Cigarettes? No, thanks.

Děvka!

„Pusť mě musím za ním" řeknu Dilenovi „proč?" nadzvedne obočí „je to můj kámoš" vyjeknu „a já jsem tvůj kluk" zavrčí a drží mě za zápěstí. „Prosím tě pusť mě. Musím za ním" řeknu mu. „Tohle je tvá oslava. Užívej si trochu. " řekne a do ruky mi podá červený kelímek. „Co to je?" vyjeknu a do ruky si vezmu ten kelímek a přišichnu k němu „pivo?" nadzvednu obočí „jo" přikývne. „No ták. Napij se" popohání mě. Na konec kelímek přiložím ke rtům a napiju se. „Do dna. No tak užívej si" rýpne do mě. Vypiju to až do dna aby mě nechal už na pokoji. Hádat se s ním je jako požár hasit benzínem. „Výborně" zasměje se. „Zlato hned příjdu" zašeptá mi do ucha a jde ode mě pryč. Neváhám a jdu hledat Justina. Všude jsou nějací lidi, které ani neznám. Nemůžu ho najít.. Obešla jsem celý dům, ale jako kdyby tu snad nebyl. Nakonec zkusím ještě balkón kde ho najdu.

„Justine?" zvolám a on se na mě otočí, ale hned zase ode mne odvrátí pohled. Dojdu k němu a postavím se vedle něho.

„Já jsem kurva na tebe nemohl přestat myslet a ty sis už našla nějakého debila" vyjede hned po mě a napije se z červeného kelímku. Nevím co mám říct. Došly mi slova. „Taky jsem na tebe nepřestala myslet, ale.." „přestaň" skočí mi do řeči „všechno ostatní jsou jen zkurvené výmluvy. " zavrčí a opět upije s kelímku. Z hluboka se nadechnu.

„Nech si to vysvětlit. Nemiluju ho tak jako tebe. Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím. Přenesla jsem se přesto" řeknu mu na jeden nádech.

„Skoro sis mě ani nevšimla, když za tebou došel a začal tě ošahávat. " zavrčí Justin. „Tak to nebylo. Kruci Justine věř mi" rozmáchnu rukama. „Nechci aby jsi byl na mě naštvaný. Jsi tu jen na pár dní. Musíme si je užít. Než zase odjedeš. Miluju tě kruci. Tak už to pochop" zvýším hlas a Justin se na mě podívá takovím, zajímavým pohledem. „Miluju tě Justine" vydechnu znova a své dlaně položím na jeho hruď. Justin neváhá a přilepí se mi na rty. Spolupracuju. Není to jemný polibek, ale spíše drsný polibek plný vášně a chtíče.

„Děvka" uslyším za sebou hlas. Otevřu oči a odtrhnu se od Justina. Kouknu se ke dveřím a tam stojí Dilen, který drží v ruce flašku vodky, která už je prázdá. Oddálím se trochu od Justina a pohled mám zaujatý na Dilena, který za náma jde houpavou chůzí. „Miluju tě Justine" napodobí Dilen můj hlas a potom se začne hrdelně smát. „Bože můj. Tohle jsi říkala i mě" vyjekne a jeho výraz je na půl pobavený. Justin jen mlčky pozoruje co se bude dít a já taky.

„Jsi děvka" vyprskne a flašku těsně u mých nohou rozbije. Flaška se rozletí na malé kousíčky skla. Pár malých střepů se mi otřou o nohu a z ranek vytékají pramínky krve. Leknutím poposkočím a více se nalepím na zábradlí. „Dilene"vydechnu a kouknu se na Justina. Vypadá jako kdyby měl každou chvíli Dilenovi rozbít hubu. Dilen má trochu výbušné chování. A nechci aby se s Justinem porvali. Dilen se ke mě uplně přiblíží a já na sucho polknu.

„Jak jsi mi to mohla udělat?" zeptá se a chytne mě jemně za tvář. „Pícháš s ním za mými zády, hm?" svůj stisk na mém líci zpevní až syknu bolestí. Justin hned odžduchne ode mě Dilena. A já si promnu tvář. Dilen vrazí Justinovi pěstí a Justin zavrávorá, ale udrží se na nohou. Začnou se mlátit hlava nehlava. A ja se je snažím zastavit mým křikem aby toho nechali. Nakonec dojdu k nim. „Nechte toho" vyjeknu a snažím se je od sebe dostat. Jenže se mi to zvrtne. Dilen se ožene a pěstí mě uhodí. Neudržím balanc a padám mezi střepy. Hned oba přestanou, když zaúpím bolestí. „Doprdele vypadni" křikne Justin po Dilenovi a hned doběhne ke mě. Opatrně mě posadí. „Pojď. Vytáhnu ti střepy" řekne a pomůže mi se postavit. Cítím jak mě záda štípají, ale snažím se tělesné projevení bolesti udržet, není to až tak hrozný. Justin mě zavede do koupelny a posadí mě na okraj vany. Konečně se mi naskytne pohled na jeho obličej. Ret má natrhlý a z nosu mu teče krev. „Kde máte lékárničku?" zeptá se mě „pod umyvadlem" odpovím mu. Otevře skříňku pod umyvadlem a vytáhne lékárničku. „Vždyť ti teče krev" zastavím ho, když mi chce ze zad vytáhnout střepy. Justin si otře nos od krve a koukne se na svou ruku, na které je krvavá stopa

