Weasley?

22. Pendreky

„Ty topinky jsou přímo mňamózní," řekla Chris a přivřela nad tou chutí oči.

„Mňamózní není slovo," opravila ji Anette a dál se šťourala ve snídani.

Náhle se ozvalo dobře známé šustění křídel. Přilétala pošta. Všichni čekali na své sovy a přebírali od nich dopisy a balíčky z domova.

Ke naší skupině havraspárských se snesly dvě sovy. Majestátní starý výr velký zamířil ke Claře a malá roztomilá sovička pálená dosedla na moje rameno a podala mi dopis.

„Díky Lailo," řekla jsem a podala sově kousek topinky, který zvířátko okamžitě hladově spořádalo. Otevřela jsem obálku a začetla se do listu. Přitom jsem svého mazlíčka stále hladila po sametovém peří. Byl to první dopis, co jsem dostala za poslední dva měsíce, a tak jsem hltala nedočkavě každý řádek.

Milá Vero,

jestli sis myslela, že jsme na tebe zapomněli, tak se pleteš. Měli jsme pouze moc práce a navíc je tu ještě jedna věc, kterou ti řekneme o prázdninách, které jen tak mimochodem strávíme všichni tři o Weasaleyových. Už je to domluvené.

Nedávno jsem mluvila s Rosmertou a zjistila jsem, že jsi byla v Prasinkách. Sice nemůžu dohlédnout na to, abys tam nechodila, ale buď opatrná, ať tě žádný učitel nepozná. Mohla by ses doatat do maléru. Mohli by tě vyloučit ze školy, a to bychom rozhodně nechtěli.

Nicméně se nemůžu dočkat, až se o Vánocích uvidíme. Pozdravuj ode mě Claru a Anette a užijte si těch pár posledních dní v Bradavicích.

S láskou máma.

Podepřela jsem si rukama hlavu a přemýšlela, co na mě rodiče zase vymysleli. Seděla jsem u stolu s prázdným pohledem tak dlouho, dokud mi Rika nezamávala rukou před očima. „Pohni kostrou Záhado. Formule nám začínají za pět minut."

Rychle jsme se zvedly a utíkaly do učebny, kde jsme po příchodu zjistily, že už jsou jen dvě volná místa. Vedle Christina a vedle Philla Mosbyho, kterého dívky nemohly vystát.

Vrhla jsem se ke Chrisině lavici, ale Erika byla rychlejší, a tak mi nezbylo nic jiného, než si sednout vedle Phila.

„Zdar Singrová," pozdravil mě. „Kde máš zrzouny?"

„Nazdar Mosby, kde máš blbouny?" oplatila jsem mu nevraživě. Narážela jsem tím na jeho partičku povedených kamarádů, kteří moc rozumu rozhodně nepobrali.

Phill se ušklíbl a chvíli se věnoval výkladu profesora Kratiknota a zápiskům. Za minutu už ovšem po mně znovu pokukoval. Snažila jsem se ho ignorovat a dál se věnovala psaní.

„Co takhle rande, Záhado?" začal mě znovu popichovat.

„Co takhle sklapnout, blbečku?" zavrčela jsem nevraživě.

Párek mrzimorských studentek, které seděly za námi se zahihňalo a já pozvedla koutek úst. Měla jsem hodně trpělivosti, ale tohle bylo trochu moc. Děkovala jsem bohu, že jsme neměli dvouhodinovku a s Phillem jsem se s trochou štěstí ten den už vidět nemusela.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel George. Okamžitě zamířil k profesorovi a něco mu tiše vysvětloval. Kratiknot nakonec krátce kývl a vrátil se k výkladu.

George se ještě před odchodem zastavil a přelétl očima všechny přítomné studenty. Když narazil na mě, mrkl a odešel ze třídy. Ale mrkl jinak, než spiklenecky nebo kamarádsky, jako to dělal Fred. Tohle jsem vídala u Larryho, Leeho, Philla. Olivera, jsem když s ním ještě chodila. Prostě u všech kluků, kteří mě naháněli. Proti své vůli jsem se začervenala a nasadila sentimentální úsměv.