Cigarettes? No, thanks.

Ale..

POHLED LEXE
Sedím už v čekárně minimálně 6 hodin a ono pořád nic. Co pak to trvá tak zkurveně dlouho? Na konci chodby uvidím jak jde Emily. Volal jsem ji asi před hodinou. Dojde ke mě a políbí mě „jak je na tom?" zeptá se mě a posadí se vedle na plastovou židli. „Je tam už 6 hodin. Kurva." výštěknu a tvář si schovám do dlaní. Bojím se o ní. Jestli to nepřežije tak tomu hajzlovi Justinovi půjdu nakopat prdel. Ano neví, že je těhotná. Myslí si, že potratila a to je dobře. Kdyby to věděl nedal by jí pokoj a Tiffany se potřebovala zcela věnovat těhotenství, který už tak byl velmi těžký a stres by to jenom zhoršil.

„Kurva. Nemůže umřít" zamumlám si do dlaní. Nikdy jsem nebrečel kvůli člověkovi. Možná jenom, když má matka umřela, to jsem brečel. Tiffany je má nejlepší kamarádka. Nemůže jen tak umřít. Musí to zvládnout. Ještě jí toho tolik dlužím. Dala mě dohromady s Emily za co jsem ji moc vděčný. Emily mě beze slova obejme a mě začnou slzy téct.

„Proč jsou tam kurva tak dlouho?" zavrčím. „Porod trvá dlouho Lexi. Je dost možné, že to nezvlá-" chce to doříct, ale já ji skočím do řeči a odtáhnu se od ní „zvládne to kurva" zavrčím. „Musí" setřu si slzy „brečíš pro ni" šeptne si Emily. „Nemiluješ ji náhodou?" zeptá se mě a já jen zakroutím hlavou „kurva. Hlavně to teď ne. Žádné žárlivé scény" zavrčím. Nemiluju Tiffany. Ale je to jako má sestra. Prostě součást mě.

„A miluješ?" zeptá se opatrně „ne. Kurva. Miluji tebe. Tak už to pochop" vyštěknu a ona si dá ruku přes pusu „řekl jsi to" pousměje se „co?"kouknu se na ní zmateně „že mě miluješ" špitne „kurva, že miluju" pousměju se na ní a ona mě hned obejme „taky tě miluju. " vydechne mi do ucha.

„Co když to nepřežije?" zeptám se jí šeptem „nechci na to ani pomyslet" zavrtá mi hlavu do mého ramene. „Kurva" zakleju a odtáhnu se od ní. „Co jim to tak dlouho trvá. " vyjeknu a flustrovaně se postavím. Uběhne další hodina a já už v sobě mám asi čtvrté kafe. Emily si šla zrovna pro teplý čaj. Náhle se otevřou ty zkurvené dveře, které propaluji pohledem už 7 hodin.
Přejde ke mě muž v bílém plášti a na tváři má neutrální výraz. Jdu mu na proti.

„Vy jste otec toho dítěte?" zeptá se mě doktor „ne." odpovím mu „jsem rodiný přítel" odpovím jednoduše a bojím se odpovědi. „No. Jelikož se to dítě narodilo o měsíc dříve než mělo tak je teď v inkubátoru. Je to holčička. No, ale" odmlčí se a podívá se do papírů.

„Co, ale?"vykřiknu flustrovaně. „Jelikož víte tak slečna Tiffany měla kritické těhoteství. Umírala. No, ale zvládla to. Žije" řekne a já se usměju „ale" začne znova doktor. Panebože ty jeho ale. Ať jde s ale do prdele. Kurva. Hlavně, že žije.

„Ale teď je dost vyčerpaná. A je stále v umělém spánku. Probudí se tak za den nebo za dva." řekne a já jen přikývnu „můžu se podívat za dítětem?" zeptám se doktora a ten přikývne „ale" zase se odmlčí. Zase to ale. Netrpělivě mlasknu. „Ale jen na chvíli" řekne a já přikývnu.

„Jak dlouho bude v inkubátoru?" zeptám se ho „no. Jelikož dítě není ještě uplně zralé. Tak to odhadujem asi tak na dva týdny. Až se jí vyvinou plíce a různé další orgány" řekne a vede mě do místnosti, kde má být to dítě. V místnosti je nějaký přístroj a ten je zapojený do dalších přístrojů. Áha tak takhle vypadá inkubátor. Dojdeme k tomu přístroji a v něm za skle leží maličký človíček. Usměju se. Je celá Tiffany. Nos, pusa celá Tiffany.