Weasley?

27. Troll

"To už jako vážně jdeš?" zeptala se mě Clara s lístostí v hlase v Předvečer všech svatých u slavnostní večeře.

"Musím. Kvůli Amber. Ta mrcha na mě včera vyslepičila, že jsem přebarvila paní Norissovou na růžovo a ověsila jí mašličkama. Musela jsem kvůli tomu tvrdnout s Filchem až do deseti ve sklepeních a drhnout tam ty pitomý ocenění. A to si žádá odplatu." Nato jsem vyběhla ze síně a zamířila do zmijozelské koleje. Díkybohu, že jsem si zjistila heslo.

V Ambeřině ložnici jsem nechala svou pomstu a vydala se k nejbližším umývárkám.

Opláchla jsem si ruce a už chtěla odejít, ale z jedné kabinky jsem zaslechla tlumené vzlykání. Zjistila jsem, odkud se pláč ozývá a zaklepala na dvířka. "Copak se ti stalo?"

Brekot ustal a chvíli bylo ticho, a tak jsem pokračovala. "Hele, nevím, kdo jsi, a taky nevím, co se ti stalo. Ale pokud okamžitě neotevřeš ty dveře a neřekneš mi to, tak ti budu moct pomoct asi jen dost těžko."

Zámek kabinky cvakl, dveře se otevřely a přede mnou stanula ubrečená Hermiona a otírala si tváře mokré od slz.

"Co ti kdo udělal, Herm?" zeptala jsem se jí.

"R-Ron řekl, že-že se mnou nikdo ne-nekamarádí, protože j-jsem až moc přechy-chytralá," zalykala se trhavě.

"Tak koukej Hermiono," řekla jsem a položila jí ruce na ramena. "Ron jenom žárlí, protože jsi v kouzlení lepší, než on. A to jsi z mudlovské rodiny. Nevšímej si ho. A navíc nemá pravdu, vždyť mi dvě jsme kamarádky, ne?"

Hermiona se konečně trochu usmála a přikývla. "Díky, Vero."

Ale rozjařená tvář jí nevydržela dlouho. Když se mi podívala přes rameno, zničehpnic vyděšeně zaječela. Otočila jsem se a spatřila obřího horského trolla, který se k nám pomalu blížil.

"Schovej se," sykla jsem směrem k Hermioně, která okamžitě poslechla a skryla se v jedné z kabinek.

Vytáhla jsem hůlku a namířila jí na trolla. "Mdloby na tebe," zakřičela jsem, ale kouzlo se od trollí kůže jen neškodně odrazilo a sám troll by si mého chabého pokusu snad ani nevšiml, kdybych tolik neřvala. Pozvedl svůj kyj a odhodil mě jím do rohu.

Prorazila jsem zády dveře kabinky a v polobezvědomí se zhroutila na zem. Jako ve snách jsem napolo vnímala, co se kolem děje.

Zaregistrovala jsem, jak dovnitř vbíhají dvě malé postavy a jak se troll řítí k zemi. Potom jsem se už trochu vzpamatovala, a tak jsem slyšela vzteklý hlas profesorky McGonagallové. "Máte štěstí, že vás nezabil. Jaktože nejste ve své ložnici?"

"Za to můžu já, paní profesorko," ozvala se tiše Hermiona. "Hledala jsem toho trolla. Hodně jsem o nich četla a myslela si, že bych ho mohla zvládnout sama, ale nezvládla. Kdyby Harry s Ronem nepřišli, asi bych už byla mrtvá."

Chytila jsem se za hlavu, která mě bolela jako střep. Jak je možné, že dva prváci dokázali porazit trolla a já ne? Počkala jsem, až všichni odejdou a těžce se zvedla.

S menšími pbtížemi jsem vyklopýtala skrz umývarnu na chodbu. Troll jako zázrakem zmizel. Asi ho přemístili.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem úplně dezorientovaná. Všechny chodby mi připadaly stejné. A sakra!

"Vero?" ozvalo se za mnou překvapeně.

Pomalu jsem se otočila, aby mi bolest hlavy nezpůsobila závrať a podívala se na člověka za mnou. "Děkuju všem svatým, Georgi, jsi můj zachránce."