Weasley?

35. Den, kdy nastal zvrat 1/2

Seděla jsem u stolu v knihovně a měla před sebou položenou knihu o léčivých odvarech. Chtěla jsem udělat esej na lektvary, ale nedokázala jsem se přinutit k soustředění.

Nepřítomně jsem hleděla na velké okno, za kterým se stkvěl výhled na jezero a les.

Klepala jsem brkem o desku stolu a přitom přemýšlela, co se v naší škole děje.

Děsivé vzkazy na stěnách napsané krví. Čím dál více zkamenělých. A nikdo nic neví.

Povzdychla jsem si a pozavírala všechny knihy kolem sebe. Mozek prostě odmítal pracovat, a tak nemělo cenu zkoušet něco ze sebe dostat.

Sebrala jsem si svoje věci a vrátila vypůjčené knížky do správných poliček, za což mě madam Pinceová odměnila jedním ze svých vzácných úsměvů.

Pospíšila jsem si do společenské místnosti, kterou jsem prošla až do našich ložnic, kde mě překvapila Anette.

Sklesle seděla na posteli, v ruce držela jakýsi list papíru a oči měla zarudlé a plné slz.

"An," zašeptala jsem zděšeně a přisedla si k ní. "Co se ti stalo?"

Zavzlykala a tiše popotáhla nosem. "Ro-rodiče mě chtějí p-přepsat na jinou ško-l-lu," dostala ze sebe.

"Cože?" vyjekla jsem a prudce se postavila. "Ale to přece nemůžou, musíme je zkusit ještě nějak přesvědčit."

"Oni se nenechají," pípla nalomeně a podala mi pergamen, co držela celou dobu v rukou. "Přečti si to."

Vytrhla jsem jí papír z prstů a rychle přelétala pohledem z řádku na řádek.

Milá Anette,
potom, co jsi nám napsala, co se u vás ve škole děje, jsme dospěli k rozhodnutí, že v Bradavicích už není bezpečno.

Začali jsme pátrat v našem rodokmenu a zjistili jsme, že tvoje prateta je také čarodějka. Ta nám doporučila školu Krásnohůlky ve Francii, kam jsme poslali prosbu o přeložení.

Zatím ještě nemáme výsledky, ale jsme si jistí, že se k nám přikloní. Jen co dochodíš v Bradavicích tento rok, začneš chodit do Krásnohůlek. Řediteli Brumbálovi už jsme žádost o ukončení studia na škole poslali.

Odpověděl nám, že pokud budeš souhlasit, můžeš odejít. A my víme, Anette, že souhlasit budeš, protože je to přeci jen pro tvé dobro. Ve Francii ti už žádné nebezpečí hrozit nebude.

Navíc tam nejsou rozděleni na koleje, ale pouze na ročníky, takže povahové nedokonalosti se zakryjí a všichni jsou tam stejní.

Stále se můžeš se svými kamarády vídat o prázdninách, v tom tě nijak omezovat nemůžeme, ale už se s nimi nebudeš potkávat každý den.

Nech si vše projít hlavou a co nejdřív odepiš. Víme, že jsi rozumná dívka. Ne nadarmo tě Moudrý klobouk zařadil do koleje pro chytré kouzelníky.

Doufáme, že se ti po ty zbývající čtyři měsíce nic nestane.

S láskou,
          máma a táta.

"Jak si to představujou," vykřikla jsem rozhozeně a trochu hlasitěji, než jsem původně plánovala. "Tohle přece nemůžou, An. Nemůžou tě nám vzít. Jsi součástí Bradavic, součástí naší party, součástí mého života."

Když stále nic neříkala, pohlédla jsem na ni se smutným výrazem. "Nebo ty s tím snad souhlasíš? Chceš nás opustit a odjet?"

"Cože?" vytřeštila oči. "Ne, jak tě to vůbec mohlo napadnout?"