Cigarettes? No, thanks.

Chci aby to věděla!

Už je 14:30 a já volám Justinovi už po pátý. Nezveda mi to a já mám strach, že se něco stalo. Mobil dám zpět pod pult a začnu vybalovat další knihy. Po pár minutách do kihkupectví dojde Justin a v kočárku má Barunku. Vydechnu a v rychlosti k nim přejdu. „Panebože už jsem se bála”vydechnu a vezmu si jí z kočárku do náruče. „Zvládli jsme to” řekne Justin a opře se o pult. „Tak moc jsi mi chyběla” řeknu k Barunce a ona se usměje.

„Dobře. Tak ja si ji tady už necham. Díky” řeknu Justinovi a on na mě pozvedne obočí „co kdyby jsme si zašli po tvé práci někam?” zeptá se mě Justin a já se ironicky zasměju „spíš ne” zavrtím hlavou a Barunku posadím na pult.

„Jak jsme se měly?” zeptám se jí a ona se uculí. „Dobře?” taky se na ní usměju a ona přikývne. „Po práci vás zvu do cukrárny na něco. Okey?” pozvedne Justin obočí.

„Ne” vypláznu na něj jazyk. „Chceš jít na kokino?” zeptá se Justin Barunky „jo” horlivě začne přikyvovat „tak vidiš” založí si Justin ruce na hrudi.

O MĚSÍC POZDĚJI
Už uběhl měsíc a já se snažím s Justinem aspoň trochu vycházet. Je dost náladoví. Ale není pořád takový hajzl. Začínám si zvykat. Barunka je ráda v Justinové přítomnosti. Už se naučila chodit a dokonce chodit i na nočník. Plenky jí dávám jen na noc.

„Tata” uslyším Barunčin hlas a já vytřeštím oči. V rychlosti dojdu do Justinového pokoje, kde si Barunka hraje s Justinem. „Tata” řekne Justin a Barunka to zopakuje. „Ano já jsem tvůj táta” usměje se na ní Justin

„To teda ne” vyjeknu a přejdu k Barunce. „Nebudeš jí učit, že jsi její táta” okřiknu Justina. Ano. Nechci aby si Barunka myslela, že Justin je její táta.

„A proč ne? Když to tak je” zeptá se Justin a nechápavě rozhodí rukama „Nechci aby si myslela, že ty jsi její otec” vykřiknu vynervovaně a Barunku si vezmu do ruk. „Ale vždyť to tak je” křikne zamnou Justin, ale já už jdu z jeho pokoje. Jdu chodbou celá vynervovaná a nevšimnu si hraček co jsou na chodbě. Při mé smůle šlápnu na pískací hračku a uklouznu. Vypísknu a v rychlosti si Barunku přitisknu více k tělu. A potom už jen ucítím bolestivý pád na zem a hned na to pláč Barunky. „Ššš” utěšuju ji, ale samotnou mě všechno bolí. Na chodbu přiběhne Justin.

„Co se stalo?” vyjekne „uklouzla jsem na hračce” odpovím  a pořád jsem trochu z toho v šoku. Ještě, že jsem Barunku pevně držela. „Zkontroluj ji. Jestli ji něco není” řeknu a vyzvidnu do vzduchu brečící Barunku. Justin si ji vezme a začne jí různě houpat a zároveň si ji prohlédne. „Je v pohodě. Jen se lekla” řekne Justin a za chvilku už utichne pláč.

„A ty jsi v pohodě?” zeptá se mě Justin a já jen přikývnu. Bolí mě jen záda a kousek nohy, na které je protéza. Podívám se na protézu, která je nalomená. „Protéza” špitnu a Justin položí Barunku na zem a skloní se ke mě.

„Ukaž” řekne a koukne se na protézu. „Sundám ti ji jo?” zeptá se a já přikývnu. Zkusí jí sundat a já syknu, ale nejdemu to.

„Nejde to” zavrčí „vydrž” špitne a škubne. Syknu, ale podařilo se. „Půjde to spravit?” zeptám se Justina. „Chce to novou. Ale nechápu jak se to mohlo zlomit” řekne Justin a ve mě hrkne. Nemám peníze na novou protézu. Stojí dost peněz. „To ne. Musí to jít nějak spravit” vyjeknu „potřebuješ novou” zopakuje „nemam na to peníze. ” vydechnu. „Koupím ti ji” usměje se na mě Justin „co pak ty máš 3 000 dolarů (kolem 70 000 kč) ?” vyjeknu „mám” zazubí se. „To si od tebe nemůžu vzít” zatřepu hlavou.

„Ale toš. Nebudu zase řešit peníze” zavrčí Justin „ale tohle je jiný než, když jsi koupil Báře tu hračku.” vyjeknu „a to jako chceš být bez nohy?” nadzvedne Justin obočí „nebo si myslíš, že izolepa to spraví? ” zeptá se Justin a jeho pohled je mírně pobavený.

„Prostě ti ji zajedem objednat a bez diskuze” řekne Justin a pořád si prohlíží tu protézu nohy. „3 000 dolarů to je moc” vyjeknu. „Až tak moc zase ne” zašklebí se Justin. „Máš tady berle? Nebo vozík?” zeptá se mě. „U Lexe” špitnu „dneska ti pro to dojedu” ze slovy vstane ze země. Podá mi ruku a já se jí chytnu. Vyzvedne mě na nohu a pomůže mi se dostat do obyváku, kde se posadím na gauč. Potom odejde a znova příjde i s Barunkou v rukách.

„Proč nechceš aby věděla, že jsem její táta?” zeptá se mě Justin, když si seda do křesla na proti mě.

„Prostě to nechci. Už jen z toho důvodu, že ty jsi ji nechtěl. A ani ji nechceš. Chceš jen mě” řeknu mu upřímně a jeho pohled je zase neutrální. „Věci se změnily” šeptne. Otevřu pusu, že něco řeknu, ale Justin začne mluvit „Myslel jsem, že dítě a prostě rodina není pro mě. Ale teď, když trávím čas s Bárou tak si uvědomuju, že jsem předtím udělal chybu. Kdybych se možná zachoval jinak u toho jak si mi řekla, že jsi v tom tak by teď bylo všechno uplně jinak. Ale Barunka musí vědět, že jsem její otec. Chci aby to věděla!” dokončí svoji řeč a celou dobu se dívá na Barunku