Weasley?

38. Citové problémy

Stála jsem před zrcadlem a jen tak pro zábavu měnila barvu vlasů. Na náladě mi to ale moc nepřidalo.

Prázdniny se pomalu chýlily ke konci a nám už zbýval jen poslední den v Godrikově dole, než odjedeme do Londýna.

Trochu jsem se bála setkání s Georgem, protože naše rozloučení bylo trochu divný. Ani jsem se nedivila, po tom, co se stalo.

O měsíc a půl dříve

Procházela jsem se s Georgem nedaleko Doupěte. Byli jsme s Anette u Weasleyových už deset dní, ale George byl pořád tak nějak nezvykle zamlklý.

Zastavili jsme se na nedalekém kopci, ze kterého byl nádherný rozhled do celého širokého okolí.

Došla jsem ke svému kamarádovi, který zamyšleně hleděl do země a pořádně s ním zatřásla. "Georgi, probuď se! Co je to sakra s tebou?"

Pokrčil omluvně rameny. "Jen se bojím, že jsi pořád jenom zdání. Co když se za chvíli probudím v Bradavicích s vědomím, že ležíš ztuhlá a ledová na ošetřovně."

"Ale já nejsem sen," řekla jsem a chytila ho za ruku. "A rozhodně nejsem studená, to teplo cítíš."

Lehce mi stiskl dlaň, jakoby o tom sám sebe přesvědčoval.

"Ty ale nevíš, jaké to je, když žiješ v nejistotě s tím, jestli se jeden z tvých nejbližších ještě někdy vůbec probudí."

"Máš pravdu," zašeptala jsem, "to nemám."

Podívala jsem se mu do tváře. Zračil se v ní smutek, úleva a ještě něco, co jsem nedokázala rozluštit. Něžně mi odhrnul neposedný pramen vlasů, který mi spadl do tváře a vrátil ho zpátky za ucho. Pak sjel pohledem na naše spojené ruce.

"Myslel jsem si, že tě ztratím," pohlédl mi zpříma do očí.

"Pokud si mě budeš hlídat, neztratíš mě nikdy."

Konečně se usmál a přitáhl si mě do objetí. "Tak to tě budu sledovat v jednom kuse."

Lehce jsem se zasmála, objala ho kolem pasu a opřela si hlavu o jeho rameno. "Tak to ať tě ani nenapadne. Trochu osobního prostoru, prosím."

"Měli bychom se vrátit domů," zamumlal. "Dřív, než zapadne slunce."

"To už zapadá slunce?" zamrkala jsem překvapeně a pohlédla na krajinu zalitou posledními denními paprsky, která se rozprostírala pod námi. "Je to překrásný pohled."

"Ne tak krásný, jako ty," pronesl George nepřítomně.

"Cože?" zamrkala jsem překvapeně.

Udiveně zavrtěl hlavou, jakoby se právě probudil. "Myslím, že jsi slyšela moc dobře."

"Ano, ale jak to myslíš?"

Prohlédl si svýma oříškovýma celý můj obličej. Pak se ke mě mírně nahnul a přiložil své rty na mé.

Překvapeně jsem strnula, ale neodstrčila ho od sebe. Místo toho jsem zavřela oči a prožívala svůj první polibek.

Ucítila jsem jak se George usmál a přitiskl si mě blíž k sobě. A já se přesně v ten jeden úžasný moment cítila kompletně šťastná a přála si, aby ta chvíle neskončila. Jen já, George a jeho rty hladící ty mé...

Tedy jen do té doby, kdy jsem si uvědomila, co to vlastně děláme.

Co nejladněji to šlo jsem se od něj odtáhla a ustoupila o krok dozadu.

Stáli jsme proti sobě v naprostém tichu a ani jeden nevěděl, co by bylo v této situaci vhodné říct.

"Promiň," řekl asi po minutě mlčení George.

"Prosím? Za co se omlouváš?" zeptala jsem se nechápavě.

