Weasley?

32. Godrikův důl a zvědavá Batylda

Seděla jsem doma na posteli s Anette a hráli jsme Nikdy jsem. Samozřejmě pouze s dýňovou šťávou.

"Nikdy jsem neměla nic zlomenýho," řekla An a já se napila. U famfrpálu se stanou všelijaká zranění. A minulý rok jsem jich měla více než požehnaně. Zlomené zápěstí, noha, vymknutý kotník, vyhozené rameno a lehký otřes mozku. Toť můj výčet zranění. Ale na druhou stranu jsme vyhráli famfrpálový pohár, takže to za tu oběť stálo.

"Nikdy jsem se s nikym nelíbala," řekla jsem já a Anette se napila.

Potom na mě upřela oči. "Ty ses vážně nikdy s nikym nelíbala?"

"Ne," pokrčila jsem rameny. "Proč tě to tak překvapuje?"

"Nevim," zavrtěla hlavou. "Možná proto, že jsi jedna z nejoblíbenějších holek na škole a většina lidí si myslí, že už ses s někym líbala. Možná dokonce víc než s jednim člověkem."

Protočila jsem oči a odložila lahev. "Už mě to nebaví, pojď se projít."

An vyskočila z postele a seběhla sr mnou schody.

"Kampak, děvčata?" zeptala se nás mamka, když jsme se snažili nepozorovány skrz obývák vytratit ven.

"Jdeme ven, ukážu Anette Godrikův Důl," usmála jsem se a začala si nandávat boty. Doma jsme naštěstí měli nějaké mudlovské oblečení, takže na nás lidi venku nekoukali jako na blázny.

Byla taky pravda, že se mi na mudlech líbilo pár věcí. Například oblečení nebo hudba.

Obula jsem si conversky, nebo jak se tomu říká, a vylítla ven. Proběhla jsem pár ulic s mou blonďatou kamarádkou v patách a zastavila se až u zdánlivě nezajímavého pomníku.

"Proč jsi mě zavedla sem?" zeptala se mírně udýchaně An a opřela si ruce o kolena. "Kvůli kusu kamene porostlého mechem?"

Přistoupila k památníku a začala si číst jména válečných obětí. A v tom se nám kamenný sloup změnil před očima v sousoší tří postav. Obrýlený muž držel kolem ramen mladou ženu s laskavým úsměvem, která chovala malé dítě.

"Kdo to je?" vydechla Anette okouzleně, když se dostatečně vynadívala.

"To je pomník Potterových," odpověděla jsem a zamyšleně si sochu opět prohlédla.

Harry neměl na čele jizvu. Bylo to snad poprvé, co jsem si toho vůbec všimla. Možná proto, že jsem ho minulý rok viděla doopravdy a dokonce s nim i mluvila.

"Oni tady bydleli?" otočila sena mě An udiveně.

"Ano, rodina Potterových tu žila hodně dlouho, stejně jako rod Singrových. Když si James Potter vzal Lilly Evansovou a zabil je Lord Voldemort, zbyl Harry jakožto jediný potomek klanu Potterů."

Neuniklo mi, že s sebou Anette při vyslovení Voldemortova jména trhla. Ačkoliv byla mudlorozená, dočetla se o něm mnoho věcí a i přesto, že se snažila tvářit statečně, už jen pouhé jméno Pána zla jí nahánělo hrůzu do očí.

"Potterovi jsou hodně významný kouzelnický rod, že?"

Lehce jsem kývla. "Myslím, že jsou dokonce potomkem jednoho ze Tří bratrů."

"Tří bratrů?" zamrkala Anette nechápavě. "Co byli zač?"

Začala jsem jí vyprávět příběh o třech relikvijích smrti. "… a Potterovi jsou myslím potomkem nejmladšího bratra. Podle toho, co jsem našla na hřbitově se s největší pravděpodobností jmenoval Ignotus Pewerell. Vlastnil ten neviditelný plášť."

"A opravdu se postavili smrti."

"To nejspíš ne," zasmála jsem se. "Asi byli jen hodně nadaní kouzelníci."

