Cigarettes? No, thanks.

Minulost

POHLED TIFFANY

Nakonec Justin toho pavouka zabije a já se přesleču, poupravím se a s Justinem jdeme na procházku. Na rybník. Kam jinam. Sedneme si na trávu a jen tak v klidu sedíme. Ptáčci nám pozpěvují a jemný vítr nás ovává.

„A ty už nekouříš?" kouknu se na něj „Snažím se." pousměje se. „Aspoň někdo" vytáhnu si z kapse cigaretu, ale Justin se zamračí

„Nedělej to" zavrčí Justin, ale já i přesto si cigaretu dám mezi rty. „Tiffany" vytrhne mi Justin cigaretu z úst. „Ne.. Ty jsi taky kouřil a nebyl jsi rád, když jsem ti to kazila. Tak že mě nech" vyprsknu a natáhnu se pro cigaretu.

„Hele. Nechci ti udělat to co udělala Emily mě. Zkazila mě" řekne a cigaretu zničí. „Nezkazím se." zašklebím se na něho. „Jo to jsem si říkal taky" mrkne na mě.

„Řekni mi něco o své minulosti. . Zajímá mě to. Teda jestli ti to nevadi" sednu si do tureckého sedu. „Dobře" pousměje se.

POHLED JUSTINA
Poprosí mě o to abych jí řekl svou minulost. Jenže já nevím co přesně říct. „Co chceš vědět?" optám se jí. Tiffany se zamyslí. „Tvé dětství" navrhne a já si povzdechnu, ale přikývnu. „Neměl jsem nějak extra úžasné dětství, ale také ne nejhorší. V 11 letech můj otec zemřel. Umřel při autonehodě. Matka mě začala nenávidět. Nikdy mě neměla ráda. Chlastala, hulila, neměla práci. Byla hrozná. V patnácti mě Lex dotáhl do toho klubu, kde jsem poznal ji. Emily. Byla o rok starší, ale to mě neodradilo. A zbytek asi tak víš" řeknu jí stručně a mírně se na Tiffany pousměju. Pozorně mě poslouchala.

„A teď ty? Jaké bylo tvé dětsví?" optám se jí. „Noo.. Měla jsem trochu veselejší dětství než ty. Ale v 10 mi umřel poník" uchechtne se. Pousměju se. Ten její smích mi tak nehorázně připomíná Emily. Celá je Emily nehorázně podobná. „Co tak zíráš?" optá se s uchechtnutím. Ona si toho všimla? Kruci

„Ale nic" zatřepu hlavou. „Vážně?" popozvedne na mě Tiffany obočí. „Jo" usměju se na ní. Zdá se mi na Emily moc podobná. Snad jako kdyby byly rodina, ale to je blbost. Emily měla jen rodiče, které však nenáviděla. Nikdy jsem nechápal proč. Její rodiče se k ní chovali hezky. Rád bych přišel na to proč jsou si tak podobné, ale od smrti Emily mi každé dívky připomínali ji, ale Tiffany mi ji připomíná moc. Ty oči, ten úsměv, ty rty, ale asi mi jen Emily prostě chybí.

„Nad čím přemýšlíš?" optá se mě její melodický hlas. „Ty jsi jedináček, že?" vypadne ze mě otázka. Tiffany se trochu pousměje, ale přikývne. „Za pár měsíců, ale nebudu" její rty se zvlní do širokého úsměvu. „Máš sestřenice?" zeptám se jí a její úsměv opustí její rty „ne, proč?"

„Jen tak" máchnu rukou. Tiffany to mé chování radši hodí za hlavu a já jsem jen rád. I když je Emily hodně podobná tak v chování je úplně jiná. Její pohyby, její smysl pro humor.