Cigarettes? No, thanks.

Nevím kde to jsem

POHLED TIFFANY
Už to jsou 2 hodiny co ode mě odešel Justin. Bolí mě hlava a vůbec mi není dobře. Nevím kde to jsem. Je tu jen postel a skříň. Mimochodem ta postel je nehorázně tvrdá a nepohodlná. Mé břicho úplně žadoní o jídlo a o pití. Nudím se. Asi po půl hodině do pokoje vejde Justin.

„Všechno v pohodě?" optá se mě Justin „stejně tě to nezajímá" vydechnu „ale ano zajímá" posadí se na tu takzvanou postel. „Je mi blbě" vydechnu. „Jak blbě?" optá se a já se s těží posadím. „Třeští mě hlava a je mi blbě od žaludku"odpovím mu. „Aby ne, když si nic nejedla. Pojď se najíst" řekne a já nakonec přikývnu. Nebudu mu už odporovat. Pomalu vstanu na zem a trochu mě bodne v hlavě. Snažím se tu bolest ignorovat a pomalu jdu s Justinem nejspíš do kuchyně. Justin mi ukáže ať si sednu na židli a já tak udělám. Přede mnou přistane talíř s pizzou. „Mohl by jsi mi dát prosím vodu?" zašeptám a Justin přikývne. Dívám se na ten obří kousek pizzy. Vezmu si jí do ruk a začnu jíst, ale když sním pár soust tak mi je snad ještě hůře. Pizzu položím zpět na talířek. „Už nechci" šeptnu „ne ještě jez" řekne „není mi dobře" zašeptám a napiju se sklenici vody, kterou mi donesl Justin. „Chceš si jít lehnout?" optá se „Mohla bych jít do sprchy?" zeptám se opatrně a tiše. „Jo. Pojď" řekne a já se zvednu ze židle. Dojdeme do koupelny a Justin ze skříňky vytáhne ručník. „Tady máš ručník a mýdlo tam máš, ale šampón tu není takže se bez něho musíš obejít." upozorní mě a podá mi ručník. Jen přikývnu a čekám až odejde což se po chvilce stane. Když odejde tak ze sebe zhodím oblečení a jdu do sprchového koutu. Pustím na sebe vodu, i když není vůbec teplá, ale jsem ráda aspoň za to. Opatrně si začnu sprchovat vlasy a na zádní části hlavy si dávám velký pozor, protože tam mám tu ránu. Na ruku si dám trochu mýdla a namydlím si tělo, které si potom opláchnu. Výjdu ze sprchového kouta, osuším se a potom si vlasy zabalím do ručníku. Obleču si zpět to oblečení a opatrným krokem výjdu z koupelny pryč. Jdu zpět do toho pokoje a posadím se na postel. Na Justina jsem zatím nenarazila a jsem ráda. K tomu člověkovi mám naprostý odpor. Tak moc chci domů. A teď mě něco napadne. Je tady vůbec Justin?

„Justine?" zakřičím a obejdu káždou místnost v tomto bytě a těch tady moc není. Nikde tady není. Vítězně se usměji a zkusím kliku od hlavních dveří. Zamčeno. Kruci. Začnu hledat něco čím bych ty dveře mohla nějak odemčít. V koupelně najdu pinetku do vlasů? Co tady dělá pinetka? No nic nebudu se tím zabývat. Dojdu zpět ke dveřím a pinetkou se snažím odemčít dveře. A najednou se to podaří. Jsem dobrá. Nikdy jsem to nezkoušela, ale znám to z filmů. Zavřu dveře a vyběhnu schody dolů. Jsme tu v nějaké bytovce, kde, ale žádnej jinej byt není. Je to divný. Výjdu ven a vůbec nevím kde jsem, ale rychlím krokem se snažím jít pryč. Nikde nic, ale není. Je tady jenom les a ten dům. Najednou mé uši zaslechnou jak zaparkovalo auto. Kruci. Hned se otočím za sebe a uvidím Justina, který uryhleně vystupuje ze svého auta a rozeběhne se za mnou. Nečekám ani sekundu a i přes bolest nohy běžím do lesa. Na nohách mám jen ponožky, takže se mi běhá dost nepohodlně. Běžím mezi stromy a Justin běží pořád za mnou a už je skoro u mě. Ručník mi sjede z vlasů do obličeje a proto Zakoupnu o větev a padám k zemi. Kruci. Má noha vydává dost jasný signál, že už dál nemůže. Otočím se na čtyři a snažím se aspoň odplazit se o něco dál, jenže Justin je za chvilu hned u mě.

