Cigarettes? No, thanks.

Jsi normální?!

Předem se omlouvám za chyby. Přeju příjemné čtení

DALŠÍ DEN
„Jak to, že si včera nebyla na té párty?" zepta se mě kousavě Melanie, když opouštíme školu. Celý den jsem se jí vyhýbala abych jí to nemusela vysvětlovat. Rychle dojdu k mému autu. „Proč si poslední týden taková?" optá se a opře se o mé auto. „Jaká?" pozvednu obočí „jiná. Neužíváš si. " řekne mi „život není jenom o užívání" řeknu jí.

„Nevěřím svým uším, že to říkáš zrovna ty." odfrkne si „lidi se mění" zazubím se a dveře od auta si otevřu. „Co je to s tebou? Si zamilovaná nebo co?" vyštěkne po mě. „Co? Do koho asi?" zeptám se pobaveně. „Hele. Sorry, ale já už musím jet tak se měj a čau" řeknu a do auta si nasednu a nakonec odejdu. Já vím mohla jsem jí říct, že budu sestra, ale věděla by to celá škola. Je dobrá kamarádka až na nějaké výjimky, ale zatím si to chci nechat pro sebe teda až na Justina no. Zastavím pár bloků od ústavu a předem radši zavolám Justinovi.

„Ano?" zašeptá „Justine? Můžu přijít?" optám se „jo můžeš" ze slovy rozhovor zavěsí. Ještě se stavím do obchodu koupit limonádu a čokoládu. Do háje u dveří stojí ochranka, ale však co? Jdu na návštěvu. Snažím se v klidu kolem nich projít, jenže jeden chlap mě zastaví „za kým jdete?" zeptá se hrubě. „Za Justinem Biebrem" odpovím „ten má návštěvy zakázané" odpoví „já jsem mu jen donesla něco na oblečení" zalžu, nevinně se usměju a poukážu na tašku, kterou držím v ruce. „Dobře " řekne jeden z mužů a pustí mě dál. V rychlosti seběhnu schody po dvou a dojdu k Justinovému pokoji. Zaklepu a potom otevřu dveře. Dneska máma není v práci, protože jela na nějaké vyšetření toho mimina.

„Ahoj" pozdravím ho a on něco urychleně schová pod polštář. „Č-čau" vypadá zaskočeně a nervózně se usměje. „Co to tam máš?" zeptám se a dveře zavřu, tašku položím na židli, která mu tady přibyla. „Nic" uchechtne se a lehne si na polštář. „Jo jasně" řeknu irnoicky a sednu si k němu na postel. „Uhni" snažím se ho odžduchnout mebo ho aspoň trochu posunout, ale on se ani trochu nehne. „Je zábavné jak mě šimráš" zasměje se „co tam pod tím polštářem je?" vyštěknu po něm a na jeho tváři úsměv zmizí. „Nestarej se" odbyje mě. „Dobře" pokrčím poraženecky rukama a znovu si normálně sednu. „Ty to vzdáváš?" ukáže na mě prstem a nadzvedne obočí směrem na horu.

„Jo" myknu ramenama a mírně se usměju. „Hm dobře" taky se posadí, ale pořád na polštáři má ruku. „Co to je v té tašce?" zeptá se a poukáže na židli, na které je ta taška. „Jdi se podívat" pobídnu mu a on se zvedne. V okamžiku co je u židličky a tašku má v ruce tak já odkreju polštář a to co uvidím mi vyrazí dech.

„Né" vykřikne, tašku pustí na zem a přejde zpět k posteli. Naštvaně si krabičku s cigaretama vezme do ruk a flustrovaně přejde k oknu. „Děláš si ze mě prdel? Jsi normální?" vykřiknu po něm. „Proč?" nadzvedne nechápavě obočí. „Co proč? Máš se tady naučit to odvyknout a né tu kouřit" štěknu po něm a vstanu z postele. „Tak hele" z krabičky vytáhne cigaretu a i zapalovač z balíčku „opovaž se" křiknu po něm. „Někdo může přijít" vyštěknu „mi to je jedno" pokrčí rameny a normálně si přede mnou zapálí.

„Ne" přejdu k němu a cigaretu mu z ruky vezmu, jenže jí držím asi jen 3 sekundy, protože mi jí hned vytrhne z ruky a potáhne si. Kouř mi vyfoukne přímo do obličeje. Neudržím se a lištím mu. Jeho oči tak nehorázně zčernají až se začnu bát. „Běž pryč" najednou se čelem otočí k oknu a popotahuje z cigarety.

„Ne. Budu ti pomáhat ať chceš nebo ne" stojím si za svým. „Nechci žádnou tvou skurvenou pomoc" vyštěkne po mě.

,,Proč si nenecháš pomoct?" vykřiknu po něm. ,,Protože žádnou pomoc nepotřebuju. Chápeš?" zakřičí po mě. ,,Ale ano potřebuješ. Nenechám tě do toho zase spadnout" ,,Běž domů Tifanny." vydechne a tvář si vloží do dlaní. ,,Ne. Neodejdu" zatřepu hlavou ze strany na stranu. ,,Ale já tě tady nechci" zavrčí. ,,No a co. To mě nezajímá" vyštěknu ,,Ale mělo by. Ještě ti ublížím. Tak odejdi" přechází nervozně pokojem ,,Tak polož tu cigaretu" naléhám na něj.

,,Ne" vyprskne a provokativně si z cigarety popotáhne. ,,Okey. Chceš kouřit? Ok. Budem kouřit" přejdu k němu, vyrvu mu z ruky cigaretu a popotáhnu si, ale zakuckám se. ,,Nedělej to" zavrčí rozzuřeně Justin a cigartu zase uchopí do své ruky. ,,Proč? Ty můžeš a já nesmím?" vykřiknu mu do tváře. ,,Co by na to řekla tvá matka? Hm? Že její slušná dceruška je tady s klukem, který chlastá hulí. A sama kouří, hm? neměla bys tady být. Tak odejdi" říká a u toho kouří svoji cigaretu. ,,Nezajímá mě názory druhých. Když tady chci být tak tady budu." sednu si na židli a zkřížím si ruce na hrudi. ,,Nehodíš se tady. Ani ke mě. Si jen bohatá rozmazlená děvka." šeptá a nedopalek cigarety odhodí na zem a zašlápne. To co řekl mě zasáhlo u srdce. ,,I tak neodejdu" povzdychnu si. ,,Ok." zavrčí, dojde ke mě, surově mě chytne za paže a postaví mě ze židle. ,,Můžu ti něco udělat" zavrčí. Nebudu tady nikomu lhát, ale strach mám. ,,Tak do toho" vyprsknu mu do obličeje a pozoruju jeho tmavé oči.