"Že jsem ti ukradl tvojí první pusu." Nervózně se poškrábal na zátylku a zvedl pohled od země. "Prostě jsem se tím okamžikem nechal unést."

"Georgi," usmála jsem se úlevně, "mě to nevadí. Za prvý, já tě mohla odstrčit, což jsem neudělala. Za druhý, tohle místo a načasování je pro něco takovýho perfektní. A za třetí, jsem ráda, že jsi to byl právě ty, kdo mě poprvé v životě políbil."

"Upřímně," uchechtl se, "jsem taky rád, že první holka, se kterou jsem se líbal jsi ty."

Přistoupila jsem k němu a znovu ho objala. Všechno se opět zdálo být v naprostém pořádku.

Konec flashbacku

Jenomže nebylo. Už jsme se k sobě nedokázali chovat jakože se nic nestalo a svět je stále růžový a plný jednorožců.

Povzdychla jsem si a vrátila svým vlasům jejich původní délku a barvu.

"Záhado," zaklepaly mi na dveře holky. Celé prázdniny trávily u nás a za ten čas si samozřejmě všimly, že se mnou není něco v pořádku.

"Vero," řekla Tina, která šla v čele skupinky. "Chováš se takhle divně už od doby, co jsi přijela od Weasleyových."

"A poslední čtyři dny tam jsi taky nebyla ve své kůži," přidala se Anette. "A Fred mi napsal, že i George je nějak podezřele jiný. Copak vy jste se pohádali?"

Zavrtěla jsem hlavou a mávla rukou ke své posteli. Všechny jsme se na ní posadili a já začala se svým vyprávěním.

Když jsem skončila, všechny na mě hleděly s otevřenou pusou.

"Takže, abych to správně pochopila," přivřela podezíravě oči Anette, "vy jste divný a skoro se spolu nebavíte, protože jste se líbali?"

"To je trochu zavádějící," zamyslela jsem se, "ale zhruba ano."

"Ale vždyť jsi sama říkala, že se ti to líbilo," přidala se Rika.

"To je pravda. My se spolu moc nebavíme protože je to divný. Normální kamarádi se spolu nelíbaj."

"Ale vy nejste normální kamarádi," usmála se Clar záludně. "Vero, všichni tady víme, že jednou stejně skončíte spolu. Vidí to snad i slepej, jenom vy dva ne."

"Holky," zarazila jsem je. "Koukejte, teď už nemůžu popřít, že k Georgovi něco cítím, protože bych pak lhala. A jsem si téměř na sto procent jistá, že on je na tom podobně."

"Divím se, že jste se ještě nedali dohromady," zavrtěla hlavou Chris. "Vždyť ta chvíle byla perfektní příležitost. Teď jste oba akorát tak smutný."

"Víš," sklopila jsem pohled, "je to můj kamarád už čtyři roky. Nechci kazit naše přátelství něčím takovým. Co kdyby jsme se rozešli? To by už nic nebylo tak jako dřív."

"V týhle situaci už jseš, Ver," pohladila mě Clara po rameni. "A buď budeš ze sebe furt dělat chudáka, nebo zvedneš svůj zadek a ten problém vyřešíš."

"Máš pravdu," přitakala jsem rázně. "Musim se tomu postavit čelem. Vydrž kamarádství, já tě zachráním."

"Tak se mi líbíš," zatleskala Erika. "Ta stará dobrá ironická  Vera je zpět."

"A nedovolí," doplnila jsem ji, "aby jí další problémy stáhly znovu na dno."

Čau všichniiiii, snad se nová kapča líbí. Vera s Georgem jsou si zase o krok blíž, jéj.

Konec nesmyslného kecání. Pokud se vám to líbilo, dejte hvězdičku, sledujte mě, nebo mi napište nějakej pěknej komentář. Pokud se vám to nelíbilo, tak s tim asi nic neuděkám :D.

Enjoy it. Baru <3