Weasley?

8. Falešné dárečky

Po příchodu do věže se Anette svalila na první pohovku ve společenské místnosti, která byla po ruce a šťastně se rozesmála. Vyběhla jsem schody do ložnice a u své postele popadla brašnu. Začala jsem se v ní přehrabovat a nakonec vytáhla pergamen, brk a lahvičku s inkoustem.

Už jsem se chtěla vrátit do společenky, když jsem si všimla mokrých ťápot, které jsem za sebou zanechávala. Okamžitě jsem si uvědomila, že mám na sobě pořád provlhlé věci, a tak jsem se bleskově převlékla, z kapsy bundy vyndala hůlku a kouzlem stopy vysušila.

Zrak mi padl na noční stolek, na kterém ležel dárek pro rodiče a Pobertův plánek. Dárek jsem si strčila do kapsy, přešla ložnici a otevřela dveře. Pak jsem zapískala na Lailu, která do té doby odpočívala na vlastní kleci.

Sovička přelétla místnost a usedla mi na rameno. Seběhla jsem po schodech dolů a posadila se do křesílka blízko ohně, abych si ohřála své prokřehlé tělo.

Chvíli jsem koukala do jasných plamenů, a pak namočila brk do inkoustu a začala psát:

Milí rodiče,

už jsou to bezmála skoro čtyři měsíce, co jsem v Bradavicích. Snažím se učit, přesně, jak mi to říkala mamka a dokonce už jsem si vyzkoušela hrát famfrpál. Sice ne s Havraspárským týmem, ale i tak to nebylo špatné. Umožnil mi to kapitán Nebelvírského družstva, který je zároveň starším bratrem dvojčat Weasleyových.

K tomuhle tématu mám ještě, co říct. V reakci na váš poslední dopis říkám ne, nechodím s jedním z nich. Opravdu nechápu, co s tím pořád všichni máte. A ano, je tu o mě docela zájem. Holky z koleje mi to někdy vyčítají, ale namyslí to zle. Vždyť za to přece nemůžu.

V balíčku, který vám přinesla Laila, je dárek k Vánocům. Doufám, že se vám bude líbit.

Přeji vám krásné Vánoce a šťastný Nový rok. Ať pod stromečkem najdete vše, po čem toužíte.

Vera

Vložila jsem dopis do obálky a tu zalepila. Přistoupila jsem k Laile, která nedočkavě poskakovala na opěradle křesílka a strčila jí obálku do zobáku. K nohám jsem jí přivázala dárek a došla s ní k oknu.

„Dones to rodičům, rozumíš?" řekla jsem sovičce. Ta tlumeně zahoukala na znamení, že rozumí, roztáhla křídla a odlétla pryč.

Chvíli jsem za ní zamyšleně hleděla. Opravdu jsem doufala, že rodiče můj dárek ocení.

O prázdninách byla celá naše rodina na dovolené v Egyptě a rodiče si s sebou zapomněli vzít foťák. Já jsem naštěstí tak zapomětlivá nebyla, a tak jsem tajně pořídila celou řadu krásných fotografií. Do oněch prázdnin jsem netušila, že jsem na focení tak šikovná. Jako dárek jsem tedy vytvořila album, do kterého jsem všechny fotky uložila přesně podle toho, jak šly za sebou.

V tom mi na mysl přišel ještě jeden nápad ohledně dárků.

Znovu jsem vyšla schody do ložnice a otevřela jeden ze šuplíků svého nočního stolku. Byly tam uloženy čtyři balíčky. Dva s Fredovým a dva s Georgovým jménem. Vybrala jsem si od každého dárku jeden, ovšem dávala pozor, abych vzala ty nadepsané červeným a ne zeleným inkoustem. Pak jsem tiše zavolala do prázdného pokoje tak, aby si toho nikdo nevšiml. „Kerry."

Ozvalo se hlasité prásknutí a objevila se přede mnou skřítka.

S Kerry jsem se seznámila při jedné z mnohých návštěv kuchyně a hned jsme si padly do oka. Skřítka mi pak řekla, ať jí zavolám, kdykoli budu potřebovat.