Cigarettes? No, thanks.

Vážně jdeš?

„Máš všechno?" zeptá se mě Lex a já jen přikývnu. Zbalila jsem si věci do tašek a Barunce taky, ale přece jsem tady něco od ní nechala. Lex mi vezme tašky a jde napřed „takže vážně jdeš?" zeptá se mě Justin a já jen přikývnu „Nevím na jak dlouho, ale potřebuju čas na to si všechno promyslet." řeknu mu „ale Barunku můžeš vídat" dodám „a nemůžu si ji tady dnes nechat a zítra až ti skončí práce ti ji donesu?" zeptá se a já začnu nad tím uvažovat. Důvěřuju mu. U něho je Barunka v bezpečí. Nic by jí nikdy neudělal. A na víc jsem unavená a dnes bych se asi starat o dítě nedokázala.

„Dobře" přikývnu. Dojdu do obyváku, kde se Barunka dívá na Spangeboba. Posadím se vedle ní a vezmu si jí na klín. „Mami ja kukam" vyjekne a já se jen uchechtnu. „Teď tady zůstaneš s Jus-tátou. Vydržíš to?" zeptám se jí a ona jen přikývne „mám tě ráda" řeknu a dám jí pusu. Barunka se uculí „ja tě taky" zamumlá a já jí obejmu. „Tak se dál dívej" usměju se na ní a dám jí zpět na gauč. Vstanu z gauče a přejdu k Justinovi „tak ahoj" řekne mi „ahoj" špitnu, otočím se na patě a odcházím z domu k Lexovi, který stojí u auta. Přistihnu se jak mi slza steče po líčku. Hned ji, ale utřu. Dojdu k Lexovi a ten mě vtáhne do obětí „v pohodě?" zeptá se „já nevím" špitnu. „Pojď pojedeme" ze slovy se odtáhne a já jen přikývnu. Nasedneme do auta a vyjedeme od Justinového domu.

„Řekni mi co se včera teda stalo?" zeptá se mě Lex. No Lex to neví. Ví jen to, že chci od Justina pryč. Reknu mu všechno co se dělo. „On tě jako praštil?" vyjekne „jo, ale já ho předtím taky" podívám se na svou ruku, která je jen mírně namodralá. „On má, ale o dost větší sílu. Co se stalo pak?" zeptá se „Uhodil mě a já se hlavou bouchla do zadní části hlavy. A potom jsem ti volala, ale nemohla jsem moc mluvit. Bolelo mě to" řeknu mu „ty vole. To kdybych věděl tak tomu zmrdovi rozmlátím hubu" řekne Lex „to bys neudělal." protočím očima „řekl, že mě miluje" zašeptám „nevím jestli to myslel vážně" dodám „no s tím ti neporadím" ze slovy Lex zaparkuje u skladu.

„A Emily je doma?" zeptám se ho, když vylízáme z auta „ne. Jela na týden kamsi pryč" řekne Lex a já jen přikývnu. Dojdeme do skladu a pohled mi padne na ty schody „musíš si pořídit výtah" zamumlám si a Lex se zasměje. „To zvládneš" povzbudivě se na mě usměje. Pomalu výjdeme schody. Lex mi odnese tašky do mého a Justinového bývalého pokoje. „Nechceš někam jít nebo tak?" zeptá se mě a já zatřepu hlavou

„Chci být na chvilku sama. Děkuju" pousměju se a lehnu si na postel. „Dobře." usměje se Lex a odchází z pokoje. Vzpomínky se mi v hlavě množí a v každé vzpomínce je ON.

Flashback

„Jěště, že my dva divní nejsme" přitáhne si mě Justin k sobě. „V podstatě trošku jsme" uchechtnu se „jak to myslíš?" pozvedne Justin jedno obočí na horu. „Ehm..jak to říct.. Chováme se jako kdyby jsme spolu byli, ale nejsme" řeknu to narovinu „já to beru, že jsi moje" zašeptá mi do ucha. „Ale to já jsem neřekla" zvednu ukazováček směrem na horu. „Tak dobře teda" promne si ruce a trošku se ode mě oddálí. Na schodu si klekne na koleno a já se rozesměji „co to děláš?" zeptám se trošku vážně. Justin si odkašle než začne mluvit. „Takže. Tiffany.. staneš se mou dívkou?" zeptá se a já se usměju. „Jasně, že jo" obejmu ho kolem krku. „Miluju tě" zašeptá mi do vlasů. „Já tebe" vydechnu.

Konec flashbacku

Tuhle vzpomínku mám nejradši. Milovala jsem ho tak strašně moc. Miluju ho i teď? Mozeg mi říká, že ne. Ale srdce má jiný názor. Ale co pak ho potom všem můžu milovat? Nevím co k němu cítím. A to je to nejhorší. Staré city k němu se opět probouzí. Co když to je pravda, že mě miluje? Co když já ho miluju?