Cigarettes? No, thanks.

Ústav

  ,,Zlato?" zvolá na mě máma ze zdola ,,Už jdu" křiknu, vezmu si batoh a jdu dolů do kuchyně za mamkou. ,,Ano? Mami?" optám se a ona se na mě otočí ,,Myslíš, že by jsi mi dneska mohla pomoct v práci? Že by jsi místo školy jela se mnou? Chci aby jsi viděla co tvá máma dělá vůbec za práci." optá se. No to nezní špatně. Stejně píšeme velký test z matiky, který neumím ,,No jasně" usměju se. ,,Dobře, tak si odlož batoh posnídej a pak pojedem" usměje se na mě a obejde mě. Teda né, že by se mi tam nějak moc chtělo, ale lepší než škola, ne? Batoh zanesu zpět do pokoje, posnídam a zavolám na mamku. ,,Vem už klíče a jdi do auta za chvilku  jsem tam" křikne nejspíš z pracovny.

,,Dobře" křiknu, z malého stolečku převezmu klíče, odemknu auto a nasednu do něj. Jaká pohodka nejít dneska do školy. Kvůli slunci, které mi oslepuje oči si nasadím brýle. Jak já miluji léto. Ani né za 10 minut příjde mamka.

 ,,Možná, že ses mohla převléct" řekne ,,Proč?" vyjeknu a podívám se na mé oblečení /médie/                   ,,Tiffany, je to ústav a ty tam jdeš oblečená jak modelka" povzdechne si. ,,Vždyť jsem normálně oblečená a já ti tam jdu jen pomáhat" říkám a u toho rozhazuji rukama. ,,Jo asi máš pravdu" ze slovy vyjedeme od našeho domu. Zapnu rádio a sleduju cestu, která ubíhá. ,,Jsme tady" oznámí mamka a zaparkuje na parkovišti. Výjdeme z auta a já se kouknu na tu budovu, která není nijak zajímavá až na to, že je velká. 

,,A jak to tam probíhá?" zeptám se mamky, když vcházíme do budovy.  Sundám si sluneční brýle a šoupnu je mamce do kabelky. ,,Dvakrát za týden máme skupinové sezení pro nováčky, které je dnes. Však všechno uvidíš" usměje se na mě a vejdeme do velké místnosti, kde jsou do kruhu postaveny asi 10 židliček. ,,Tak sedni si tady" poukáže mi na jednu z židliček a já tak udělám. Mamka se posadí vedle mě. ,,Teď si hlavně budeme povídat a za chvilku dojdou i mé spolupracovnice a pak si každá vezme jednoho pacienta a povídá si s ním." řekne mi.

 ,,a to nic víc? to si jako jen povídáte?" zeptám se s podzvednutým obočím ,,No. Tak za prvé hlavně musíme něco o tom pacientovi vědět. Proč tu je. A podobně. ",,A mohla bych si to taky zkusit?" zeptám se mamky ,,Samozřejmě" odpoví a při tom se dívá do různých papírů. A já se začínám nudit. ,,Můžu jít na chvilku se podívat ven?" zeptám se jí ,,Jo, ale za 10 minut příjdi a nechoď nikam daleko" řekne ,,Jojo" zvednu se z židličky a výjdu z místnosti, jenže na chodbě do někoho narazím a padám k zemi. Trochu vypísknu z toho jak se leknu. Kouknu se na tu dotyčnou osobu, do které jsem narazila. Je to kluk, pohledný kluk Z pozorování mě vyruší jeho hlas.

,,Jsi v pohodě?" optá se a já jen přikývnu. Zvednu se ze země a stojím díky podpadkům přesně v jeho výšce. ,,Okey" odbyje mě a odejde do místonosti, ze které jsem právě odešla. Něco mi říká, že toho kluka musím poznat a proto nejdu ani ven a hned jdu zpátky za mámou, kde už sedí i ten kluk na židličce. Sednu si vedle mamky. ,,To jsi byla jak si chvilku venku" řekne a pořád má pohled upřený do složky s papíry. ,,Mami? Kdo je tamten kluk?" optám se mamky a pohled mám upřený na toho kluka. Mamka zvedne pohled od papírů. ,,Který?" optá se. ,,Ten co sedí na proti nás" zašeptám .

,,No nevím. Asi.. Ehm" koukne se do papírů. ,,Justin Drew Bibeber" odpoví tiše ,,Proč?" optá se. ,,Jen tak" pokrčím rameny.  Po chvilce k nám dojdou další 2 paní, vypadají tak na 30-35 let. ,,Ahoj  Evelin" pozdraví mou matku sborově. Ta se s nima taky pozdrav. ,,Tak tohle je má dcera Tiffany, která šla sem dnes pomáhat" představí mě má matka. ,,Dobrý den" pozdravím. I ty dvě paní si se mnou podají ruce a potom si zasednou vedle nás na židli. Židle se začnou zaplňovat lidmi, a když jsou plné tak má matka začne mluvit. 

