Cigarettes? No, thanks.

řekni mi to!

Omlouvám se za chyby. Část není kontrolovaná. Přeju příjemné čtení :)

Doma vezmu nějak nenápadně klíče od chatky a potom jdu zpět za Justinem, který na mě už čeka v mém autě. Vyjedeme a mezi náma panuje ticho. „Jak si se z tama dostal?" zeptám se na otázku, která mi zní v hlavě. „Je to složitý" vydechne a dívá se z okna. „Zkus mi to říct" řeknu a dál se věnuji řízení. „Dobře" vydechne poraženě.

„Mám jednoho známeho, který mi trochu pomohl" řekne nezaujatě. „Jak ti pomohl?" optám se a na křižovatce odbočím do prava. „Hele Tiff. Neřeš to" odbyje mě. „Jak ti pomohl?" zeptám se znova a důrazněji. Chci to vědět. Chci znát pravdu. Těď se mi zdá jiný než předtím. „Povím ti to tam" řekne a ja si povzdechnu a už radši mlčím. Ticho v autě překazí můj mobil, který začne hlasitě zvonit. Zastavím na krajnici cesty a z kapsy si vytáhnu mobil. Máma. Zvednu to.

„Ano. Mami?" optám se do mobilu „kde jsi?" vyštěkne „ehm. S Melanií. Zašly jsme si na zákusek. Vadí to?" zalžu..opět.. „Ne. Jen, že.." odmlčí se „co? Stalo se něco?" zeptám se „no ten Justin, za kterým jsi chodívala tak ten utekl" řekne mi. No nekecej, mami. Bez tebe bych to nevěděla. Objevila si Ameriku. Výborně, tleskám. Dělám si v duchu legraci. Pomáhá mi to, hlavně když někomu lžu. „Cože?" vyjeknu nevěřícně. O můj bože. Potomhle mě čekejte někde v televizi. Protože ze mě by mohla být sakra dobrá herečka.

„Ano. Zdrhnul a nechal za sebou velikou spoušť" vydechne do telefonu „jako spoušť?" optám se a dívám se před sebe. „No. Byl tu s ním nějaký chlap s bouchačkou. Nechci tě vylekat Tiff, ale od toho Justina se drž co nejdál. Zranil tu spousta lidí" řekne mi a já se podívám na Justina. To není možné. Krucinál jak se od něho mám držet co nejdál, když sedí vedle mě? Kruci. Křičí na mě mé podvědomí. Srdce mi buší tak, že to musí slyšet i Justin. „Jo neboj mami" vydám ze sebe. „Dobře. Tak pa zlato" rozloučí se „pa" taky se rozloučím a zavěsím náš hovor. Mobil dám zpět do kapsy a dívám se před sebe.

„Co jsi tam udělal?" zeptám se znova „kde?" optá se. „V ústavu. Co si tam udělal?" ptám se ho důrazně. „Nic" šeptne. „Odpověz mi" zakřičím po něm. Bojím se pravdy. Bojím se toho co mi řekla má matka. Bojím se toho, že ublížil nevinným lidem.

„Uklidni se" šáhne mi na rameno, ale ja jeho dotek setřesu. Prohlédnu si ho od hlavy až k patě a u kalhot se zarazím. Má tam zastrčenou pistol. Cože? Ne. Ne. Odpoutám se a auto urychleně opustím. Co sis mohla myslet Tiffany? Je to kluk zavislej na cigaretách a na drogách. Znáš ho teprve týden. Říká mi hlas ve mě, který má pravdu. Justin hned vylézá taky z auta.

„Co se děje Tiffany?" zeptá se a přejde ke mě. „Jdi ode mě pryč." řeknu rostřepaným hlasem a couvám. Jenže při mé smůle zakopnu a spadnu. Justin se ke mě sklání, ale já se plazím do zadu. „Co jsi tam udělal?" křiknu. Možná jsem dost histerická, ale vážně se ho bojím. „Co ti tvá matka řekla?" zeptá se mě v klidu.

„Zranil jsi tam hodně lidí" zašeptám „jenom pár" vydechne „no a?! Je jedno jestli jsi zranil 5 nebo 10, ale zranil jsi" řeknu „tak mi krucinál řekni. Co se tam dělo" vyštěknu po něm. „Neřeš to pojď" natáhne ke mě ruku, abych se jí zachytila a však já se na něho jenom připlbě koukám.

„Dokud mi to neřekneš. Tak se odtud nehnu" zavrčím