Weasley?

33. Kde jsou moje sirupové košíčky?!

Seděla jsem na posteli a balila si věci do školy. Měla jsem takový nepříjemný pocit, že se ten rok něco stane. A později jsem pochopila co.

Uchopila jsem pár pergamenů z předešlého roku a uložila je na dno kufru. Jeden jako by mi ale vklouzl zpět do ruky, hned jsem poznala, co je zač. Položila jsem si skrytý Pobertův plánek na kolena a vzala do ruky hůlku.

"Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti," pronesla jsem s mírným úsměvem a od místa, kde se pergamen setkal s hrotem hůlky se začali rozbíhat inkoustové čáry.

"Remusi?" oslovila jsem svého starého přítele v duchu. Už jsme si nepovídali téměř dva měsíce a já si ani neuvědomila, jak strašně moc mi chyběl.

"Dlouho jsme se neslyšeli, Vero," ozval se jeho mírně chraplavý hlas. Zněl trochu ztrápeně a já se ani nedivila, protože pár dní předtím byl úplněk.

"Mrzí mě to," povzdychla jsem si. "Ani nevíš jak."

"Třese se ti hlas, děvče," poznamenal. "Nejsi nemocná?"

Zavrtěla jsem hlavou, a pak si uvědomila, že mě vlastně nevidí. "Ne. Ale mám takový svíravý pocit. Jakoby mi intuice říkala, že se letos stane něco zlého. A nejenom mě, ale celým Bradavicím. Bojím se, Remusi. Ani nevíš jak."

"Třeba se tvůj šestý smysl plete," snažil se mě uchlácholit, ale nijak mi to nepomohlo. "Třeba jsi vážně trochu nemocná, a proto máš divný pocit."

"Ne, Reme, já tuším… Já vím, že se stane něco příšerného. Lord Voldemort je znovu na scéně a určitě v tom má prsty."

"Klid, Vero. Chováš se jako šílenec. Zhluboka se nadechni a s výdechem se uvolni a už na to nemysli."

Udělala jsem, jak řekl a opravdu jsem se cítila o trochu lépe. Špatný pocit sice nezmizel úplně, ale aspoň se mírně zmenšil.

"Dobře, už je mi trochu líp," usmála jsem se. "A co ty? Jak zatím žiješ?"

"Přežívám," uchechtl se trpce. "Jsem u přátel. Nemůžu si sehnat ani práci."

"No tak,ty lepší časy ještě příjdou," snažila jsem se ho uklidnit. "Mohl by ses třeba poradit s Brumbálem. Nebo s někým z Fénixova řádu."

"Jak víš o Fénixově řádu?" vyjekl překvapeně.

"Blesk, Remusi. Opravdu ti tleskám," pronesla jsem ironicky. "Moji rodiče jsou členy už od doby co vychodili školu."

"No jo, já zapomněl, že se jmenuješ Singrová," zasmál se trochu uvolněněji. "Edwarda a Genevieve znám moc dobře, jsou o dva roky starší než já."

"Veronelo Genevieve Dalie Natalie Mystery Singrová! Okamžitě přijď dolů!" ozval se z pod schodů hlas mé milované matinky.

"Já tak nesnášim, když mi někdo nazývá celým jménem a navíc starodávnou verzí," zabručela jsem nespokojeně a zvedla se z postele. Seběhla jsem schody a stanula tváří v tvář tomu běsnícímu monstru, které mělo být má matka.

"Copak potřebuješ?" zeptala jsem se mile.

"Kdo," začala a těžce přitom oddechovala. Začala jsem pochybovat, že vůbec něco řekne. "Kdo, mi do Merlinových starých papučí sežral ty poslední sirupové košíčky?!"

Zacukaly mi koutky a měla jsem co dělat, abych se nerozesmála naplno.

Moje mamka byla ve většině ohledech normální. Až na tu nepřirozenou úchylku na všechno sladký. Fakt jsem se nedivila, že tak vyváděla kvůli pár kouskům sladkého pečiva.

