Cigarettes? No, thanks.

Proč pořád brečíš?

Justin si už asi půl hodiny hraje s Bárou a já v koupelně celou tu dobu brečím. Šel mi zničit život. Je to jasné. Nechápu jeho chování. Uslyším dětský smích a já se ještě více rozbrečím. „Tiffany? Jsi v pohodě?" uslyším Justinův hlas. „Nech mě" vzlyknu a Justin otevře dveře. „Měla by jsi začít balit" řekne „hned teď?" zvednu na něho své uplakané oči. Pořád čekám až mi řekne, že mě nakonec nechá.

„Jo" mykne rameny. „A co se udělá s tím bytem?" zeptám se „Nic" mykne rameny. „Pak ho prodám. Jen si zbal své věci a od Barunky a je to " řekne a opře se o futra. „Můžeš mi dát ještě chvilku?" vzlyknu „proč?" pozvedne obočí.

„Jen chvilku" špitnu a k Justinovi se doplazí Barunka. „Mama?" zamumlá a já se na ni usměju „co pak zlatí?" zeptám se jí a ona se ke mě doplazí. Vezmu si ji do ruk a usměju se na ní.
„Nikam nepůjdem" vyhrknu na Justina.

„Co že?" vykřikne a já si Barunku přitisknu více k tělu „nebudeš ji ničit dětství" zašeptám a Justin ke mě dojde. Beze slov se mi pokusí Barunku vytrhnout z náručí. Barunka se začne smát.Justin mi ji z ruk vytrhne.

„Ne." křiknu „Buď půjdeš s náma nebo tady zůstaneš sama" řekne Justin. „Jak chceš" dodá „ty mě vydíráš" zavzlykám. Ještěže Barunka neví o co jde. „Tak se kurva postav a pojď s náma" křikne po mě „nepoznávám tě" šeptnu „vstávej" řekne v klidu. Nakonec se ze země postavím a pomalým krokem jdu za Justinem.

„Pomůžu ti s balením" pronese Justin, když jdeme do ložnice. „A co postýlka a její věci?" zeptám se Justina „pro to pak někdo dojede" pokrčí rameny. Justin dá Barunku mezi hračky a my začnem balit.

„Nebreč pořád." zavrčí Justin. Setřu si slzy a přestanu skládat oblečení„proč nás nemůžeš nechat být?" zeptám se opatrně „ježiši. Protože tě chci. " protočí očima.

„Běž zbalit Barunce. Já to dobalím" rozkáže mi „ne." špitnu „co ne?" pozvedne obočí „nenechám si poroučet." na sucho polknu a Justin si povzdechne. „Tak ja to zbalím všechno sám" zavrčí a já se doplazím po zemi za Barčou. Asi po 15 minutách se zvednu s tím, že půjdu Barunku přebalit.

„Kam jako jdeš?" zeptá se mě hnusně Justin. „Ji jenom přebalit" odpovím mu a on mě nechá jít do koupelny. Přebalím Barunku a pak s ní ještě chvíli blbnu. „Nemáš hlad?" zeptám se ji „mňam mňam" výjde z její pusinky. Tak to beru že má. Vezmu ji do kuchyně a posadím jí do dětské stoličky. Udělám jí mrkvovou kašičku s hráškem, kterou má ráda. Když jí dopapá tak i s ní jdu zpět za Justinem, který už dobalil.

„Hele divej co jsem našel" řekne Justin a v ruce drží řetízek co mi dal k narozeninám „vidím no" myknu rameny. „Takže mě miluješ. Kdybys nemilovala tak už to nemáš" usměje se „klidně to vyhoď" řeknu s nezájmem „by ti to chybělo" ušklíbne se „to fakt kruci ne." vyjeknu a vytrhnu mu řetízek z ruky. Hodím ho na zem a začnu ho dupat. „Přestaň" křikne a trochu do mě žduchne, ale nepřestávám.

„Jdi do prdele Justine" vykřiknu a z oka mi vyklouzne zase slza. Na pravém líci ucítím štiplavou bolest. Zatnu čelist a se slzama v očích se na něho podívám. Vezme všechny tašky a společně semnou i s Barunkou jdeme do jeho auta. S Barunkou si sednu na zadní sedačky. „Nemá tu autosedačku" špitnu „tak ji drž v rukách" protočí Justin očima a vyjede od mého bytu. Až dojedeme tak mám v plánu zavolat Lexovi. Nechápu proč mě nenapadlo mu zavolat už dříve. Barunka mi usne v náručích.