Weasley?

3. Nechci kluka

„Tobě to vážně nedochází?" řekla rozčileně Clara, zatímco jsme stoupaly po schodech vedoucím k havraspárské věži.

„Vůbec nevím, o čem tady tu poslední půlhodinu mluvíš, takže se koukej vyslovit, jinak se neznám. Co mi nedochází?" prohodila jsem a zastavila se před vchodem.

„To, že jsi momentálně nejžádanější holka v našem ročníku."

Nejdříve jsem se na ní nechápavě podívala, a pak se začala smát. „Tak určitě." Rychle jsem odpověděla orlovi na otázku a vešli jsme do společenky, kde na pohovce a křesílkách seděli naši spolužáci a zaníceně se o něčem bavili.

„Malá zkouška," zašeptala Clara a nahlas pozdravila. „Čau kluci."

Chlapci se otočili, a když viděli, kdo přišel, tváře se jim rozjasnili. „Ahoj, Vero," řekli sborově. Clara se na mě zakřenila. Jen jsem protočila očima a pokračovala dál do ložnice.

„Hej, Vero," zavolal na mnou jeden z kluků. „Jdeme za chvíli k jezeru, nechceš se přidat?"

„Ne Larry, díky," zavrtěla jsem hlavou. „Udělám si úkoly už dneska, abych měla volný víkend."

V ložnici jsem se zhroutila na postel a Clara se na mě vítězoslavně usmála. „Vidíš? Ani si nevšimli, že jsem s tebou. A netýká se to jenom jich, ale kluků z celého ročníku. A to mě přivádí k otázce, co ty a zrzci?"

„Mají jména Clar, Fred a George. A kromě toho, jsou to jen kamarádi. Nic víc, nic míň."

„Dobře, ale co třeba ten z Mrzimoru. Diggory. Ten je tak úžasnej a to po všech stránkách."

„A jéje," pochopila jsem a začala si kamarádku dobírat. „Někdo je tady zaláskovanej a já to nejsem."

„Hm," přisvědčila otráveně Clar. „Ale on má oči jenom pro tebe, ostatně, jako všichni. Vždyť si tě všímají i kluci z vyšších ročníků. Jako třeba Oliver Wood."

Na chvíli jsem se zamyslela. Oliver byl zdaleka nejhezčí kluk ze třeťáku a podle všeho byl i chytrý. Od dvojčat jsem zase věděla, že hraje famfrpál, takže... „Hej, nezasnila ses nějak?" zamávala mi před obličejem Clara.

Zavrtěla jsem hlavou a usmála se. „Ne, ale teď už rychle na ty úkoly, ať máme sobotu i neděli volnou."

V půl páté jsme měly všechno konečně za sebou. „Uf," povzdechla si Clar a padla na postel. „Konečně je to za námi. Ale mám hlad a večeře je až za dvě hodiny."

Já jsem zaklapla knížku a uličnicky se usmála. „Mám nápad, pojď rychle se mnou." Uchopila jsem ji za ruku, vytáhla z věže, a pak jí vedla různými chodbami, až se jsme zastavily na rohu jedné, kde jsme se potkaly s dvojčaty.

„Ahoj děvčata," pozdravili Weasleyovi přátelsky.

„Ahoj kluci,"opětovali jsme pozdrav a já jsem dodala: „Taky na hrušku?"

Chlapci přikývli a zastavili se před obrazem s ovocnou mísou. Párkrát jsem přejela prstem po hrušce, ta se proměnila v kliku a naše čtveřice vstoupila do místnosti za obrazem.

Clara se ohromeně rozhlédla po kuchyni. Jemně jsem do ní drcla. „Co by sis dala?"

„Asi nějaké obložené chleby," odpověděla stále udiveně.

Fred pošeptal její přání nejbližšímu ze skřítků a šli jsme se posadit. Téměř okamžitě jsme měli jídlo na stole.

„Být tebou zavřu tu pusu. To jídlo ti do ní samo neskočí," podotkl George. Clar pusu zaklapla a zakousla se do jednoho krajíce. George pokračoval. „Mimochodem, zítra je nábor do famfrpálových družstev, tak jsme si říkali, že se půjdeme podívat. Nechcete jít s náma?"