"Dala jsem je do trouby," oznámila jsem jí, "aby je nenašel táta a nesněd ti je."

"Ach díkybohu," oddychla si a položila si ruku na srdce, aby ukázala, jak moc se jí ulevilo.

Spěšně kolem mě prošla a po pěti vteřinách už jsem slyšela, jak se tím láduje.

Zakroutila jsem hlavou a vyběhla zpět do svého pokoje, dobalila si věci a natáhla se na postel.

Anette odjela už před třemi týdny a já se od té doby neskutečně nudila. Kvůli mudlům, kteří už vystavili víc domů kolem naší vily, jsem ani nemohla létat na koštěti.

Na druhou stranu jsem si ale zamilovala běhání. Téměř každé ráno jsem se vyplížila ven a proběhla se kolem parčíků, kostela a novostaveb na svoje tajné místo, kde hustý porost stromů tvořil kolem malého jezírka kruh. Krásně se tam odpočívalo.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že už jsem tam dlouho nebyla. Znovu, a tentokrát klidněji jsem sešla dolů, vzala si jablko na svačinu a rychlým krokem zamířila k onomu místu.

Jen, co jsem uslyšela zurčení vody, zrychlila jsem krok a podél potoka došla až na svoji mýtinku.

Jenomže ta už měla jiného obyvatele. Na zádech leželo v přítmí stromů malé uhlově černé kotě a nahlas mňoukalo.

Opatrně jsem se k němu přiblížila a zjistila, že má nějak zraněnou tlapičku.

Neváhala jsem ani minutu, vzala ho do náruče a rychle utíkala k domovu.

"Baddy," křikla jsem na našeho skřítka už v předsíni a položila koťátko na pohovku. "Přines mi Variun."

Baddy se ve vteřině objevil a splnil mé přání. Pak opět beze slova poslušně s hlasitým prásknutím zmizel.

Otevřela jsem malou lahvičku s hojivým lektvarem a jemně uchopila do prstů pacičku. Když pár kapek steklo do rány a ta zasyčela, koťátko postrašeně uskočilo. Ale když si uvědomilo, že může došlápnout na všechny čtyři, úplně změnilo chování.

Něžně se mi otřelo o nohu a vyskočilo mi na klín.

"Ty asi budeš holka, co?" řekla jsem si spíš sama pro sebe a pohladila jí po uhlově černé srsti. "Budu ti říkat… Whitney," zasmála jsem se, když zasyčela na znamení nesouhlasu. "Dobře, uznávám, že je to pěkně blbý jméno, ale co třeba Ronnie?" Znovu se na mě vyčítavě podívala. "Fajn, to taky ne. A co takhle Midnight?" napadlo mě.

Zavrněla a opřela mi hlavičku o levou ruku.

"Beru to jako souhlas," oznámila jsem jí. "A teď ti dám něco k jídlu. Může ti být tak půlrok? Takže už konzervy můžeš, ale… My vlastně žádný konzervy nemáme. Tak ti bude muset stačit hovězí. Pojď!"

Midnight seskočila z gauče a následovala mě až do kuchyně. Položila jsem na zem malý talířek a dala na něj kus masa, co zbyl od oběda.

Hladově se do něj pustila a přitom vydávala roztomilé mlaskavé zvuky

"Ještě štěstí, že jsem tam dneska šla," pronesla jsem zamyšleně. "Jen si to lředstav, Night. Kdybych zůstala doma, neměla bych novou kamarádku a ty bys pořád ležela zraněná na trávě."

Zvedla oči od své svačiny zabodla je do těch mých, jakoby říkala: "A právě proto nás osud svedl dohromady."

Čau všichniiii. Víte, co je na týhle kapče zvláštní? Napsala jsem jí celou ve škole. Rebel vole. Doufám, že jste se nenudili tolik jako já. A pokud ano, tak vám tohle snad pomohlo se z nudy dostat :D.

Enjoy it. Baru <3