Cigarettes? No, thanks.

To není on!!

Justin si povzdechne a nakonec začne „mám kámoše Lexe. To on mi nesl ty cigarety a tak. Dopoledne jsem normálně ležel na posteli a najednou jsem ze zdola slyšel rany. Nemohl jsem rozpoznat co to bylo. A tak jsem se chystal vyjít z pokoje, ale někdo mě strhl na stranu. Zjistil jsem, že je to Lex. Předal mi pistol a společně se mnou šel dolů. Lex vytáhnul pistol a začal na ně mířit a řvát aby mě nechali jít. Jenže jeden chlap skočil po Lexovi a tu pistol co držel Lex tak držel ten chlap a mířil s ní na Lexe. Vytáhnul jsem tedy svou zbraň a nakonec toho chlapa zmlátil. Jenže se do nás pustilo více lidí. Pár jsme zmlátili a potom jsme utekli" říká mi a já se na něho dívám s vykulenýma očima. „Jdi ode mě pryč" zašeptám „Tiff. Nic ti neudělám. " vydechne a natáhne ke mě opět ruku. Postavím se na nohy a chytám se od něho utéct, jenže jeho ruka mě drapne za ruku tak, že si mě otočí čelem k němu. Bojím se ho. Bojím se ho tak, že to je na mě i znát. Mé ruce se třepají a spodní ret se mi ze strachu chvěje.

„Bojíš se mě?" zašeptá jeho sametový hlas. „Nech mě" zasyčím a začnu sebou škubat. Jenže on nic. „Musíš mi pomoct" zavrčí „já ti, ale pomoct nechci" vyštěknu po něm a nepřestávám sebou škubat.

„Potřebuju to. Potřebuju tvou pomoc" opět zavrčí „Nejde to" zašeptám. Jeho oči zase zčernají. Strach se ve mě ještě znásobuje. „Prosím " vydechne, ale jeho oči se nemění „NE" na sucho polknu. „Slíbila jsi to" vyštěkne po mě „nic jsem ti neslíbila. Myslela jsem, že si normální kluk, který udělal pár chyb." řeknu mu.

„Běž do auta. Jedeme" řekne mi a začne mě tahat k autu. Mé zápěstí me už z jeho sevření dost pálí. „Ne. Já nikam s tebou nejedu" zakřičím po něm z plných plic. Otevře dveře od auta na straně spolujezdce a surově mě do auta hodí. Vypísknu, když padám na sedačku. Zavře dveře a jde si sednou na místo řidiče. Bojím se ho tak, že mi z očí libovolně tečou slzy. „Kama se tam jede?" zeptá se hnusně a ani se na mě nepodívá. Mlčím. Nic mu neřeknu. Nic. Najednou, ale chytne mou ruku a zaryje do ní nehty. Vyjeknu od bolesti, ale spíš toho, že jsem se lekla. „Tak kama?" zavrčí a pořád mám jeho nehty v mé kůži. Bolí mě to. Nepoznávám ho.

„N-nic ti neřeknu" vydechnu roztřeseným hlasem. „Tiffany. Dělej" zakřičí po mě a slzy mi tečou z očí snad ještě více. Najednou stisk na mém zápěstí odstraní a já si ruku promnu. Jsou tam otisky jeho nehtů až do krve. Štípe to. „Nech mě" zavrčím, vzchopím se a slzy pozastavím. „Vždyť ti nic nedělám. Kruci." zvýší hlas. Chvilku jen v tichosti sedíme a mě něco napadne. Otevřu dveře a v rychlosti se rozeběhnu neznámo kam. Uslyším bouchnutí dveří což znamená, že Justin běží za mnou. Běhám co nejrychleji můžu, ale má fyzička je hrozná a kvůli dechu začínám spomalovat. Nemůžu popadnout dech, ale i přesto běžím dál. Když se rozhlédnu za sebe tak zjistím, že Justin je už skoro u mě. Pořád běžím i přesto, že už mi došel veškerý dech. Jenže mě zastaví to, že mě Justin strhne za vlasy a silou mě hodí na zem. Nemůžu projevit ani žádné zvukové projevení bolesti z toho, že se nemůžu nadechnout. Když ležím na zemi tak se snažím popadnout dech i za mírnou bolest hlavy.

„Vstávej" křikne, ale já se ani nehnu. To není on. Není kruci.. V puse ucítím pachuť krve no aby ne, když mě silou zhodil na zem. Po chvilce se mi ten dech konečně uklidní. Najednou ucítím jak mě vezme za břicho a hodí si mě přes rameno jako pytel brambor. Oči mám zavřené. Nechci je otevřít a být v této situaci. Vždyť jsem tomu člověkovi chtěla jen pomoct. Položí mě na sedačku od auta a já pomalu otevírám víčka. Justin zrovna obchází auto a potom se posadí na místo řidiče. Jeho pohled se přesune na mě a já spolknu krev, kterou mám v puse. Bojím se cokoli říct. Bojím se dokonce i dýchat. „Prosím.. Pomož mi" zašeptá, ale já stejně nic neříkám.

„Jsi v pohodě?" zepta se a svou ruku položí na mé stehno, snažím se ucuknout, ale nedokážu to, jeho dotek na mém stehně pořád je. Otevřu dveře od auta abych si mohla odplivnout tu krev, ale Justinova ruka mě stáhne zpět do sedačky. Zoufale se na něho podívám. Najednou mi krev z pusy začne vytíkat sama. „Ježiši" vydechne Justin. Vezme ubrousek a přiloží mi ho ke rtům a utře mi tu krev. Když se kouknu do zpětného zrcádka, tak uvidím jak pusu mám nateklou.

„Zavez mě domů" zafňukám šeptem „promiň, ale nemůžu. Potřebuju tvou pomoc" odhrne mi vlasy z obličeje. „Nešahej na mě" vyprsknu a odžduchnu ho „řekni mi kam se jede na tu chatku. Zajedem tam a potom tě nechám jít pod podmínkou, že to nikomu neřekneš" řekne.

„Ne " řeknu rázně. Ano jsem tvrdohlavá. „kurva" zanadává. „Za chvilku mě budou hledat i policajti chápeš?" zakřičí „proč policajti?" nadzvednu obočí „někoho jsem střelil. Nevím jestli ten člověk umřel, ale střelil jsem ho" řekne a já zase otevřu dveře od auta a výjdu ven. Na vzduch. Nesnažím se už utéct bylo by mi to stejně k ničemu.