„Jasná páka," přitakala jsem. „Ale jak o tom víte?"

„Informoval nás Wood," odvětil Fred. „Hraje přeci na postu brankáře."

„No ne, Vero, uvidíš Olivera," prohodila Clara. „Třeba si s ním stihneš popovídat."

Hodila jsem po ní varovným pohledem a doufala, že to dvojčata nechají být. Ovšem Fred se toho okamžitě chopil. „Tobě se líbí Wood?"

„Ne. No... možná trošičku."

„No to je fajn, protože ty se mu líbíš," poznamenal George a dodal. „Asi jako každýmu třetímu klukovi tady."

„A poněvadž vy jste jedna a dva, úspěšně jste se tomu vyvarovali, že?" řekla jsem podrážděně. „Tobě by tam zase mohl přijít Cedrik, Clar. Slyšela jsem, že ve druháku by se rád ucházel o místo chytače." Teď se pozornost opět stočila na Claru. „Neboj, už mám plán, jak by si tě měl všimnout."

„Hahaha," zasmála se kamarádka ironicky a pohlédla na zápěstí, kde měla hodinky. V tu ránu vyskočila, rychle se rozloučila a prošla obrazem ven.

„Co to mělo znamenat?" koukal za ní vyjeveně George.

„Je šest hodin. Čas, na hodinový odpočinek před večeří," odpověděla jsem. „Clar má problémy se spaním."

„Budí se?"

„Ne, usíná. S holkama si na pokoji v postelích ještě nejmíň hodinu povídáme a ona většinou usne, a pak je jí líto, že to neslyšela. Proto před večeří na hodinku usíná, aby měla večer dostatek energie."

Kluci přikývli na znamení, že rozumí a pustili se do zbylých chlebů.

Večer jsme se s holkama posadily každá na svou postel a přemýšlely, co asi Chris zase vymyslela.

Christina Hayesová měla ze všech děvčat na našem pokoji nejlepší nápady, a tak to byla právě ona, kdo vymýšlel témata ke konverzaci. Dnes měla asi velkou náladu si popovídat, neboť nám prostě oznámila. „Dnešním tématem jsou kluci." Všechny jsme cítily, že tohle se trochu protáhne.

„Jak se o tomhle máme bavit, když všichni koukají jenom na Veru?" podotkla Erika Bingová.

„Vždyť ona nemůže za to, že je nejhezčí z ročníku," prohlásila Anette Zarnecki.

„Ale já nejsem nejhezčí. Nejsem ani nic extra," bránila jsem se.

„Už teď se za tebou otáčí každej třetí. Nechci vidět, co bude ve třeťáku," ozvala se Chris. „Jakoby už nestačilo, že se líbíš i starším klukům. Ale výš než čtvrťáky prosím neokouzli. Nesnesla bych, kdyby mi o tobě doma brácha básnil. Nic proti, mám tě ráda, ale když si vyhlídne nějakou holku, je s ním k nevydržení."

„Tak už je to jasný," řekla Erika a všechny pohledy se na ní stočily. „Pokud chceme, aby na nás nějaký kluci zbyli, musíme Veře najít přítele."

„Já nechci kluka," zanaříkala jsem. „Je mi teprve jedenáct."

„Tak to řekni všem prvákům, druhákům a třeťákům," navrhla Clara. „No tak, Vero, obětuj se pro tým."

„Otázka je, koho pro ni vybrat," zauvažovala Christina.

„Já už bych pro ni měla typ," ohlásila Clara a já se marně modlila, ať nic neříká.

„Koho?" zeptaly se ostatní.

„Olivera Wooda," odpověděla prostě.

„Nejhezčí kluk ze třeťáku?" polekala se něžná Anette. „Co když se mu nelíbí?"

„Ale líbí," řekla sebejistě Clar. „Řekli mi to Weasleyovic kluci."

„Takže domluveno," uzavřela diskuzi Erika. „Zítra musíš začít chodit s Oliverem Woodem."

„Jen aby," zamumlala jsem a zalezla pod peřinu.