Weasley?

37. Vzkříšená

George

Seděli jsme všichni ve Velké síni a čekali, až Brumbál pronese svůj závěrečný proslov. Místnost bzučela jako včelí úl.

V tom ředitel vstal a všechen hluk utichl.

"Vážení studenti a profesoři," začal, "další školní rok skončil a já jsem rád, že opět šťastně. Ale než začneme hodovat, prosím přivítejte naše znovu vzkříšené."

Všichni jsme se po sobě nechápavě podívali, ale Brumbál mávl rukou ke dveřím, které se rozletěly a zpoza nich vykročila Vera.

A ještě pár jiných lidí, ale ty mě nijak nezajímali.

Rychle jsem vyskočil z místa a vysprintoval proti ní. Usmála se a rozeběhla se mi naproti.

Vera

V puse jsem ucítila odpornou hořkou chuť, která mě přinutila otevřít oči.

"Fuj," ulevila jsem si a převzala od madam Pomfreyové sklenici s vodou. "No to je hnus."

"Nedivte se, slečno Singrová. Lektvar z mandragory není žádný med."

"Už je po všem?"

S úsměvem přikývla. "Ano, drahoušku, je. Vzbudila jsem vás jako poslední, tak si pospěšte."

Vyskočila jsem z lůžka a připojila se k ostatním napadeným. "I ty, Hermiono?"

Neznatelně přikývla. "Z toho, co mi řekla Anette jsem si něco vyvodila a nakonec jsem stejně jako ty přišla na to, co se děje. Jen škoda, že jsem na to nepřišla dřív. Nechala jsem Harrymu a Ronovi nápovědu. Ti vstoupili do tajemné komnaty, zabili baziliška a zachránili Ginny, kterou unesl až tam."

"Jak to všechno víš?" vykulila jsem oči.

"Vzbudili mě už včera," odpověděla. "Brumbál mi všechno řekl."

"Všichni pohromadě jděte k Velké síni," nasměrovala nás ošetřovatelka a ukázala na chodbu.

Penelopa Clearwarterová, která tam z nás všech byla nejstarší se ujala vedení. Došli jsme až ke dveřím, které se zničehonic otevřely a přivítal nás hlasitý jásot.

Zrak mi padl na kluka se zrzavými vlasy a rty se mi samovolně roztáhly do širokého úsměvu.

Nevěřícně se na mě podíval, a pak rychlostí blesku vystřelil mým směrem. Vyběhla jsem mu naproti a prudce ho objala kolem krku.

"Prosím, řekni mi, že nejsi další sen," zašeptal mi do vlasů.

"Nejsem," zamumlala jsem nazpět. "Slibuju."

"Hej, Georgi," přerušila naši objímací chvilku Anette. "Nech nás taky jí obejmout. Vždyť byla polomrtvá skoro čtyři měsíce. Chci si jí užít, než odjedu."

"Takže opravdu odjíždíš?" zeptala jsem se zklamaně.

"Ano," sklopila zrak k podlaze. "Ale budu celé léto s tebou. První dva týdny u Weasleyových, a pak nám tvoji rodiče dovolili všem strávit zbytek prázdnin ve vaší rezidenci."

"To je skvělé," zatleskala jsem nadšeně, "ale proč nejedeme k dvojčatům až na konci srpna?"

"Taťka vyhrál velkou cenu- tisíc galeonů. Jedeme za to všichni do Egypta," vysvětlil mi Fred.

"Poslední týden se vrátíme a budeme bydlet v Děravém kotli," doplnil bratra George.

"Dost kecání," utnula jsem konverzaci. Všichni se na mě dost ublíženě podívali. "A pojďte mě konečně obejmout."