Oneshoot 3 MAGIC SHOP

사랑은 하나로 뭉친다💜

            TaeHyung
         Procházel jsem se po trhu hlavního města státu Silla. Bylo tu tolik lidí, usmívající, mračící i zamilované páry. Sedl jsem si na jedné lavičce čajovny, seděl jsem venku a vytáhl své zrcadlo kterým jsem pozoroval slunce. Vždy mě fascinovalo, i když děda nesnášel, když jsem pozoroval slunce. Ale mě to bylo jedno. I tak jsem prostě zůstával sám sebou, i přes mé vysoké postavení. Můj nevlastní bratr mě sice neustále hlídal, ale i tak jsem mu dokázal utéci. 
Slunce svítilo ostře, když v tom vše kolem mě zčernalo. Nic jsem něviděl. Když v tom jsem viděl zase slunce. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale už jsem nebyl na lavičce čajovny hlavního města Silly. Dopadl jsem tvrdě na zem v nějaké pro mě cizí místnosti. Rozhlédl jsem se kolem sebe, byla to malá místnost s jedním oknem. Divně malá postel, stůl a police s knihami, a pak divná velká skříň. Zvedl jsem se a rozešel jsem se k ní, otevřel jsem ji a bylo v ní divně vypadající oblečení. Kde to sakra jsem? Pomyslel jsem si. 
        V tom se otevřeli nějaké dveře, a tak jsem k nim otočil. Stál v nich kluk s krátkými vlasy. Jak sakra může mít krátké vlasy? Nechápal jsem to, u nás mají všichni dlouhé vlasy. Onen kluk měl zavřené oči a zpíval si. Prohlédl jsem si jeho tělo. Zakrýval ho jen ručník, který však zakrýval jen jeho spodní část těla. Má pěkné tělo. Pomyslel jsem si. Sakra na co to myslíš.  Když v tom se na mě podíval a začal křičet. Já se též lekl a začal jsem křičet spolu s ním. ,,Sakra, sakra co tu děláš? Jak si se sem dostal? Kdo sakra jsi?'' vykřikl na mě. ,,To bych se měl ptát já Kde to jsem? Kdo jsi? Proč tu jsem?'' panikařil jsem. Přestali jsme oba křičet a jen jsme se na sebe dívali.  ,,Kdo jsi?'' optali jsme se oba naráz. ,,Jsem TaeHyung poslední z rodu Wolseong ze státu Silla.'' řekl jsem hrdě. ,,Co to tu plácáš jaká Silla?'' pronesl nechápavě. ,,Co si to dovoluješ?'' řekl jsem nabroušeně. ,,Jsem JungKook jsem zpěvák ze skupiny BTS, a aby bylo jasno jsi v Soulu v Jižní Korei.'' řekl a já to nepobíral. A nejspíš jsem to na sebe nechal znát. ,,Zpěvák?'' optal jsem se nechápavě. ,,Ano zpívám před lidmi.'' řekl. To dělají jen kurtizány ne? Pomyslel jsem si, ale na hlas jsem nic neřekl. 
            JungKook
      Byl jsem unavený ze včerejšího koncertu a tak hned co jsem přišel do domu jsem ulehl do postele. Ráno jsem se probral a šel jsem si dát dlouhou uvolňující sprchu. Normálně jsem nerad dlouho ve sprše, ale potřeboval jsem se uvolnit tak proč ne.  Užíval jsem si teplou sprchu a u toho si zpíval naše písničky. Miluju vystupování a spolu s klukama je to vždy nezapomenutelné. Miluju i naše fanoušky, i když občas to možná korejský ARMY přehánějí, i tak je to skvělé. 
