Cigarettes? No, thanks.

Slibuju

„O čem mluvíš?" zeptá se mě Justin. „Už musím jít" zašeptám a vydám se do kroku. Cítím jak mám promočené boty. No vlastně jsem celá promočená. Jenže za sebou uslyším kroky. „Kam jdeš?" zeptá se mě Justin, když mě zase zastaví.

„Pryč." řeknu jednoduše. „Řekneš mi co se stalo?" „Ty ses stal" vyštěknu a zase se na něho otočím čelem. Justin se na mě nechápavě podívá.

„Co tím myslíš?" nadzvedne jedno obočí. „Utekla jsem. Utekla jsem z domu. Prej mamce ničím těhotenství. Jsem prostě jeden velkej adoptovanej problém" rozhodím rukama a začnu zase brečet. Má psychika je vážně hrozná. „Ne to nejsi" Justin mě chytne za ramena a upřeně se mi zadívá do očí.

„Ale jsem. Uznej to. Kdybych nebyla tak tě nehledá policie. Normálně by ses bavil s Lexem a vše by bylo v pohodě. Jsem prostě adoptovanej problém" řeknu a utřu si slzy.

„To teda nejsi. Nejsi žádný problém. A za to si můžu sám. To ty jsi mi pomohla. I když jsem ti tolikrát ublížil. A ani nevíš jak moc mě to mrzí" dívám se do těch jeho dokonalých očích. Kapky deště na nás pořád padají, ale já se momentálně soustředím jen a jen na Justina.

„Pojď" proplete se mnou ruku a zavedeme mě do jeho auta. Posadím se na sedadlo spolujezdce. Sám obejde auto a sedne si na místo řidiče. „Není ti zima?" zeptá se a zapne topení.

„Kam pojedeme?" zeptám se ignorujíc jeho otázku. „Ke mě a ke Kelsi, která ale odjela před chvílí z města" věnuje mi mírný úsměv. „Ale já nechci překážet" šeptnu „Nepřekážíš"

„Ale vždyť.." nestihnu ani větu doříct protože mi skočí do řeči. „Ne. Opakuji nikdy nepřekážíš" říká vážně a při tom se mi upřeně dívá do očí. „Děkuju" vydechnu a Justin se na mě usměje. Cesta do "jeho" bytu je tichá. Nevím co bych dělala kdybych nenarazila Justina. Nebo spíše kdyby on nenarazil na mě. Když Justin zastaví na ulici tak výjdeme z auta. V rychlosti přeběhneme do bytu.

„Můžeš si půjčit nějaké oblečení od Kelsi" řekne Justin a sundá si mokrou bundu „a nebude to vadit?" optám se Justina. „Ne. Rozhodně ne" řekne a pousměje se. „Dobře" přikývnu a jdu do pokoje, který patří Kelsi. Je mi to divné si obléct její oblečení, když tady není. Nakonec se rozhodnu ještě zeptat Justina. Nepříjde mi to správný. „Justine?" zvolám, když jdu do jeho pokoje. Právě jsem ho asi vyrušila z převlékání, protože na sobě má jen boxerky. „Ehm promiň" omluvím se a výjdu z jeho pokoje. Že mě blbou to nenapadlo, že se asi bude převlékat. Ale neměl zavřené dveře.

„Tiff. To nic" řekne Justin a jde ke mě. Při chůzi si obléká tepláky.

„Pro-promiň nechtěla jsem tě vyrušit" poškrábu se na zátylku a snažím se nedívat na jeho vypracované břicho. „Ne v pořádku. A co pak jsi chtěla?" optá se mě Justin. „Jen.. Jestli vážně nevadí, že si půjčím její oblečení. Připadá mi to divné"

„Jí to vadit nebude. Vážně. Něco si obleč a potom příjdi do obyváku" usměje se na mě a já tak teda udělám. Výpůjčím si její šedé tepláky a obyčejné bílé tričko s dlouhým rukávem. A potom jdu za Justinem, který sedí v obyváku na gauči. „Nemáš hlad?" optá se, když si všimne mé přítomnosti „nemám" pousměju se „posaď se" ukáže vedle sebe na gauč a já se vedle něho teda posadím. „Tak co se teda u tebe doma stalo?" zeptá se mě Justin a já mu to nakonec řeknu.

„Ehm.. Mrzí mě to, ale bude to dobré uvidíš. " povzbudivě se na mě usměje „hm.. Snad" jen se pousměji. „Neměla si se dozvědět takhle, že jsi adoptovaná" vydechne a vloží si hlavu do dlaní „třeba by mi to rodiče ani neřekli. Jsem ráda, že jsi mi to řekl, sice radši bych byla kdyby to nebyla pravda, ale i tak" řeknu mu a Justin se na mě podívá.

„I tak jsem to pokazil. Promiň" omluví se znovu. „Jen mi slib, že už mi nic takového neuděláš"

„Slibuju" přikývne a já ho obejmu. Teď jsem potřebovala obejmout. Justin mě pevně stiskne v obětí a já se cítím v bezpečí.