"Nevím, jestli je to ten nejlepší nápad," povzdychla jsem si a zavřela další knihu o mořských rostlinách. "Konec školního roku nastane co nevidět, nechcete si to ještě rozmyslet?"
Seděla jsem s Georgem u jednoho stolu v knihovně a povídala si s ním o jeho plánu utéct s Fredem z hradu.
"Někdo musí tý ježibabě ukázat, že nás nemá všechny v hrsti. Že to my kontrolujeme školu, a ne ona," namítl.
"Odejdete ještě před zkouškami OVCE?"
Zhluboka se nadechl a přikývl. "Stejně by nám už k ničemu nebyly. Máme přece s Fredem rozjetý plán, který vychází přesně tak, jak si přejeme."
"Dobře," usmála jsem se. "Pokud už jste pevně rozhodnutí, podpořím vás v tom. Ale prosím tě, dej pozor na sebe i na Freda, ano?"
"O nás neměj strach, lásko," řekl něžně a propletl si se mnou prsty. "Tuhle vzpouru nedělám jen kvůli sobě, ale i kvůli tobě a ostatním mým přátelům.
Vždyť tě vlastně zbavila titulu primusky..."
"Moc dobře víš, že jsem o něj nikdy nestála."
"…takže si zaslouží být veřejně ponížená."
"Dělej, jak myslíš," pokrčila jsem rameny a objala ho. "Až na konci června přijedu na nástupiště, budeš tam na mě čekat?"
"Samozejmě," přisvědčí. "Budu počítat každý den do našeho shledání. A až přijedeš, možná bychom mohli začít bydlet spolu."
"A ještě s Fredem a Anette?" ušklíbnu se pobaveně.
"To nepochybně," zasměje se a přitáhne si mě blíž. "Voníš jako skořice."
"Budeš mi skládat komplimenty pokaždý, když mi budeš chtít dát pusu?" nazvednu obočí.
"Co když tě nechci políbit?" zeptá se a já se vědoucně usměju.
"Ale chceš," zazubím se. "Na to tě znám až moc dobře."
Zavrtěl nade mnou hlavou a zlehka mě políbil na tvář a vzápětí i na pusu. Polibek jsem prohloubila a jednou rukou mu vjela do vlasů.
"Žádné projevy náklonosti v knihovně!" ozvala se přísně madam Pinceová a mihnula se jako stín mezi regály.
S Georgem jsme se po sobě jen podívali a vzápětí se rozesmáli.
Naházela jsem si všechny knihy a poznámky do tašky a ruku v ruce jsme zamířili na večeři.
"Kdy přesně hodláte svoji pomstu províst?" zeptala jsem se zvědavě.
"Do pěti dnů," odpověděl a palcem mi na hřbetu ruky začal kreslit malé kroužky. "Těch pár měsíců mi budeš hodně scházet."
"To i ty mě," usmála jsem se smutně a odpojila jsem se od něj, abych si mohla sednout k havraspárskému stolu.
Anni, Erika a Clara se na mě trochu vyčítavě podívaly. Stále nám ostatním dávaly za vinu, že jsme kvůli Brumbálově armádě přišli o tolik bodů pro naši kolej, a že jsme dostali školní trest.
"Nekoukejte na mě furt tak naštvaně," řekla jsem podrážděně. "Já vás nenutila, abyste tam šly, bylo to čistě vaše rozhodnutí. A rozhodně to bylo přínosnější, než se jenom učit z těch pitomejch knížek."
Jenom mě znovu probodly pohledem a dál se věnovaly svému jídlu. Zakroutila jsem nad nima hlavou a pustila se do své večeře.
O tři dny později
ČTEŠ
Weasley?
FanfictionVera se s Fredem a Georgem kamarádí od první jízdy v Bradavickém expresu. Společně procházejí studiem kouzel i vším ostatním. Ale může se pro ni jeden z nich stát víc než kamarádem? "Myslel jsem si, že tě ztratím," podíval se mi zpříma do očí. "Pok...