Cigarettes? No, thanks.

Kdo by to mohl udělat?

Takže asi ahoj✋
Tuhle část věnuji holce kvůli které v podstatě tenhle příběh píšu. Podporovala mě, podporuje a doufám, že i podporovat bude nádále. Moc si toho vážně vážím. Takže tuhle část věnuji tobě Barca-Opavova ❤. Užij si to šroubováčku❤😘.

R.I.P Christina Grimmie. Vím, že to tady nepatří, ale jsem z toho uplně špatná. Poslouchali jste ji někdo? Já jsem si ji za poslední dobou dost oblíbila. Řekněte mi jaký člověk může mladou zpěvačku(22) zastřelit po koncertě.😐😐 Jsem z toho nehorázně špatná..

Jinak všem přeji příjemné čtení❤❤.

O TÝDEN POZDĚJI
Uslyším zaklepání na dveře. „Dále" křiknu a poslední kousky oblečení dávam do batohu. Do dveří vejde Lex. Myslela jsem, že Justin, ale přišlo o pět zklamání. Justina jsem naposledy viděla tak před týdnem. Neřekl mi kam jde. Nikomu to neřekl. Prostě zmizel. Kladu si stále otázku. Co když utekl kvůli tomu, že jsem přišla o nohu?

„Jsi připravená domů?" zeptá se a s vozíkem dojde k mé posteli. Lex mi pomůže se posadit na vozík. Ptáte se jestli jsem se smířila s tím, že jsem přišla o nohu? Ne. Nemůžu se na to ani podívat jak moc mi to nepříjemné je. Mrzí mě, že Justin odešel po tom co všechno jsme si řekli. Emily se domnívá, že se vrátí, že by mě jen tak neopustil. Lex na něho pořád jen nadává, že mu rozbije hubu jestli přijede a podobně. A já? Mám pocit, že se za chvíli ze všeho zhroutím. Lex mě doveze k autu, kde si přesednu na místo spoluezdce. Lex vozík schová do kufru a sám se posadí na místo řidiče. A už konečně jedeme do skladu, ktery se stal mým domovem. „Doktor říkal, že vůbec nejíš." načne Lex nějaký téma. „A jestli chceš žít. Tak jíst musíš" dodá. Ty vole. Lexi ty jsi vážně chytrý. Potlesk. Pomyslím si a v duchu protočím očima. „No to je ono. Musím jíst, když chci žít" řeknu jednoduše a podívám se na toho černovlasého kluka co sedí vedle mě. Jeho tmavě hnědé oči jsou zabodnuty do cesty, která je před náma. Lex se zhluboka nadechne.

„Ty chceš-chceš" nedořekne to a polkne. „Umřít?" zeptá se po odmlce. „Proč bych chtěla žít? Nebo pro co? Můj otec, kterého jsem měla velmi ráda umřel. Má matka zapomněla, že existuju. Kluk, kterého miluju odjel. A přišla jsem o nohu. Už nebudu moct dělat věci, které mě bavily. Už mě tady nic nedrží" poslední slova zašeptám.

„A co já a Emily? Jsme tví přátelé. Nás by jsi tu nechala?" zeptá se „ano máte mě rádi. Na mém pohřbu by jste možná uronili slzu. Ale naučili by jste se beze mě žít" odpovím popravdě. „Ale nemám ještě v plánu se zabít" dodám v klidu „Přestaň už mluvit o sebevraždě" ukončí tenhle rozhovor Lex. Čelo si položím na okénko a čekám než se zastavíme před skladem.

Lex vystoupí z auta a vytáhne vozík. Otevře mi dveře a chystá se mi pomoct na vozík, ale já ho zarazím. „Zvládnu to sama" jak řeknu tak se Lex odtáhne od auta. Natočím se ke dveřím. Zdravou nohu položím na cestu, pravou rukou se opřu do sedačky a postavím se. Hned se přidržím střechy auta a potom se posadím do vozíku. Nejtěžší na tom všem je udržet rovnováhu a ta psychika. Lex mě doveze do skladu. Ale teď to nejhorší..schody..

Zvednu se z vozíku a hned se chytím zabradlí. Lex mě chce vzít do náruče, ale já záporně zakývu hlavou. „Zvládnu to" zhluboka se nadechnu a nohou skočím na jeden schod. „Vážně?"

