Weasley?

53. Plnoletá

Na začátek chci říct, že konec je trochu jinější a divočejší než normálně. Prosím, abyste to brali trochu s rezervou, protože takovýhle scény prostě psát neumím a asi se ani nikdy nenaučim. Tak mi to promiňte a hezký čtení.

Vzbudila jsem se do nového, krásného slunečného dne. A byl ještě krásnější tím, že jsem slavila své sedmnácté narozeniny.

"Jsem plnoletá," zajásala jsem a začala skákat na posteli. "Už můžu všechno dělat legálně, jupí!"

"Klidni se, Vero," ozvala se z vedlejší postele Tina. "Je sobota a někteří z nás by ještě chtěli spát. Víš přece, že to pořádně oslavíme až večer."

Trochu zklidněná jsem se posadila a znovu zachumlala do peřin. Koneckonců, měla pravdu. Nebylo kam spěchat.

Najednou se prudce otevřely dveře ložnice. Dovnitř vkráčela rozčilená Clara a divoce šermovala rukama. "Jsme ve skluzu! Místnost není přichystaná, dvojčata včera nevyzvedli pití u Tří košťat, skřítci mi řekli, že neví jestli nám stihnou udělat občerstvení a celý můj do detailu propracovaný plán se mi bortí pod rukama."

"Nebuď tak hysterická, Clar," usmála jsem se a jednou rukou jí rozcuchala pracně udělaný účes. "Já ti věřím, buď vklidu a oslava dopadne fenomenálně, ano?"

Trochu se uklidnila a přikývla. Zmizela jsem do koupelny, abych ze sebe zvládla udělat člověka a dopřála jsem si dlouhou horkou sprchu. Na můj velký den jsem přece potřebovala spoustu energie.

Naštěstí moje narozeniny vyšly zrovna na sobotu, takže jsme nemuseli mít strach, že bychom museli jít druhý den na vyučování s kocovinou.

V rychlosti jsem se upravila a seběhla do Velké síně na snídani.

Holky už byly seskupené u stolu a ne zrovna moc nadšeně poslouchali Claru, která jim ještě na poslední chvíli připomínala jejich úkoly.

"Tino, zajdi hned po sbídani do kuchyně a trochu popožeň skřítky. Občerstvení tam je důležité. A pokud tam budou dvojčata chtít dát i ty nějaké svoje zákusky, ať hlavně nezapomenou i na protilék, jasné?"

Chris unaveně přikývla a znovu se napila z hrnku, ve kterém bylo zřejmě hodně silné kafe.

"Eriko a Anette," oslovila další dvě osoby, které téměř leželi na stole. "Už jste nějak zapracovali na výzdobě?"

"Ano," přitakala ztěžka An a podepřela si hlavu. "Máme to téměř hotové. Všechno je do puntíku rozplánované."

"Jenom nevíme, jestli máme jako osvětlení použít kouzlo, nebo jenom obyčejné svíčky," doplnila jí Rika.

"To už nechám na vás. Anni, co hosti?"

"Přijali všichni," kývla blondýnka. "Na dárky tam máme speciální kout, takže o místo nemusíme mít strach."

"Kolik lidí tam vůbec bude?" zvedla jsem trochu vyděšeně hlavu.

"Asi něco kolem třiceti," pokrčila Clar rameny. "Ale neboj se. Jsou to jenom tvoji kamarádi. Vím, že bys tam nesnesla žádnýho namachrovanýho blbečka, byť by byl sebeoblíbenější."

Děkovně jsem se na ní usmála a strčila si do pusy poslední kousek mufinku.

"Někdo má tady velký den," ozval se za mnou dobře známý hlas.

Rty se mi samovolně roztáhly do většího úsměvu. Otočila jsem se za sebe a podívala se do Georgových oříškových očí.

"Všechno nejlepší, zlato," pronesl a lehce mě políbil.