,,Dobrý den.  Vítáme vás tady v nápravném ústavu, ve kterým budete bydlet po dobu dvou měsíců. Každého z vás zařadíme k jedné tady mých spolupracovnic a ta vás tady provede a bude se svámi bavit a zjišťovat o vás informace" řekne narovinu má matka. ,,Já si beru tu dívku Lisu a kluka Joshe." řekne jedna ze spolupracovnic. Nějak si to rozhodí. ,,Jeden, ale zbyl. Tiff? Myslíš, že by jsi teda mohla?" zeptá se mě máma a já přikývnu. ,,Takže ty máš toho Justina" řekne matka. ,,Provedeš ho tady" řekne mi ,,Ale já to tady neznám" vyjeknu. Mamka mi podá nějaký plánek. ,,To je mapa. Takže jdi k němu. A normálně si s ním povídej a zapisuj to tady do bloku. Máš tam potřebné otázky a popřípadě i odpovědi" podá mi složku s papírama. ,,Dobře"  přikývnu. ,,Takže běž za ním" řekne mi a já tak udělám to samé udělá i matka a ty dvě. 

,,Jsem Tiffany. mám tě na starost" řeknu mu ,,Já nikoho, ale nepotřebuju" vyprskne na mě. ,,Ale ano. Tady potřebuješ" řeknu mu. ,,A ty seš jako kdo? Ty tady pracuješ?" zeptá se mě a skříží si ruce na hrudi ,,Jen vypomáhám" opovím mu. ,,Takže." sednu si vedle něho na židli. ,,Teď se tě budu ptát na otázky a ty mi budeš odpovídat, okey?" kouknu se na něj a on jen nezaujatě přikývne.

,,Takže věk?"

,,17"

,,Odkud jsi?"

,,Tady s Texasu"

,,Proč jsi tady?" 

,,Protože mé matce se nelíbí, že kouřím a chlastám"

,,A proč kouříš a piješ?"

,,Jako to mě budeš tady spovídat?" vyštěkne. ,,Jak vidíš tak asi jo" odpovím mu hnusně. ,,A tobě je kolik?" zeptá se mě. ,,Tohle, ale není o mě, ale o tobě takže proč piješ a kouříš?"  optám se znovu ,,To j v celku nefér ty o mě budeš vědět všechno, ale já o tobě nic? Tak to ne" zakroutí mírně hlavou a pozoruje mě. ,,dobře. Tak co chceš vědět?" dám si nohu přes nohu. Když se rozhlédnu po místnosti tak zjistím, že tu jsem sama jen s ním.

,,Kolik ti je?" zeptá se

,,Nedávno mi bylo 17"

,,Proč ty jsi tady?"

,,Má matka chce abych tady pomáhala a stačí teď se budu ptát já" řeknu a on si povzdychne. 

,,Takže proč kouříš a chlastáš?" zeptám se ho a on se na chvilku odmlčí. ,,Odpověz" popoháním ho. 

,,Umřela mi přítelkyně" zašeptá skoro neslyšně a tak nevím jestli jsem slyšela správně. ,,Cože?" zeptám se ,,Umřela mi holka. Stačí?" zakřičí po mě až trošku poposkočím. ,,To je na hovno. Jdu domů" zavrčí a zvedne se ze židličky. ,,No to teda nejdeš" stačím ho chytit za ruku než stačí udělat krok. ,,Pusť mě" zavrčí. ,,To teda ne. Sedni si" řeknu rázně. ,,Ty mi nebudeš rozkazovat" zavrčí a z mého sevření vymaní svou ruku a rychlím krokem jde o de mě pryč. Rozeběhnu se za ním, i když na podpatkách se mi teda moc dobře neběhá. Doběhnu až na parkovišti, ale nějak zapackuju o nohu a spadnu na zem. 

,,Au" zaskučím a přetočím se na záda. ,,Si v pohodě?" uslyším hlas od Justina. ,,Jo" šeptnu a posadím se. Kolena mám odřené až do krve a nehorázně štípou. Všimnu si, že přede mnou stojí Justin a ruce má v kapsách. ,,Okey" pokrčí rameny a podá mi ruku abych se za ní chytla. Je ho ruku příjmu a on mě vyhoupne na nohy. ,,Dobře si sebou o tu zem šlehla" uchechtne se a to je poprvé co uvidím jeho menší úsměv na tváři. Taky se tomu zasměju. ,,Se stane" pokrčím rameny s mírným úsměvem. 

,,Hele. Šel bys se mnou do toho ústavu. Přece to tam nemůže být tak zlý" řeknu mu. ,,Jo protože si tam nikdy nebyla" opět si dá ruce do kapes od tepláků. ,,A ty si tam už byl?" optám se ho ,,Ne, ale má holka tam byla" podívá se do země. ,,Aha" jen pochopitelně přikývnu 

Ahoj :) 

Takže první normální část tohoto příběhu :)                                                                                                     Snad se vám aspoň trochu líbí. :)