Just Friends?

Part 7. Seeeaaaa!!!

Let trval dlouho....hodně dlouho. Vyráželi jsme v pět ráno a teď bylo už někdy odpoledne. Ještě k tomu tu byl posun času, ale naštěstí jsem to ještě nějak nepociťovala.
Už když se naše letadlo zase mírně náklonilo, tentokrát směrem dolů, aby lehce najelo na runway, jsem vyděla ten rozdíl mezi Londýnem a Maledivy (Jak se to TF skloňuje, tohleto?!? :-D)

Harry prospal skoro celou cestu, byl chudák dost unavenej, jelikož prý v noci nespal. Balil se. (:D)

Teď už jsme jen čekali na zavazadla. Harry už se na letišti stihl vyfotit s šesti fanoušky a pokaždé na ně byl tak milý i když byl dost rozespalý.
Harry vyhledal koš a hodil do něj VELKOU žvýkačku.
"To je poprvé co jsem stláskal dva balíčky žvýkaček za den!" Řekl mi.
Zasmála jsem se.
"Pokud mi v příštím týdnu někdo ukáže žvýkačku, asi to budu považovat za atentát!" Zavrčel.
"Týden je moc!" Podotkla jsem. Dobře jsem věděla, že Harry žvýká docela často.
"No....tak tři dny!" Svolil trochu. Zasmála jsem se. (Znovu)
"Půjdu si sednout OK?" Řekl. Pořád byl trochu unavenej
"OK" :-)
Harry s bodyguardy poodešel o pár metrů dál k sedatkům.
Kde jsou ty naše kufry???

"Omlovám se?" Ozval se za mnou dívčí hlas.
Otočila jsem se. Stála tam mladá snědá dívka s blond melírem. Mohlo jí být tak kolem osmnácti.
"Ano?"
"Vy jste kamarádka Harryho Stylese, že?" Zeptala se.
"Ano?" Odpověděla jsem s otazníkem, Nechápala jsem kam míří.
"Mohla bych se s vámi vyfotit?" Zeptala se a vytáhla iPhone.
"Se mnou?!?" Nestačila jsem se divit.
"Proč se mnou??? Harry je kdyžtak támhle." Ukázala jsem směrem k sedačkám. Harry tam seděl se zavřenýma očima. Spí, nespí?
"To nevadí, já bych chtěla fotku s vámi, jsem vaše fanynka."
Řekla dívka.
Udělali jsme tedy asi tři selfie.
"Děkuju mooc!" Řekla. "A tady je můj twitter." Podala mi papírek.
"Kdyby jste byla tak hodná a dala mi follow??"
"Určitě!" Usmála jsem se.
"Mohla bych se ještě na něco zeptat?" Zastavila jsem ji, když už byla na odchodu.
"Proč jste MOJE fanynka, když jsem nic neudělala?" Zeptala jsem se.
"Nooo..." Trošičku zaváhala, asi to nebyla nejlepší otázka, já jsem totiž opravdu NIC neudělala.
Najednou jí blýsklo v očích.
"Protože ještě něco uděláte!" Řekla a rychle odběhla.

...

"Harry probuď se! Už mám kufry. Harry!" Musela jsem se přemáhat abych nezačala řvát, jsem přece na letišti, ale on ne a prostě neotevře oči. Bodyguardy jsem se bála poprosit o pomoc, tady zdaleka nevypadali přátelsky! Vypadali jako.....jako bodyguardi, no...
"Harolde...vstávej!" Šeptla jsem výhrůžně!
"Jinak ti nasypu do pusy pět balíčků žvýkaček!" Řekla jsem vítězně.
Na Harryho tváři se objevil široký úsměv.
(Proboha jak přeložíte grin??)
Pomalu se se zavřenýma očima zvedl z lavičky, židličky, sedátka, nebo co to vlastně bylo. Když už vzpřímeně stál otevřel oči a podival se na mě.
"Á hele, tady jsi Hann! Už jsem tě chtěl jít hledat." Zakřenil se na mě. Na oplátku jsem na něj vyplázla jazyk. Je neskutečnej. Protočila jsem očima a vydali jsme se ven, kde už stálo černé auto, které nás dopraví do hotelu.

...

"Všiml jsem si, že máš fanynku?" Zeptal se Harry, až na to, že to znělo jako věta oznamovací.
"Nooo...já nevím, jen se se mnou chtěla vyfotit. Ptala jsem se jí proč, že jsem nic nedokázala a nemá proč byt moje fanynka, ale ona řekla, že prý ještě něco dokážu." Vysvetlila jsem.
"Hmm, co by jsi asi mohla dokázat.." Zamyslel se Harry.
"Umíš vůbec něco? " Pošťuchoval mě.
"Moc jste spal pane Stylesi! Máte moc energie!" Rýpla jsem si zpátky a uraženě se podívala z okénka auta.

Bylo to tady krásný, na to, že ještě nebylo pořádně léto tu bylo dost velké vedro. Možná kolem třiceti stupňů! WOW. Po ulicích chodilo spoustu turistů, všude byli stánky se zmrzlinou, suvenýry a čerstvým ovocem. A ty palmy vedle silnice! Ráj!