Anette se ke mě nadšeně otočila. "A ty víš, kde Potterovi bydleli?"

Místo odpovědi jsem jí pouze znovu chytila za loket a upalovala směrem k sutinám onoho domu.

"Čekala jsem něco trochu víc," zabručela má blonďatá kamarádka zklamaně, když jsme stanuly před místem. Rodinému domku chybělo pravá část prvního patra a zbytek byl dost poničený. Živý plot za ta léta zdivočel  a stébla neudržované trávy nám sahala až k pasu.

"Pojď dovnitř," pobídla jsem jí.

"Jseš si jistá?" zeptala se váhavě. "Vypadá to dost nebezpečně, neměli bychom…"

Jen jsem nad jejími slovy mávla rukou. "Nechci jít dovnitř do domu. Jen ti něco ukážu."

Navzdory jejím prostestům jsem došla ke zrezivělé brance a s přízračným skřípěním ji otevřela. V reakci na to se po několika sekundách pár metrů před námi ze země vynořila velká deska z tmavého dřeva popsaná zlatým písmem.

An překvapeně zamrkala, přišla k desce blíž a začala číst. "Na tomto místě, v noci 31. října 1981, přišli o život Lily a James Potterovi. Jejich syn Harry zůstává jediným kouzelníkem, o němž je známo, že přežil vražednou kletbu. Tento dům, pro mudly neviditelný, zůstal ponechán v poničeném stavu jako památka na manželé Potterovy a coby připomínka zla a násilí, jež zničilo jejich rodinu." Smutně pohlédla na zničený rodiný domek. "To je tak smutný. Upřímně mi je Harryho líto."

"To i mě, ale nic s tim nenaděláme," pokrčila jsem rameny.

"Vero," zavolal jakýsi roztřesený hlas od ulice.

Obě jsme se otočily a spatřily malou shrbenou stařenku, která na nás z chodníku mávala.

"Paní Backshotová," zvolala jsem nadšeně a přiběhla k ní.

"Ale děvenko," pokárala mě s úsměvem a poplácala mě po tváři, jak to většinou babičky dělají. To gesto jsem naprosto nesnášela. "Už několikrát jsem ti říkala, že pro tebe nejsem žádná paní Backshotová, ale normálně Batylda."

"No, dobře," usmála jsem se. "Batyldo, tohle je moje kamarádka a spolužačka Anette, An, to je Batylda Backshotová, píše naše učebnice."

Anette se stydlivě usmála a podala staré paní ruku. Ta jí potřásla a odhalila v úsměvu svou zubní protézu. "Říkej mi Batyldo stejně jako tady Vera, drahá. A teď," při těch slovech uhodila holí, o kterou se opírala do silnice, až jsme všechny nadskočili překvapením, "vás zvu ke mě domů na čaj a sušenky. Třeba z tebe konečně dostanu, jak se jmenují ty rudovlasí mladíci na fotce, kterou máš v pokoji. Abych řekla pravdu, trochu mi připoměli malého Arthura Weasleyho a Molly Clintonovou předtím než se vzali."

"A nejsou to náhodou dvojčata?" vyhrkla An bez rozmyslu a vůbec si nevšímala mého signalizování, aby držela jazyk za zuby. "Protože pak by to byli Fred a George Weasleyovi, chodí s námi do ročníku."

Hodila jsem po ní kritický pohled a nuceně se usmála. "Batylda je nejzvědavější člověk na světě," zasyčela jsem tak, aby to stařenka neslyšela. "Je horší než ty, Chis, Erika, Clara a moje matka dohromady. Teď nebudu mít chvíli klidu."

"Promiň," řekla šeptem nazpět a pokrčila rameny.

Protočila jsem oči v sloup a připravila se psychicky na pekelné moře otázek, které mě čekalo.

Čau všichniiiii, přeju vám hezkej víkend. Ano, pořád žiju, ale nevím jak dlouho mi to vydrží, protože asi moc nebudu zvládat kombinovat školu, wattpad, práci a taneční. Ale snad to zvládnu. Užijte si kapču

Enjoy it. Baru <3