Cigarettes? No, thanks.

Ale já nechci!

„Nepřišel jsem ti ho zničit. Ale okořenit" ušklíbne se. Co to s ním je? Vůbec se nechová tak jak před tím. „Odejdi. Vždyť si dítě nechtěl" zašeptám a hlavu si opřu o zeď co je zamnou.

„Hele. Už mě přestali bavit ty děvky a tak. Přijel jsem za tebou" usměje se. Ale né hezky. Ale slizky se usměje. „Ja tě tady nechci" zavrčím. „No.. Tak to aby jsme se soudili o to dítě"mykne rameny „a nezapomeň, že mám o dost víc peněz než ty" zašeptá mi do ucha. „Ne" špitnu a zatřesu hlavou.

„Nemůžeš mi jí vzít" z očí mi začnou téct nové slzy. „Mám na ní stejné pravo jako ty" mrkne na mě „to teda ne. Já jsem ji nesla v sobě 8 měsíců. To ty jsi ji málem zabil. Málem jsem umřela. Umírala jsem. Takže mi ji nemůžeš jen tak vzít" řeknu a on na mě pozvedne obočí „ale žiješ" opět na mě mrkne. „Hele. Nevezmu ti ji. Pod podmínkou, že se ke mě nastěhujete." řekne a já zakývám hlavou

„Ne" špitnu „tak si to s ní poslední dny užij." řekne a postaví se. „Počkej" zastavím ho a on se na mě otočí.

„Proberem to v klidu" utřu si slzy a on přikývne. Dojde ke mě a podá mi ruku, za kterou se chytnu a on mě vyhoupne na nohu, ale neudržím stabilitu na noze a spadnu na Justina, který mě, ale stihne chytit.

„Drž se mě" zašeptá mi do ucha a já svou ruku přehodím přes jeho ramena. Justin mě chytne za bok a pomalu jdeme do obyváku, kde si sedneme na gauč. „Mohl bys mi prosím donést tu protézu z chodby?" zeptám se ho opatrně. Beze slov mi ji donese. Pokouším se si nějak vyhrnout ryfle, no ale nejde to.

„Si je sundej" pronese Justinův chladný hlas. „Ne" řeknu a snažím se ty debilbí ryfle vyhrnout, ale vůbec to nejde. Nakonec se na to vykašlu a opřu se o gauč. „Ukaž" uchechtne se Justin a chytne mě za boky. „Co to dělaš?" zeptám se opatrně. Postaví mě na nohu a odepne mi knoflík od ryflí

„Justine přestaň" syknu, ale on mi jednou rukou chytne mé ruce a tou druhou mi sundává ryfle. „Ne" vyštěknu, ale on mě ignoruje. Posadí mě na gauč a ryfle ze mě stáhne. „Hej" vyjeknu, ale on se jen přiblbě usměje. „Pořád tak krásná" pronese. „Dáš mi ty ryfle prosím?" zeptám se potichu „chtěla jsi si nasadit tu nohu, ne? Tak do toho" pokrčí rameny. Povzdechnu si a opatrně si tu nohu nasadím. Natáhnu ruku aby mi podal ty ryfle, ale on je vyzvedne výše do vzduchu. Natáhnu ruky a tak mi triko trochu popojede výš. Justin si toho všimne. Posadí se vedle mě a vyhrne mi tričko pod prsa. Na břichu mám pořád hnusnou jizvu po porodu. Říkali, že ta jizva zmizí. No mě nezmizela. Justin se zajímavým pohledem dívá na tu jizvu a potom se koukne na mě.

„Od čeho to máš?" zeptá se „Porod." špitnu. „Aha." podá mi ty ryfle a ja se zase obleču.

„Jak se jmenuje?" zeptá se mě Justin „Barunka" odpovím mu „Je jí rok a půl?" zeptá se a já přikývnu. „Proč jí chceš?" zeptám se ho teď já„nechci ji. Chci tebe" ukáže na mě„ale já tebe ne" na sucho polknu. „No právě. Tak se rozhodni. Buď budem spolu a nebo ti ji vezmu" pohladí mě po tváři a mě se v očích začnou vytvářet zase slzy

„Proč mi to děláš?" zavzlykám „ššš" pohladí mě po tváři. „Nevezmu ti ji. Jen půjdete bydlet ke mě" usměje se a setře mi slzy. „Ale já nechci" zopakuju mu a na novo se rozbrečím. Po tom co mi udělal jsem ho nechtěla už vidět. A teď s ním bydlet? Nechci!

„Ššš. Bude to v pohodě" snaží se mě utěšit. Změnil se. „Ubližuješ mi" šeptnu, jako kdybych si myslela, že to zabere a nechá mě být.

„Baví tě to? Ubliživat mi?" zeptám se ubrečeným hlasem. „Ale já ti neubližuju" usměje se „jen chci to co chci a to jsi ty" dodá a prstem ukáže na mě. „Vždyť si mě milovala. Možná ještě miluješ" řekne a opře se o opěradlo gauče.

„Ne. Nemiluju. Po tom co jsi provedl" špitnu „ale žiješ. Takže.. " „kurva. No a, že žiju? Ale málem si mě zabil. A málem si zabil mé dítě" křiknu po něm „naše dítě" opraví mě „nesnáším tě" vložím si hlavu do dlaní.