Cigarettes? No, thanks.

Kam?

„Promiň, ale já tady zůstat nemůžu” řeknu a udělám krok v před. Jenomže Justin se náhle objeví přede mnou. „Ne. Budeš v nebezpečí” řekne rázně Justin. „Nebudu. Nejsem malá. A ustup” ukážu rukou aby ustoupil jenomže to s ním ani nehne.  S povzdechnutím zkusím kolem něho projít. Jenomže on mě chytne za ramena. Začnu sebou škubat a bouchat ho do hrudi. „Vždyť nemáš ani žádnou sílu. To je jako kdyby do mě narazila moucha” řekne a jeho ústa se zvlní do úšklebku.

„Musím domů za mámou” řeknu mu a s boucháním přestávám. „Obejde se bez tebe” mrkne na mě. „Neobejde. Má to teď těžké. Tak mě prosím tě pusť” zavrčím „Něco se ti stane” vydechne Justin „Nestane. Dokážu se o sebe postarat” usměju se na něho a svou dlaň opatrně dám na jeho hruď. Mírně na něj zatlačím aby se odsunul, ale on mou ruku ještě chytí. Bez varování mě políbí. Odtáhne se a obejme mě. „Mám tě rád. A nedovolím aby se ti něco stalo” zašeptá a více mě v obětí stiskne. „Nic se mi nestane” pousměji se nad jeho starostí. „Zavezu tě domů” řekne a já přikývnu.

------------------------------------------------------

„Vážně musíš jít?” zafňuká, když sedíme v autě před mým domem. Jen přikývnu. „Tak ahoj” řeknu mu a políbím ho na líčko. Justin však naše rty spojí a potom už jdu z auta do mého domu. „Jsem doma” křiknu do domu. „Kde jsi? A proč tu byl ten kluk Justin?” vykřikne po mě, když výjde z kuchyně. „Nevim” pokrčím rameny a chystám se jít na horu do pokoje. Jenomže její ruka se obtočí kolem mého zápěstí. Trošku s ní zatáhne, zavrávorám a padám ze schodu na zem. „Tiffany” uslyším křik své matky. Jen párkrát zamrkám a sednu si.

„To jsem nechtěla” řekne lítostně a pohladí mě po čele. Na její ruce se leskne krev. Což znamená, že mé čelo krvácí. „Musíme do nemocnice” řekne hystericky „ne. Jsem v pohodě. ” usměju se a vstanu ze země. Jenom mě trošku pobolívá hlava jinak je mi dobře. „Vážně se omlouvám. Zlatíčko” po její tváři sklouzne slza. Jen ji obejmu a jdu do svého pokoje. Lehnu si na postel a po nějaké době usnu.

„Tiffany” vzbudí mě něčí hlas. Pomalu otevírám oči a uvidím Justinovu tvář, ale jen matně. „Co se ti stalo?” vyjekne a to mě probere. „Nic” zamumlám. „Ale něco ano” starostlivě se na mě podívá „upadla jsem” zamumlu a otočím se na druhý bok. „Musíme jít” řekne a vyhoupne mě do sedu.  „Kam?” zeptám se ospale „Neboj jen na chvilku” pousměje se na mě Justin.

„Prosím. Chci spát” zafňukám a zase si lehnu.  Justin mě vezme do náruče a někam mě nese. Nechávám zavřené oči. Potom ucítím pod sebou měkkou sedačku. Jen se usměju a Justin mě někam veze.