Podívala jsem se na Harryho. Ne! Puppy face neeee!
"Co je?" Zeptala jsem se na oko uraženě, ale moje svědomí řvalo ať toho nechám. Vypadal tak roztomile smutně.
"Promiň" zakňoural.
"Ale, ty promiň. " Zakňourala jsem zpátky. Booože ten jeho tón mě dohání k slzám.
Harry se začal hrozně smát, což mě ještě víc naštvalo.
"Vyhrál jsem, vyhrál!" Radoval se jako malý kluk.
"Noo tak jsem se omluvila i když nebylo za co, no!" Protočila jsem očima.

"Hmmm zpátky k mé otázce. Co umíš?" Zvážněl Harry.
Zamyslela jsem se. Umím vůbec něco? Bejt padlá na hlavu a dělat ze sebe blbečka.
Ne...na kariéru komika se mi nechce.
"Ráda zpívám! " Řekla jsem.
"Zazpívej!" Vyhrkl Harry.
Tak na to jsem měla jasnou odpověď.
"NE!"
"Proč?"
"NE."
"Proč?"
"N.E." Vyhláskovala jsem, i když na slovu NE není zrovna moc co hláskovat.
"P.R.O.Č?" Nedal se odradit Harry.
"Nebudu zpívat před jedním z nejslavnějších zpěváků světa." Odsekla jsem.
"Justin Bieber?!?!? KDE?" Zařval Harry.
"Myslela jsem tebe blbečku." Zasmála jsem se.
"Ahaaa děkuju za milý kompliment madam." Řekl uhladil si vlasy a zahýbal obočím nahoru a dolů.
Musela jsem se smát. Jinak to nešlo, bohužel....
"Máš mě ráda?" Zeptal se.
Podívala jsem se na něj jako na blba.
"No jasně." Řekla jsem.
"Udělala by jsi pro mě všechno?"
Řekl to tak vážně, že jsem kývla.
"Copak?" Zeptala jsem se.
"ZAZPÍVEJ!!!!" Zařval mi Harry do ucha.
"Neeeee!!!" Zařvala jsem zpátky a píchla jsem ho prstem do ďolíčku. Má vždycky ďolíčky když se směje.
"PROOOOOOČ? PROČ? PROČ? PROČ?" Řval zpátky. Znělo to trochu jako zpívání. Myslím, že bodyguardi si buď mysleli, že jsme totální blazni, nebo zadržovali smích.

"To, že mě něco baví ještě neznamená, že jsem v tom dobrá. To platí i u zpěvu a zpívat prostě NEBUDU!" Rozhodila jsem rukama a vyvalila oči. Jestli teď řekne proč, tak ho uškrtim!

"Proč? " Špitl.

Hodila jsem po něm to-jsem-neslyšela-a-jestli-jo-je-s-tebou-konec face.
Zatvářil se privinile a potom zařval.
"Mořeeeeeee" Jako kdyby nikdy neviděl moře. Opravdu má moc energie. Tomuhle chlápkovi je dvacet jedna let? To jako vážně???
Jo...zapomněla jsem, že One Direction je skupina zpívajících idiotů. Asi vážně.
Vykoukla jsem z okna a okamžitě mě popadla blaznivá radost. Taky jsem začala řvát MOŘEEEEEEE....
Už se mu nedivím.
Ale počkat! přece jenom je mi 15 a jemu 21!
"Jsi idiot!" Zařvala jsem na něj. Oba jsme otevřeli okénko, takže byl hroznej hluk.
"A ty jsi Hanna!" Zakřenil se.
"Co na nás řeknou lidi v hotelu???" Zařvala jsem znovu. Bála jsem se fotografů.
"Nebudeme v hotelu!" Řval zpátky.
"A kde budeme spát?" Předstírala jsem šok.
"Na palmě. Vždycky jsem chtěl strávit dva týdny jako tarzan. Proto jsem si nechal nárůst ty vlasy. Tak dlouho jsem čekal a teď je to konečně tady!" Řekl přehnaně vážně a zasněně zavřel oči.
Po záchvatu smíchu jsem se vážně zeptala KDE BUDEME PŘEBÝVAT!?!?

Harry jen ukázal prstem z okénka.

Před námi se rozprostíral velký přístav s malými loďkami. Na parkovišti pouze dvě auta a potom moře! Nádherně smaragdově modro- zelené moře.
A vzadu v dálce malý ostrůvek. Podívala jsem se s otazníkem na Harryho.
Přikývl.
Cože? Soukromý ostrůvek? OMGGGG!!!

♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡
Tak jsem tu s další kapitolou po menším zpoždění. Moc se omlouvám, jestli to bylo nudný a trochu zmateně napsaný. Ale původní plánované jméno i obsah kapitoly měl být uplně jiný, ale co...trochu se mi to protáhlo. :D
Tak snad bude příští kapitola lepší.

Meg XOXO

P.S. Jen poznámka. NIKDY jsem nebyla na Maledivách, takže jak to tsm vypadá a funguje vím jedině z obrázků. :)