Weasley?

57. Nový domov

"Nemůžu uvěřit, že Bradavicím dávam sbohem," povzdechla si smutně Clara a podala svůj kufr Annice, která ho strčila do síťky nad sedadly.

"Jsem na tom stejně," přikývla jsem. "Byl to náš druhý domov. Vlastně první, protože jsme tu za těch sedm let strávily víc času než v našich rodných domovech."

Bradavický expres sebou trhnul a pomalu se rozjel. Všechny jsme sledovaly hrad smutně hrad, který nám pomalu mizel za obzorem, až se ztratil úplně.

V kupé zavládlo mrtvé ticho. Žádná z nás nechtěla mluvit. Ani se to moc nehodilo.

Chris to ale nakonec nevydržela. "Ach jo, dost! To ticho mě zabíjí. Možná jsme opustili jednu fázi života, ale už nás čeká druhá.

Ty se netěšíš, až projedeš svět, Eriko?

Copak ty nejsi nadšená, Clar? Naučíš se další cizí jazyky a poznáš mnoho nových a jistě zajímavých lidí.

Jak se můžeš mračit, Anniko? Když jako vynikající lékouzelnice vytvoříš úsměvy na tvářích mnoha uzdravených lidí.

Vero a Anette! Copak na vás nebudou čekat dvojčata na nástupišti? Budou! Tak vidíte. Začnete žít společný nový život, není to úžasné?

Ano, možná už Bradavice nikdy neuvidíme, ale máme možnost poznat spoustu jiných věcí. OVCE jsou za námi, hlavu vzhůru!

Úspěšně jsme prošli a teď nás čeká kariéra, přátelé a rodina. To není k pláči, je to úžasné, takže se okamžitě přestaňte tvářit ublíženě a užívejte si toho, že už nejsme svázáni pravidly školy."

Založila si ruce na hrudi a spokojeně se zabořila do sedadla.

"Kolikrát ses mezitím nadechla?" zeptala se Ann opatrně.

"Tak to je fakt ta poslední věc, na kterou jsem přitom proslovu myslela," zasmála se Chris. "To jste mě fakt nikdo z vás neposlouchal?"

"Tina má pravdu," přikývla jsem a jemně svou kamarádku poplácala po rameni. "A mimochodem, není možné, abychom tě neposlouchaly, když tě musel slyšet snad celý vlak."

Po zbytek jízdy jsme si jen povídali o absolutně všedních věcech a smutek okolo Bradavic jsme hodily za hlavu.

Za hodinu vlak začal zpomalovat a my tak poznali, že se blížíme k nástupišti.

Sundala jsem na zem svůj kufr a obejmula všechny své kamarádky.

"Slibme si," začala jsem, "že si budeme psát."

"A že alespoň jednou za dva týdny všechny společně někam zajdeme," přidala se Clara.

"A že se navzájem pozveme na naše svatby,"vyjekla nadšeně Anni.

"Že budeme společně chodit doprovázet naše děti na Kings Cross, až jim přijdou dopisy z Bradavic," zamumlala Rika.

"Že budeme bojovat po boku té druhé vždy, když bude zapotřebí," usmála se Chris.

"A hlavně," dokončila to Anette, "že zůstaneme přáteli a nikdy na sebe nezapomeneme."

"Jo," vydechla jsem a roztáhla ruce.

"Jo," vydechly i ostatní a vrhly se mi do náruče.

"Budeme muset jít," upozornila jsem Anette. "Kluci neradi čekají."

"Co takhle zajít příští sobotu ve tři k Fortescueovi?" navrhla Erika.

Všechny jsme přitakaly, smutně se na rozloučenou usmály a vystoupily z vlaku. Pozorně jsem pozorovala vlasy různých lidí kolem mě a ani na chvíli jsem nepřestávala tisknout Anettinu paži. Co kdyby se mi, chudinka jedna, ztratila?