Cigarettes? No, thanks.

Do koho?

O PÁR DNŮ POZDĚJI
„Pojď. To zvládneš" povzbuzuje mě Justin, který stojí na konci dlouhé chodby. Dělám opatrné kroky a vždy se o trochu přiblížím k němu. K Justinovi. „Pojď už jenom kousek" pomáhá mi povzbuzováním. Soustředím se jenom na tu chůzi. Poprvé jdu takhle sama. Udělám poslední krok a jsem u Justina, který mě hned chytne kolem pasu a trochu mě vyzdvihne do vzduchu. Na Justinové tváři zdobí široký úsměv a já se zasměju. „Zvládla jsi to" zatočí semnou mírně ve vzduchu. Opatrně mě položí na zem a přisaje se mi na rty. Justin své ruce položí na můj pas a já ty své zamotám do jeho vlasů. Vyruší nás odkašlání. Hned se odtahneme a podíváme se tím směrem. „Ale no ták nechte si to na večer" ušklíbne se Lex. „Jdi do prdele" zasměje se Justin a chytne mě za ruku. „Zapomněli jste? Dnes má jít Tiff na rehabilitace. " připomene nám Lex, jelikož mě na tam veze on. Justin si našel práci. Popravdě? Ani nevím co za práci to je. Říkal, že se nemám čeho bát. Nevyptávám se ho. Prostě jednoduše mu věřím. „Seru na nějaké rehabilitace. Chci být doma" rozhodím rukama „ale toš. Nechceš se doufám zase hádat kvůli takové zkurvené kravině" zavrčí. „Prostě tam nechci" zamumlám „ale stejně pujdeš" mrkne na mě Justin „proč tam musím lézt? Vždyť už mě to nebolí...a na víc už to jde trochu chodit" vítězně se pousměju.

„Prostě tam kurva jdem" vyjekne Lex a odejde z chodby do svého pokoje. „A pohni. Na přípravu máš 10 minut" řekne, když nakoukne ještě z pokoje a potom uslyšíme bouchnutí dveří.

„Poslední dobou je jakej si nabručenej" postěžuju si a pořád se dívám na dveře, ve kterých před chvílí zmizel Lex. „Asi má krámy" řekne Justin ironicky a já se zasměju. „Ale měl pravdu.. Musíš tam jet"dodá a pohladí mě po rameně „tak tam pojď aspoň semnou" zafňukám a otočím se na něj „víš, že pracuju" pohladí mě po vlasech. „Kdybych věděla aspoň kde" odfrknu si a sklopím pohled. „Ale no ták. Zlato" vyzdvihne mou bradu na horu, abych se dívala do jeho očích. „Dozvíš se to. Ale teď ještě ne" usměje se.

„Jdeš?" uslyším za sebou Lexův křik „nebylo to ještě deset minut"vykřiknu na zpět. „Jsem tvůj odvoz takže já si budu určovat kdy pojedem. Takže pohni" rozčiluje se. Ten je zase "milej". Lex se rozejde po schodech a jde asi k autu. „Co mu je?" zeptám se Justina „nevim" ušklíbne se. „Asi ho něco sere" dodá. „Jdeš už?" uslyším křik ze zdola. „Pomůžeš mi dolů?" zeptám se Justina a on přikývne. Podepře mě a pomůže mi se dostat dolů.

„Už to zvládnu" řeknu, když jsme před skladem a Justin mě pouští. Dojdeme k autu. Justin mi otevře dveře a opírá se o ně. „Tak ahoj" se slovy mě políbí „v kolik dojedeš domů?"zeptám se ho. „Asi v osm" odpoví mi „hm." zamručím a posadím se do auta. Justin zavře dveře od auta na mé straně a ještě mi zamává než s Lexem jedeme do nemocnice.

Cesta probíhá potichu a já to ticho přeruším svými slovy. „Jsi v pořádku?" optám se ho a Lex hlasitě vydechne. „Jsem zkurveně v pohodě" vyprskne a já pozvednu obočí „vážně? Tak proč jsi naštvaný?" zeptám se „nejsem." dosekne. „Něco tě trápí. Mě se můžeš svěřit Lexi" říkám mu s vážnou tváří. „Jak to maš ty s Justinem?" zeptá se a já nechápu proč se mě na tohle ptá. „Chodíme spolu." myknu rameny. „A jake to je?" optá se a mě to přijde divné, že se mě ptá na tohle „Je to krásný pocit, když vím, že mě Justin miluje" usměju se tomu. Zní to hezky.

„Taková kravina" protočí očima a já tázavě pozvednu obočí „co je kravina?" zeptám se zaraženě. „Ta vaše láska." protočí znovu očima. „To není kravina. Láska znamená, že miluješ toho druhého" řeknu mu. „A jak poznáš, když někoho miluješ?" zepta se mne „Zaleží ti na tom druhém, dáváš na tu osobu pozor, podporuješ toho druhého, nedokážeš si představit život bez té osoby.. Prostě to poznáš." pousměju se. Vše co jsem řekla, tak jsem si představovala mě a Justina. „Proč se na to ptáš?" natočím se více na něho, abych ho lépe viděla.

„Asi jsem se zamiloval" šeptne a ja se usměju. „Do koho?"