z kavárny. Ten kluk mě znervoznil. Nikdy jsem nikomu neukázal osobně mé příběhy. Tedy až na učitelku českého jazyka. Ostatní nevěděli kdo jsem. Měl jsem rád anonymitu. Proto jsem jim to nikdy neřekl. Ale ano ten nick je můj. 
            Myslel jsem si že toho kluka už neuvidím. Proto mě dost překvapilo, když si ke mě sedl ve vlaku o týden později. ,,Zase se setkáváme.'' pronese a usměje se. ,,Jo to jo..'' řeknu a dál koukám do počítače. ,,Měl jsi dobrý typ ten spisovatel je skvělej. A jeho typ hudby taky není špatný. Rád poslouchám BTS i když na to nejspíš nevypadám.'' říká a já zdvyhnu své oči ve kterých teď musí zářit jiskřičky. ,,Vážně ty posloucháš BTS?'' vyjeknu překvapeně. ,,Jop, a ty?'' ptá se a já zběsile kývu hlavou. ,,Kdo je tvůj Bias?'' ptá se ,,Suga.'' říkám jakoby nic. ,,Vážně já mám rád RM.'' říká a já se musím usmát. ,,Jo ten je taky fajn.'' říkám. ,,A tvá první písnička?'' ptá se dál. ,,Hmm první co mě k nim přivedla je Jump, díky wattpadu, ale miluji všechny.'' říkám. ,,Zajímavé má je Save Me.'' říká a já se usmívám od ucha k uchu. ,,Jezdíš tu často?'' ptá se a já kývu na souhlas. 
Nakonec jsme se vážně potkávali ve vlaku a občas jsme se sešli i v kavárně. Vždy jsme měli o čem mluvit. Ať už BTS či psaní. Ale nikdy nezjistil že já jsem onen spisovatel.