Cigarettes? No, thanks.

Ale ona není já!

VEČER
Ležím na posteli a snažím se usnout. Jenže oči mám otevřené a v hlavě mám chaos. Najednou mě z přemýšlení vyruší hlas z chodby. „Už si s ní nevím rady" uslyším mamín hlas a hned zbystřím. Sednu si a po špičkách jdu ke dveřím. Na dveře přilepím ucho a poslouchám. S někým mluví po telefonu. „Ja vím, ale za to by nás nesnášela."

„Dobře. Tak zítra tě vyzvednu na letišti" že by telefonala s tátou? Otevřu dveře a vídím matku, která jde po schodech na horu. „Táta zítra přijede?" zeptám se a mámin pohled vypadá překvapeně „ty nespíš?" zeptá se mne „přijede táta?" zeptám se ignorujíc její otázku. „Jo. A mazej spát" řekne „ale proč? Má přijet až za dva týdny" zeptám se jí.

„Musíme něco probrat" „něco nebo někoho?"skřížím si ruce na hrudi a čekam na její odpověď. Jen si povzdechne a projde kolem mě do své ložnice. „Odpovíš mi?" zakřičím tak aby mě slyšela. Jenomže zaslechnu jen zavření dveří. „Argh" zavrčím a naštvaně jdu do svého pokoje. Zítra je pondělí a já musím do školy. A proto zalehnu zpět do postele a snažím se usnout. Jenomže celou noc jsem jen přemýšlela proč tak naléhavě táta přijede. Ve tři hodiny ráno se mi rozsvítí displey a já mobil vezmu do rukou. Uvidím jednu nepřečtenou správu. Rozkliknu ji.

Justin: Spíš?
Já: ne..co se děje?
Justin: Musíme se přestat scházet.

Nad jeho větou se pozastavím. Co to plácá?

Já:Co? Proč?
Justin: Prostě musíme! Už mi nepiš.

V očích se mi zalesknou slzy, ale já tomu nerozumím. Bez váhání jeho číslo vytočím.

„Justine?" zvolám do telefonu, když to zvedne „Tiffany." vydechne. „Co.. Proč jsi to napsal?" optám se ho „Nedokážu milovat tebe. Když se ona vrátila" řekne jeho tichý hlas. „Co že? " na konci se mi zlomil hlas. „A-ale... Ona není já!" vydechnu. „Za-zapomeň na mě" jeho hlas je roztřesený. „Justine" vyjeknu a najednou uslyším pípání. „Justine" vyjeknu znovu, ale hovor je ukončen. Zkusím mu ještě volat, jenomže je nedostupný. Nechápu co to mělo znamenat. Ještě včera mi říkal, že mě miluje a teď tohle to? To ne.. Něco se stalo. Zavolám Kelsi.

„Kelsi?" zvolám do telefonu, když zvedne hovor. „Tiffany? Víš kolik je hodin?" zavrčí ospale do telefonu. „Kde je Justin?" ignoruju její otázku. „Myslela jsem, že s tebou" odpoví mi. „Semnou není" vydechnu a promnu si obličej.

„Aha.. Tak s tim ti nepomůžu.. Už jdu spat.. Zitra ráno brzo vstavam. Dobrou" a zavěsí to. Ach jo.. To mi neleze do hlavy kde by mohl být.

RÁNO
Celou noc jsem nespala. Je šest hodin ráno a já už vstávám. Jenomže mě zastaví mamčin hlas na chodbě. „Nikam nechoď. Táta za chvíli přijede. Volala jsem do školy, že nepříjdeš" řekne mi. Popravně? Neměla jsem v plánu jít do školy.. Ale za Kelsi. Něco se mi nezdá.

„Ale proč? Snad počká ne?" skřížím si ruce na hrudi. „Ne. Dneska do školy nejdeš. Myslela jsem, že budeš ráda" řekne mamka. „Hm. Okey" pokrčím rameny a jdu zpět do pokoje.