„Vážně" zavrčím a skočím na další schod. Lex do ruk vezme můj vozík, který složí a pomalým krokem jde se mnou po schodech aby se ujistil, že nespadnu..asi.. V půlce schodů zastavím. „V pohodě?" optá se mě Lex, když se vydýchávám. „Jo..jen..se musím..vydýchat" říkám a za každým slovem se pořádně nadechnu. Zdravá noha už mě z toho skákání bolí, ale chci to zvládnout sama. Musím to zvládnout. Sice Justin a dokonce i Lex mi slibovali, že mi seženou protézuna nohu, ale ta bude stát mnoho peněz. Nechci aby zbytečně za mě utráceli peníze. Vzchopím se a po jedné noze vyskáču další poslední schody. Lex mě poplácá po zádech a roztáhne vozík, na který se posadím a vjedeme do bytu. „Kam tě mám zavést?" zeptá se Lex. Teď, když jsem přišla o nohu jsou na mě všichni hodní. Bojí se na mě jen šáhnout aby mi nějak neublížili.

„Třeba do obyváku"myknu rameny a on mě tam zaveze. Přesadím se na gauč a nohu natáhnu na stůl. Lex se posadí vedle mě a zapne televizi, kde teď běží zprávy. Na obrazovce se ukáží dva plešatí tlustí chlapy. Ty odněkud znám. Ale odkud kruci?

„Tito dva muži byli včera kolem osmé hodiny večer zavražděni poblíž Austinu v Texasu. Jeden Bill Johns byl postřelen do hrudníku, do nohy a do břicha. Další muž Rick Diel byl postřelen do hlavy. Zatím se neví kdo je zavraždil. Jestli u toho byli nějací svědci tak se ozvěte na policii."

poslouchám co říká moderátorka. A teď mě to trkne. „To je ten hajzl co mě postřelil" vykřiknu a ukážu na televizi. „Kurva. Ty máš pravdu" vyjekne. „Kdo je, ale mohl zabít?" zepta se Lex. „Hlavně, že jsou mrtví" vítězně se usměju. „Počkat" zarazí mě Lex. „Přemýšlej kdo by je mohl zabít" nikdo se mi nevybavuje kdo by to mohl udělat „nevim" myknu rameny.

„Přemýšlej. Kdo chtěl aby jsme je zabili." řekne a mě to pořád nedochází „kdo ukradl všechny zbraně v našem domě" vím kam tím míří. „Kdo utekl aniž by nám něco řekl" dodá. „Justin?" optám se nejistě a on přikývne. „Beztak." promne si bradu „ale slíbil mi, že nic takového neudělá" obhajuju ho „Tiffany. Vyžívá se v pomstách. Určitě to byl on" vyjekne radostně. „Ty z toho máš radost?" pozvednu obočí

„Jasně, že mám" zasměje se „zabil takoví dvě gorily sám a aspoň víme, že je někde poblíž" dodá, ale stejně nechápu proč je z toho tak 'happy'. „Určitě se vrátí" dodá a máchne rukou „proč myslíš?" pozvednu obočí. „Určitě ho zajímá jak žiješ. Určitě se vrá-" nedořekne to a uslyšíme bouchnutí dveřma. „Že by?" pozvedne teď on pobaveně obočí a zvedne se z gauče. Dojde do chodby a já se snažím poslouchat s kým to mluví. Ale myslím si, že Justin to nebude. Byla by to velká náhoda. Ale kdo jiný by to byl? Emily ta je mimo město a nikdo jiný neví o tom, že tady něco takového je.. Teda aspoň myslim. Do obyváku dojde on. On ve své plné kráse. Překvapeně se na něj dívám a on mě přejede pohledem od hlavy až k patě. „Justine" vydechnu šťastně a stoupnu si. Chyba. Neuvědomila jsem si, že nedokážu udržet rovnováhu a hned padám zpět na gauč. Justin ke mě dojde a posadí se vedle mě.

„Vrátil ses" vydechnu.„přece bych tě tady nenechal" pohladí mě po tváři „kde jsi byl?" vyhrknu „něco zařídit a pro tohle." Vyzvedne ruku, v které drží protézu nohy. „Musel jsem proto až do NY. Proto jsem hned odjel. " usměje se.