Cigarettes? No, thanks.

Sejdeme se v pekle!

O 2 TÝDNY POZDĚJI
„Tak se opatruj Tiffany." popřeje mi psycholog, když opouštím cvokárnu. Jen přikývnu a společně s mámou odcházíme z blázince do auta. „Dneska ještě přespíme v našem starém domě a zítra jedeme do Londýna" řekne, ale já jen pokrčím rameny. „V Londýně už je náš domeček nachystaný. A do tvého nového pokoje jsme koupili nový nábytek" řekne mi, když vyjede od blázince. Ignoruju ji. Psycholog mi řekl, že jsem na tom už lépe jenom jsem uzavřená do sebe. A že s tím nic nemůže udělat dokud nebudu chtít. Dvakrát do týdne mám navštěvovat terapii v Londýně. Chtěla jsem zůstat v blázinci. Nechtěla jsem z blázince pryč. Ano je to vtipné, ale já jsem se tam cítila dobře, bezpečně. Dojedeme před náš dům a vystoupíme z auta. Společně s mámou jdeme do domu. Hned si to namířím k sobě do pokoje.

„Zlatíčko. Věci už máš zbalené takže tam už skoro nic nemáš. ." uslyším její hlas než se dostanu do svého pokoje. Lehnu si na postel a jen ležím. Všimnu si, že na poličce mám svůj mobil, který mi sebrali jak jsem šla do blázince. Mobil z poličky vezmu a zapnu ho. Naklikám svůj pin kód a mám tam asi 10 správ od Justina, které hned vymažu a 1 správu od Kelsi. Otevřu ji. Ve správě je napsáno: „Ahoj... Jak se máš? Nezašla by jsi ven?" napsala mi to před 4 hodinami.

Já: Ahoj. Jo, zašla bych. Kam?
Kelsi: U rybníku?
Já: jasně. Za půl hoďky?
Kelsi: Ok

U rybníku jsem byla i párkrát s Kelsi. Vedu tam jen lidi, které mám ráda. A Kelsi mi přirostla neskutečně k srdci. Těším se až ji zase uvidím. Dojdu do své koupelny a řasy si přejedu řasenkou. Na mou pleť nanesu jemný make-up a vlasy si hodím do drdlolu. Dojdu dolů a vyhledám matku. „Mami?" optám se, když ji najdu v kuchyni a ona se na mě překvapeně podívá, ale usměje se „ano broučku?"

„Můžu jít ven za Kelsi?" zeptám se jí. „Jasně. Můžeš, ale do šesti hodin buď doma, ano?" zeptá se a já přikývnu. „Tak ahoj" mávnu rukou a jdu z domu ven k rybníku. Dojdu na místo, ale Kelsi tam není. Stojí tam Justin. Když se naše pohledy střetnou tak se zastavím na místě. Justin jde směrem ke mě, ale já se rozeběhnu. Podívám se za sebe, ale běží za mnou. Zakopnu o blbou větev a padám k zemi. V rychlosti vstanu ze země a jsem připravena k běhu, ale Justinova ruka mě zastaví. „Pusť mě" zakňučím a snažím se vymanit z jeho sevření. Marně. „Chtěl jsem tě ještě vidět než se odstěhuješ" řekne mi.

„Ja tebe, ale ne" trhám sebou. „Nevěřím ti" zašeptá mi do ucha. „Dej mi ještě šanci. Prosím" jeho hlas se zlomí a v očích mu uvidím slzy. „Jdi si za Emily" vyprsknu. „Ta mě nezajímá. Vyhrožovala mi.. Jestli tě nenechám na pokoji tak ti nějak ublíží." vysvětlí mi. „Měl jsi mi to říct" řeknu po chvilce ticha. „Já vím odpusť" vydechne a po tváři mu sklouzne slza. Pustí mé ruce a já je položím na jeho tvář. Palcem mu setřu slzu a usměju se. Nakloním se k jeho uchu. „Zab ji" zašeptám „nebo to udělám sama" kouknu se do jeho očích. Jeho pohled je překvapený. „Promiň, ale ještě ne." pohladí mě po tváři, ale já ucuknu.

„Sejdeme se v pekle" vyprsknu a rozeběhnu se pryč. Asi jsem se vážně zbláznila. Asi jsem vážně blázen, ale chci aby zemřela. Chci ji vidět mrtvou. Dojdu do centra, kde měla kdysi byt jako ‚Ema'. Možná, že už tam nebydlí, ale zkusit to můžu. Dojdu k jejímu bytu číslo 6. Na dveřích je její příjmení. Výborně. Otevřu dveře a vejdu do vnitř. Slyším tekoucí vodu z koupelny. Dojdu do kuchyně odkud vezmu nůž. Sednu si do jejího pokoje do dřevěného křesla a čekám na ni. Ani ne po pěti minutách dojde do pokoje a když mě uvidí tak se zašklebí, ale její pohled padne i na ten nůž a to hned její pohled znejistí.