Weasley?

12. Odpočinek po zkouškách

V Bradavicích nastalo zkouškové období. Žáci nervózně chodili po chodbách, porovnávali s ostatními své výsledky nebo si ještě před zkouškou snažili do hlavy nacpat co nejvíc faktů, dat a zaklínadel.

Většinu studentů nejvíce zneklidňovalo přeměňování. Profesorka McGonagallová jim zadala přeměnit morče na smetáček.

„Myslíte, že existují smetáky s čumáčky?"

„Já jsem tomu chudákovi morčeti dokázal přičarovat jen rukojeť, to bylo příšerné."

„Moje košťátko utíkalo kdykoli k němu někdo přiblížil lopatku. To bude asi špatně, že?"

Já i moje kamarádky jsme zvládly všechny zkoušky vcelku obstojně. Jenom Chris zaváhala u obrany proti černé magii.

Profesor Quirell nás rozdělil do dvojic a zadal jim, aby první z nich metali předem určené kletby a ti druzí je příslušnými štíty odráželi. Christina si na jeden štít nemohla vzpomenout, a tak skončila na ošetřovně s hlavou nafouklou jako balón.

Na péči o kouzelné tvory nám profesor Kettleburn připravil rozpoznávání potravy. Každému ze studentů zadal pět různých zvířat, a ten pro ně potom musel určit nejlepší krmení.

Kouzelné formule byly skoro až primitivní. Profesor Kratiknot si pro zkoušky vybral právě vznášecí kouzlo, které probírali na začátku roku. Nejlehčí to bylo pro Claru, která se formuli s Cedrikovou pomocí rychle naučila.

U lektvarů Snape nezúčastněně napsal zadání zkoušky na tabuli, a pak se odebral ven ze třídy se slovy, že se na konci hodiny vrátí a že všechno slyší.

Zadívala jsem se na tabuli. Měli jsme za úkol namíchat jed, na který neúčinkuje bezoár. Vzpomněla jsem si na esej o bezoárech, který před Vánoci psala. Zapátrala jsem ve své paměti a snažila se přijít na větu, kterou ji diktoval Remus.

Náhle se rozpomněla. ‚Ačkoliv bezoár účinky většiny jedů zastavuje, existují i takové jedy, které jsou vůči němu imunní. Například...'.

Nalila jsem do kotlíku vodu a zapálila pod ním oheň. Pak do něj přidala špetku drceného rohu dvojrožce a tři kapky dračí krve.

Na konci zkoušky se v učebně znovu objevil Snape. Nad mým kotlíkem uznale pokýval hlavou. „Pokud se nemýlím, je to doušek živé smrti, že, slečno Singrová?"

Přikývla jsem a přidala se ke Claře, která zrovna odcházela. „Páni," vydechla jsem. „Už jen dějiny čar a kouzel, a pak už svoboda."

Přetrpěli jsme i poslední zkoušku a zamířili do Velké síně na oběd. Z toho stresu nám pořádně vyhládlo. Netrvalo dlouho a přidaly se k nám i ostatní spolužačky. Chris už měla zase normální obličej, ale ten zážitek jí trochu otřásl.

Vzhledem k tomu, že kvůli zkouškám bylo zrušeno odpolední vyučování a den byl slunečný a teplý, vydaly jsme se k jezeru.

Pozorovaly jsme, jak se na protějším břehu vyvaluje Obří oliheň a nastavuje svá chapadla horkým paprskům a jak se kluci předvádí a soutěží, kdo se ke stvoření dokáže přikrást nejblíže. Byly jsme před sluncem, které v tu dobu pálilo nejvíce, bezpečně schované ve stínu stromů.

Chris s Erikou se ale přece jenom rozhodly, že se před prázdninami trochu opálí, aby měli náskok. Proto ležely na pláži a nastavovaly svou tvář sluneční záři.

Clara hledala v učebnicích odpovědi na zkoušku z dějin a Anette se nepřítomně dívala kamsi přes jezero, pohrávala si se svými plavými vlasy a přemýšlela o svých věcech.