Weasley?

28. Už jsi jako Flint

Seděla jsem u jednoho regálu v knihovně a četla Famfrpál v průběhu věků, když v tom mi přistála na hlavě velká tlustá kniha, kterou podle tlusté vrstvy prachu už dlouho nikdo neotevřel.

Moc na náladě mi to nepřidalo. Dnešek nebyl dobrý den a mě to hned ráno potvrdil Protiva, který na mě vylil kýbl studené vody. Alespoň, že to byla jen voda.

"Který malý hloupý skřet... je, ahoj Hermiono," pozdravila jsem dívku, která stála přede mnou a rudla jako rajčátko.

"Promiň, Vero. Já jsem ti nechtěla ublížit."

"To je v pohodě, já jenom tak fňukám. Chceš s něčím pomoct?"

"No, profesoři nám přes prázdniny naložili fůru úkolů a já si domů nechci vozit deset knížek, madam Pinceová to nesnáší. Takže hledám nějakou velkou, kde je obsažené všechno."

"Hm, nejspíš bych tu pro tebe něco měla," přikývnu a z brašny jsem vytáhla tlustou bichli plnou věcí, které mi už v životě v Bradavicích mnohokrát pomohly. "Snad ti bude stejně k užitku, jako byla mně. Potřebuješ ještě něco?"

"Ledaže bys věděla něco o Nicholasu Flamelovi," řekla nejistě a popadla knihu.

"Flamel, Flamel, něco mi to říká, ale netuším co," zavrtěla jsem hlavou. "Promiň, Herm. S tím ti asi nepomůžu." Pokrčila jsem smutně rameny.

Hermiona se jenom usmála. "To nevadí. Zas tak důležité to není."

Kývla mi na pozdrav a odklusala pryč, až se mi ztratila mezi regály.

Těžce jsem se zvedla ze země a vyšla z knihovny na podezřele klidnou chodbu. Bohužel se na mě asi po pěti vteřinách nalepil jeden blbeček z Mrzimoru.

"Ahoj Vero," řekl až moc vesele.

"No nazdar, Phille," procedila jsem mezi zuby. To blonďaté pako jsem v tu chvíli vážně poslouchat netoužila.

"Kdy dáme to naše rande?" začal svou obvyklou frázi.

"V deset na Astronomický věži," zahučela jsem a začala stoupat po schodech nahoru.

"Vážně?" zeptal se nadšeně. Až mi bylo trochu líto, že ho tak krutě odbudu.

"No jistě," usmála jsem se tak sladce, že z toho snad musel dostat cukrovku. "A až tě z ní shodím, tak budu mít konečně aspoň trochu klidu." Nevinně jsem zamrkala.

Phill se zamračil. Vzápětí mě tvrdě přitiskl na zeď a pevně uchopil za zápěstí. Celou horní část těla jsem tak měla znehybněnou.

"Hele ty zbabělče," ozval se nad schody mě dobře známý hlas, "to se necítíš trapně, že ubližuješ bezbranný holce?"

Phill se krutě zasmál. "To jsi vážně tak naivní, že ti Singrová připadá bezbranná? Kdyby měla přístup k hůlce, už dávno by ze mě byla latrína, či něco podobného. Já se jenom jistim."

Otočil hlavu zpět ke mě a v jeho očích plály jiskry hněvu. "A ty mě přestaň ztrapňovat. Stejně mi jednou podlehneš ať to bude dřív nebo později."

Využila jsem jeho chvilkové nepozornosti a kopla ho kolenem do míst, kde schovával část svých budoucích dětí. Bolestí se sehnul a něco vykvikl. Ustoupila jsem o pár kroků a vytáhla hůlku.

"Liquido forte," vykřikla jsem a namířila hůlku na koberec pod jeho nohama. Ten sebou trhnul dozadu a Phill se rozplácl na podlahu.

Spokojeně jsem se usmála a vystoupala nahoru za Georgem, který se vesele zubil.