Po sprše jsem si usušil vlasy, otřel tělo a kolem pasu jsem si uvázal ručník. S telefonem na kterém mi hrála hudba a se zavřenýma očima jsem se vydal do pokoje. Když jsem však otevřel oči vyděsil jsem se a začal křičet. ,,Sakra, sakra co tu děláš? Jak si se sem dostal? Kdo sakra jsi?'' vykřikl jsem na něj po mém uklidnění. ,,To bych se měl ptát já Kde to jsem? Kdo jsi? Proč tu jsem?'' zřejmě panikařil. Přestali jsme oba křičet a jen jsme se na sebe dívali. ,,Kdo jsi?'' optali jsme se oba naráz. ,,Jsem TaeHyung poslední z rodu Wolseong ze státu Silla.'' řekl celkem hrdě. ,,Co to tu plácáš jaká Silla?'' pronesl jsem nechápavě. ,,Co si to dovoluješ?'' řekl celkem nabroušeně. ,,Jsem JungKook jsem zpěvák ze skupiny BTS, a aby bylo jasno jsi v Soulu v Jižní Korei.'' řekl a jsem a on vypadal že  to nepobírá. Své zmatení dával dost znát. ,,Zpěvák?'' optal  se nechápavě. ,,Ano zpívám před lidmi. To jsi tak hloupí či co'' řekl jsem mu. O co mu sakra jde a co to má na sobě, pomyslel jsem si když jsem si ho celého prohlédl. A proč má tak dlouhé vlasy? Tolik věcí je na něm divný. Počkat Silla, Silla to mi něco říká. Kde už jsem to jen slyšel? Nemohl jsem na to přijít.
            Pustil jsem si televizi a v ní jelo nějaké drama, ohřál jsem si jídlo a vydal jsem se k oné televizi. On u ní stál a zaraženě na ní zíral, dokonce do ní i párkrát šťouchl. ,,Co to je?'' optal se nechápavě. ,,Televize v ní hrajou různé seriály, filmy atd.'' řekl jsem mu. On si nakonec sedl ke mě a zíral na ni jak na boží obraz. 
Mě to po chvíli však přestalo bavit a tak jsem vstal a šel cvičit do své posilovny. Po obědě mají přijít kluci. Proto jsem měl asi tak 3 hodiny čas, a tak jsem cvičil. Pak jsem si ale uvědomil co s ním? Musím klukům přeci vysvětlit kdo to je atd. Ale nejdřív ho aspoň převlékneme. A tak jsem se rozešel za ním. ,,Pojď se mnou, v tomhle tu být nemůžeš, mí kamarádi přijdou a kdyby tě takto vyděli, nevysvětlil bych jim to.'' řekl jsem mu a odvedl jsem ho do svého pokoje, ve skříni jsem hledal nějaké oblečení. Podal jsem mu ho a poslal ho do koupelny. Pak vyšel již převlečený. Celkem mu to slušelo. 
                Po 3 hodinách přišli kluci, samozřejmně se hned ptali na to kdo to je. A když jim řekl to co mě, koukali na něj jako na vola. ,,Počkat, počkat, není to příběh z Hwarangu je to nově vycházející seriál?'' pronesl Jin. ,,O čem to mluvíš?'' optal jsem se ho. ,,Tady potom se na to podívej, myslím že je to ono.'' řekl Jin a podal mi můj tablet. ,,Dobře pustím si to.'' řekl jsem. ,,A jinak Tae, zpíváš?'' optal se ho vždy hyperaktivní Jimin. ,,Nesmím zpívat, nesluší se to k mému postavení.'' řekl, ale nevypadal z toho nadšeně. ,,Ale no tak, prosím, tady to nikdo nezjistí.'' řekl znovu Jimin. 
Tae tedy zpustil písničku kterou jsme ani jeden z nás neznal, ale měl krásný hlas. Všichni se nad ním usmívali. Tento kluk je šikovný. 
               TaeHyung
            Dozpíval jsem a usmál se na kluky, když v tom se zase kolem mě rozhostila tma. Byl jsem zase v Sille ve Hwarangu. A začal jsem se chovat, ani nevím jak. ,,nech mě jít s tebou, no takk?'' ,,Drž ho.'' řekl mému bratrovi a odcházel. ,,No takk já chci jí taky.'' říkal jsem, ale v hlavě jsem nic nechápal. Kde je JungKook, jak jsem se zde oběvil? 
Nic jsem nechápal, ale čas zde utíkal pomalu. Dělal jsem to co vždy, ale přál jsem si abych mohl zpět za JungKookem. Co asi dělá? Jak se mají kluci? Zpívají?
