Weasley?

60. Nočník

Seděla jsem v jedné z mnoha ložnic v Doupěti a spokojeně sledovala tvrdě spící Luz. Pár členů Fénixova řádu mělo ten den vyzvednout Harryho. Celkem jsem měla strach, neboť jeden z dobrovolníků byl i George, a já se bála, aby se mu něco nestalo.

Když jsem usoudila, že se moje sestra už asi vážně nevzbudí, sešla jsem potichu do přízemí, abych nachytala Anette, jak ujídá svatební koláčky.

"Nežer furt," zasmála jsem se. "Budeš tlustá."

"Pozdě," zamumlala s plnou pusou a zavřela dózu, ve které chyběla snad polovina zákusků.

"Paní Weasleyová tě zabije," podotkla jsem.

"Jestli ovšem zjistí, že za to můžu já," pokrčila s úsměvem nevinně rameny. "Myslím, že z tohohle obviní spíš Rona, než mě."

Najednou se zvenčí ozvala rána a my se nahrnuly k oknu.

"Taky jste to slyšely?" objevila se na schodech Ginny a v rychlosti si nasazovala župan.

"Ne, my jsme totiž úplně hluchý," pronesla jsem sarkasticky a spěchala do obývacího pokoje.

Anette, která běžela přede mnou se najednou zastavila a hned poté začala couvat zpátky, čímž mi mírně bránila proklouznout k lidem, kteří se v obýváku hemžili.

"Anette, pusť mě tam," zavrčela jsem. "Co se stalo?"

"Věř mi," vydechla šokovaně, "že tohle vidět nechceš."

V tu chvíli jsem si uvědomila, že bude asi něco hodně špatně se Georgem.

"Co se mu stalo?"

George's p.o.v.

Levá strana hlavy mě nesnesitelně pálila, před očima se mi dělalo černo a měl jsem pocit, že každou chvíli omdlím.

Lupin mě ztěžka přidržoval a vlekl do Doupěte.

Jako první jsem zaslechl Ginnyin zděšený výkřik. Ani se jí nedivím, sice nevím, co se mi stalo, ale mám pocit, že mě žádné hezké kouzlo nezasáhlo.

Jen matně jsem vnímal, co se kolem mě děje a až po chvíli, co jsem se trochu zorientoval jsem si uvědomil, že mi nejspíš chybí ucho.

"Georgi," ozval se od vchodových dveří Fredův hlas a hned nato se  sklonil nad gaučem, na kterém jsem si pohodlně hověl. "Jak se cítíš, brácho?"

"Jako nočník," zachraptěl jsem a uchechtl se.

"Je tolik vtipů, na jedno ucho," zavrtělo nade mnou moje dvojče hlavou, "a ty si vybereš zrovna nočník? To je fakt hroznej fór, vycházíš z formy."

"Jak si z toho můžeš dělat legraci," povzdechla si mamka, která mi zatím začala ránu čistit.

"Jednu výhodu to má, mami," odkašlal jsem si. "Teď už nebudeš mít problém nás rozeznat."

"A dost, Anette," ozval se Veřin rozhořčený hlas od kuchyňských dveří.

Anette se zřejmě snažila svojí kamarádku uchránit od jistého šoku, a tak do určité doby úspěšně blokovala Veře průchod do obýváku.

"Jsi moje kamarádka, ale teď mě neskutečně štveš a jinak to prostě nejde. Petrificus totalus!"

Uslyšel jsem zadunění a Fred se s povzdechem zvedl. "Nemohlas to vyřešit jinak?" zeptal se kysele a pospíchal zvednout svou ztuhlou přítelkyni.

"Ne, to teda nemohla… U Merlinových vousů," vyjekla a dala si ruce před pusu. Upřímně jsem čekal, že to bude nést trochu hůř. "To si děláte srandu? Z mýho kluka je teď nočník!"