Cigarettes? No, thanks.

Překvapení

Nakonec si přesto hodím jen mikinu přes hlavu a kašlu na to. Kraťase si nechám a jdu zpět dolů za mámou. Nasedneme do auta a jedeme do školy. „Užij si to tam" popřeje mi máma, když zastaví u školy. „Jo jasně" ze zadních sedaček si vezmu batoh a jdu do školy. Dojdu do školy ke své skříňce, ale někdo mě plácne po zadku a tak vyjeknu a poskočím. Najednou kolem mého pasu se objeví dvě silné paže. Otočím se a uvidím ho. Dilena. Políbí mě a já mu polibek oplatím. Jeho ruka dopadne na mém pozadí a zavrčí mi do polibku. Odtáhnu se od něho a batoh hodím do skříňky. „Kotě. Neříkej mi, že budeš mít pořád na sobě tu hnusnou mikinu" řekne a v rukou si pohrává s lemem mé mikiny. „Ne" uchechtnu se a přes hlavu si přesleču mikinu „hmm..to je lepší" přitáhne si mě za pas k němu a políbí mě. „Vážně?" zeptám se provokativně „Ano" zavrčí mi do ucha. Mikinu schovám do skříňky. Vytáhnu si učebnice a společně s Dilenem jdeme do učebny.
„Všechno nejlepší" zašeptá mi do ucha, když si sedáme za lavici „já narozeniny neslavím" vydechnu. Nechci je slavit. Jediný člověk s kým bych je chtěla slavit je v Texasu nejspíš s mou "sestrou". Ach jo. Zase myslím na něj. Na Justina. „Je ti něco?" zeptá se a ruku mi položí na stehno. „Ne nic. Jen jsem se zamyslela" zavrtím hlavou.

PO ŠKOLE.
„Odvezeš mě domů? Máma mi psala, že mě nemůže odvést" zeptám se Dilena, když jdeme ze školy. „Promiň, ale mám zápas" odpoví mi. „Ale ja to mám domů hodinu" vyjeknu rozlobeně „Promiň, ale nemůžu. Nemám čas" dojde k autu a otevře od nich dveře. Nalepí se na mě a políbí mě, ale já ho odstrčím. „Nech mě" vyprsknu, na patě se otočím a chystám se jít pryč. „Ale no tak. Nebuď nasraná" chytne mě za loket. „Pusť mě ty debile" vyprsknu. „Nebuď drzá"

„Nebo co?" zavrčím a zvednu na něj obočí. „Nebo..víš co nasedni do toho zasraného auta" pustí mě a popostrčí mě k autu. „Neobtěžuj se" vypláznu na něj jazyk. „Ja se tě do prdele nebudu doprošovat" vezme mě za zápěstí, otevře dveře od auta a donutí mě se posadit do auta. To jsou naše klasické hádky. Jsme spolu měsíc a půl. Ale nemiluju ho tolik jako Justina, ale musím přeci nějak jít dál ne? Dilen vyjede z místa. „Pořád jsi uražená?" zeptá se po deseti minutách jízdy. Ale já jen mlčím.

„Tak že jsi" uchechtne se. Dojedeme před náš dům. Dilen se ke mě nahne a políbí mě „už nejsi" usměje se a já se uculím. „Už, ale musím jet tak pa. Večer se ještě stavím" řekne a já přikývnu. Výjdu z auta a jdu domů. Hned ve dveřích mě napadne táta „vše nejlepší" obejme mě „jojo dik" přikývnu. „Jak jsi to zase oblečená?" vyjekne, když si mě prohlédne. Sakra mikinu jsem zapomněla ve škole. „Dejte mi pokoj aspoň na ty narozky" zafňukám a táta se zasměje. „Běž na horu. Máš tam překvapení" usměje se. „Nemám náladu na překvapení" zavrčím. „Běž" rozkáže mi a já si povzdechnu. S donucením jdu po schodech do mého pokoje. Otevřu dveře a to překvapení mi vyrazí dech. Zalapám po dechu a jen se zmateně koukám. „Překvapení" řekne ten známý melodický hlas. „Pa-panebože" vydechnu nadšeně. „Tak mě ještě nikdo neoslovil. Ale stačí mi, když se mi říká Justin" zasměje se. Rozeběhnu se k němu a obejmu ho.

Ahoj✋
Tahle část mi příjde jako nic moc, ale tak snad se vám aspoň trochu líbí 😊 a omlouvám se za chyby:)
Čusík✌