              O dva týdny později
             Zase vše zčernalo a já se oběvil v nějaké ještě menší místnosti, byli zde nějaký tlačítka a udělátka. Rozhlédl jsem se kolem do kola a uviděl že za sklem jsou kluci. Zpívali, a znělo to skvěle. Užíval jsem si to, když v tom si mě všiml JungKook, usmál se na mě a upozornil kluky na to že tu jsem. Kluci přestali a vyšli z místnosti za sklem ke mě. ,,Kde jsi byl Tae?'' optal se Hobi nadšeně, byl nejspíš rád že mě zase vidí. Protože mě hned objal. ,,nevím zase mě to vrátilo do Silli.'' řekl jsem mu. ,,Jaké to tam je?'' optal se YoonGi. ,,Celkem nuda, moc toho nemůžeš, sice máš kolem sebe kamarády, ale s vámi je mi lépe. Do ničeho mě nenutíte, nemusíte být někým kým nehcete být.'' řekl jsem to jak jsem to cítil. ,,Objetí.'' řekl NamJoon a všichni se kolem mě rozestoupili a objali. Bylo to tak příjemné. 
S nimi jsem se cítil svobodně. Zpíval jsem s nimi, chodil jsem s nimi ven, hráli jsem hry, a bavili jsme se. Dokonce mě  vzali i na jejich koncert. Jsou vážně skvělí a ta atmosféra s jejich fanoušky. Úžasné, užíval jsem si to, ale cítil jsem že je něco špatně. Něco se určitě stane. Ale kde? Zde nebo tam odkud jsem? Musím si to tu užít. 
               A vážně každý den jsem trávil s klukama, brali mě i na místa, které jsem viděl poprvé. Ale, co mám dělat? Jak to mám říct klukům že se něco stane?
,,Já, já cítím že se vidíme naposledy, nejspíš se už neuvidíme.'' řekl jsem klukům, ale je to spíše rozesmálo. Já se ale nesmál. Kookie se na mě podíval. ,,Jak to myslíš?'' pronesl. ,,Cítím že se něco stane, tady nebo tam.'' řekl jsem vážěn. ,,Ale, ale nesmíš odejít'' řekl plačtivě. ,,Nechci tebe a kluky opustit, ale s tímhle nic neudělám.'' řekl jsem. ,,Sbohem kluci.'' řekl jsem. Protože jsem cítil že zase mizím.
A ano probral jsem se na bojišti kde jsem viděl svého nevlastního bratra jak bojuje s Moomyungem. Rozeběhl jsem se tam, něco mě k tomu nutilo a já před něj skočil. A do rukou chytil měč s ktěrým ho chtěl můj nevlastní bratr zabít, jelikož na něj dal jed od dědekčka. Neptejte se mě jak to vím sám to nechápu. ,,Proč, proč si použil to co ti děda poslal'' řekl jsem. Upadl jsem k zemi kde jsem umíral v náruči Moomyunga. ,,Co jsi to udělal, co jsi použil.'' slyšel jsem jak křičí. Pak mě vzal do náruče a někam mě nesl ,,Neboj Arho mě zachrání.'' řekl jsem těžce. ,,Nesmíš být naštvaný na mého bratra, on není zlí.'' ,,Neboj nebudu.'' řekl a ze mě vyprchal život. 
         JungKook
         Tae pronesl sbohem a zmizel. Nikdo z nás to nechápal, a tak jsme rychle zapli ten seriál. Pustili jsme si poslední vydaný díl. Koukali jsme na to a nechápali, když však došlo na scénu, kde Tae zachytil meč svého bratra, a kde umíral spustili se mi slzy z očí. A když jeho ,,přátelé'' nad ním brečeli taky jsem to nevydržel. ,,Říkal že cítí že se něco stane.'' řekl jsem.
          Tae mi hodně chyběl, byl to již rok co tu není,  bylo to tu bez něj tak prázdné. Nic mě nebavilo, ale snažil jsem se dělat vše pro ARMY. Dnes si nás zavolala naše společnost, že nám chce něco důležitého sdělit. A tak jsme se tam všichni vydali. Vešli jsme do kanceláře a čekali až Bang Sihyuk přijde. Po chvíli vešel a nebyl sám. Toho koho jsem tam viděl mi vehnalo slzy do očí. ,,Tae'' zašeptal jsem a obejmul ho. Pak se přidali i kluci. ,,Rád vás poznávám.'' řekl a usmál se. Všichni jsme však věděli že je to náš Tae, avšak v oblečení od Gucci s krátkými vlasy. Byl tak sexy.
Od té doby jsme byli jedna skupina i s Taem, občas jsme vzpomínali na minulost, ale byli jsme zase spolu.