„Nic to není" zašeptá a otočí mě tak, že mé nohy jsou ve vaně a já jsem k němu otočená zády. Ucitím jak mi ze zad vytáhne první střep. Hlasitě syknu. Vytáhne mi ze zad všechny střepy a potom mi záda pomalu osprchuje vodou. Potom mi na rány začne stříkat desinfekci. „Áu" zasyčím a nehty zareju do vany. A tak to pokračuje asi dalších 5 minut. „Je to." řekne a já si hlasitě oddechnu. Setřu si pár slz, které se mi dostaly z očí. Otočím se na Justina, který sedí na zemi „Teď já" řeknu a kleknu si k němu. Vezmu si kapesníky a lékárničku. Desinfekci nakapu na kapesník a chystám se Justinovi ošetřit ret, jenomže uhne.

„Nech toho" vydechne. „Proč?" zeptám se „jsem zkurveně v pohodě" zavrčí. „Nejsi. Máš rozseklý ret a teče ti krev z nosu" řeknu. „Nic mi není" zopakuje mi. „Okey" vyjeknu a postavím se. Opřu se o umyvadlo a zhluboka dýchám. Kouknu se na sebe do zrcadla a všimnu si, že se mi na pravé tváři vytváří červený flek. Výborně. Otočím se zády k zrcadlu a kouknu se do zrcadla na své záda, na kterých jsou červené ranky. Kleknu si zpět k Justinovi. „Mrzí mě to co se stalo. Dobře? Nechtěla jsem aby ti ublížil. Nechtěla jsem aby se tohle stalo. Ale on prostě takový je. Má takovou povahu" řeknu a Justin skřivý obličej. „Ty se ho zastáváš?"

„Ne. Nezastávám." vydechnu a promnu si obličej. A v koupelně nastane ticho. Hraje jen hlasitá hudba ze zdola. „Jdu se přesléct a jdu ty lidi vyhodit odtud" prolomím ticho a zvednu se. Dojdu do svého pokoje a ze skříně si vytáhnu: černé legíny a bílé triko s potiskem. Vysleču si top, který je na půl mokrej a kraťase. Přesleču se a jdu dolů. Nikdo tu však už není. Je tu jen hluk z hlasité hudby a nepořádek. No to byla teda párty. Pomyslím si. Vypnu rádio a po domě se rozleje ticho. Dojdu do kuchyně, otevřu skříňku a vezmu si pytel na odpadky. Chodím po domě a sbírám kelímky a různý nepořádek. Po chvíli mi začne pomáhat Justin. Když to všechno douklízíme tak se přesuneme ke mě do pokoje. Posadím se na postel a Justin tam jen tak postává. Za tu celou dobu mi neřekl skoro ani slovo.

„Co se děje?" zeptám se ho. „Něčeho jsem si všiml." „čeho?" zeptám se „Když se objevím ve tvém životě. Vždycky se ti něco stane. Vždycky. Dneska taky." řekne a jeho pohled je upřený na podlaze. „Nebyla to tvá vina." řeknu hned. „Ale byla" vyhrkne „Ne. Nebyla. Ty za nic kruci nemůžeš. Jasný? Ale já. Já za to můžu. Měla jsem ti hned říct, že mám kluka. Ale já ti to neřekla. Dilen měl prostě pravdu" říkám a hlavu si vložím do dlaních. „V čem?"

„Že jsem děvka" zamumlám do ruk. „Co že?" zeptá se Justin „že jsem děvka." vykřiknu a ruky ze svého obličeje zdělám. Justin se zasměje. „Jak tohle o sobě vůbec můžeš říct. Tiffany. To teda nejsi. Ale jestli tomu věříš tak to tak možná je" řekne už trochu naštvaně. „Jsme doma" uslyším ze zdola hlas mé matky.

Ahoj✋✋
Hahah.😊😊 Po dlouhý době je tady delší část. 👏👏 1260 slov.. To už tady dlouho nebylo😇😇. Psala bych dál, ale už mi z toho uplně hrabalo 😂. Holky, kdyby jste viděly jaké jsem tam psala chyby.😂 třeba říct jsem napsala: řýct 👏👏😂 omluvte mě kdyštak za nějaké chyby. Sice jsem to opravovala, ale dneska mi to jak si nemyslí, takže... 😄😄
Čusík✌