„Co si do prdele myslíš?" začne po mě řvát, ale já se snažím odplazit pryč. Justin mě, ale drapne za vlasy a já hlasitě vypísknu. Postaví mě na nohy a já zhluboka dýchám.

„Chvíli jsem se cítil provinile, když jsem tě do té hlavy tak silně bouchnul. Ale teď? Už vůbec" říká chladně. „Nech mě být" zasyčím a jednou rukou mu dám pěstí do obličeje. Mé vlasy hned pouští a ja se rozeběhnu pryč. Dívám se za sebe a Justina nevidím. Oddechnu si a zastavím se. Nevím kde jsem, nevím nic, ale aspoň, že mě nechal být. Jdu lesem a výjdu u nějaké cesty. Dojdu k cestě a na kraj cesty si sednu. Bolí mě noha a vůbec mi není dobře. Z očí mi začnou téct slzy. Jak jste si mohly všimnout tak psychicky na tom moc dobře nejsem. Začnu brečet a hlavu si schovám ve dlaní. Proč já? Proč jsem krucinál chodila do toho blbého ústavu? Proč jsem mu chtěla pomoct? Vždyť je to vrah. Uslyším hlas motoru od auta a proto hlavu otočím na pravou stranu, odkud ten zvuk jde. Na proti mě jede auto, černé auto. Více se posunu na trávu aby mě nepřejel. Jenže to auto u mě zastavilo. Dívám se co se teď bude dít. Ale z auta výjde Justin. No jasně to je to jeho auto. Rychle se zvednu na nohy a snažím se utéct, ale má noha mi to nedovolí, a proto spadnu na zem. Zaskuhrám bolestí, vzchopím se a přetočím se na čtyři. Po čtyřech se mu snažím útect. Ale marně. Dojde ke mě a kopne mě do břicha, a proto se sesypu na zem. Ne. A další kopanec. Vyjeknu. „Ty mě nebudeš mlátit jasné?" vykřikne po mě a tentokrat mě kopne do hlavy. Rozpláču se na novo a každý vzlyk nehorázně bolí.

„Stačí" zažadoním a Justin si ke mě klekne. Za vlasy mou hlavu zvedne od cesty. „Prosím dost" zavzlykám a Justin mé vlasy pustí, chytne mě za paži a hnusně mě postaví na nohy. Opět mě hnusně hodí do auta na místo spolujezdce a já se schoulím do klubíčka. Mé oblečení je úplně špinavé. No aby ne.

„Nebreč" zasyčí a vyjede z místa. „Pusť mě domů" zavzlykám „co jsem ti tak hrozného udělala? Vždyť jsem ti pomáhala" zašeptám a mezi slovy vzlyknu. Justin mě ignoruje a jede dál. Jako kdyby se změnil ze dne na den. Dojedeme znovu k tomu domu. Justin výjde z auta a mě hnusně vezme za paži. Klopýtám za ním a on dojde do budovy a však nejde po schodech na horu, ale jde rovně. Odemkne jednu místnost a mě do ní hodí. Vidím jen tmu. Potom Justin zavře dveře a jde pryč. Je mi tady zima a vůbec nevím co kolem mě je.

„Justine" zašeptám protože se bojím „Justine" křiknu a rozpláču se. Postavím se a jdu rovně jenže to vypadá, že je to prázdná místnost. Jdu, ale o něco zakopnu. Podívám se o co jsem zakopla, ale ve tmě nic nevidím. Nakonec zjistím, že je to záchod. Teda něco podobného. Mám strach strašně moc velkej strach. Co se to s ním stalo? Proč je takovej? No moment. Docvakne mi tk. V tom ústavu, byl agresivní, když neměl cigaretu. A za tu dobu jsem ho ani jednou neviděla, že by kouřil. Bojím se co se mnou bude. Já chci domů, do své velké bílé postele. Zbytek dne za mnou Justin ani jednou nepřišel. Ležím na zemi a klepu se strachy a zároveň i zimou. Chci spát, ale nemůžu nejde to. Nejradši bych to zaspala, ale nemůžu. Nemůžu usnout. Šíleně se bojím. Nevím jak a kdy usnu, ale nakonec se propadám do bezesného spánku.