Cigarettes? No, thanks.

Já chci domů

Ještě, když dojde domů táta tak si asi poslechnu půl hodinovou řeč. Konečně, když si se mnou dopovídájí tak já se přemístím do svého pokoje. Lehnu si do postele a pokouším se usnout, ale marně. Pořád mám Justinové slova v hlavě ‚Za to zaplatíš' co tím myslel? Nakonec s plnou hlavou otázek usnu. Ráno mě vzbudí něčí hlas

„stávej" jen se převalím na bok a hlas ignoruji, doufám v to, že ten hlas zmizí. Jenže ten dotyčný semnou zatřese a já hned otevřu oči. Myslela jsem, že je to taťka nebo mamka, ale když se posadím a kouknu ke zdroji toho hlasu. Tak to je Justin?! „Justine?" vyjeknu, ale on mi dá ruku před pusu. Vytřeštím oči, protože se bojím co bude následovat. Skloní se ke mě. „Přesleč se a ani nemukni. Je ti to jasné?" zašeptá a něco mě začne tlačit do břicha, kouknu se co to je a zjistím, že je to pistol. Začnu třepat hlavou ze strany na stranu a snažím se z jeho sevření vymanit. „Nešij sebou. Stačí jediný stisk a je po tobě" zavrčí mi potichu u ucha. Nakonec se přestanu vrtět, ale z očí mi začnou téct slzy. Mám strach.

„Hlavně mlč" zavrčí mi do ucha a svou ruku dává pryč od mých úst. Nemohla bych nic říct ani kdybych chtěla. „Stávej" zašeptá přísně a narovná se, ale pistol ma na mě pořád namířenou. S těží vstanu. „Přesleč se" nakáže mi a já s roztřesenýma rukama i nohama dojdu ke skříni. Nervózně si z ní vytáhnu jen obyčejné legíny, černé tričko a mikinu s kapucí. Jelikož je v celku ještě tma tak vidím jen jeho obrys. „Přesleč se" zašeptá do ticha. Je mi to nepříjemné se přeslíct, když vím, že mě může vidět, ale nakonec si pyžamové kraťasy vysleču a na kalhotky si obleču legíny. Otočím se k němu zády a sundám si tílko, vezmu si podprsenku a obleču si ji, potom si obleču i tričko a šedou mikinu přes hlavu. Justin ke mě dojde, hrubě mě chytne za loket a táhne mě k otevřenému oknu.

„Běž" řekne a já na něho vytřeštím oči ještě víc než předtím. „Ne" zašeptám „je to malá výška, šplhej po té dřevěné stěně" řekne a popotlačuje mě z okna. Na domu hned u stěny máme děrovaný bílý plotek, po kterém mám teď šplhat. Justin mě drží za ruce a já opatrně šlápnu do jedné díry u ploty. „Neudrží mě to" zaskuhrám „lez" řekne rázně. Udělám pár kroků dolů a Justin mě pouští. Lezu opatrně dolů, jenže mi podjede noha a já padám asi z 4 metrů. Nevydám však ani hlásku, ani když dopadnu na tu chladnou zem, ale začnu brečet a svíjet se v bolestech. Strašně mě rozbolí záda a pravá noha. Justin je náhle u mě.

„Co ti je?" zeptá se. Šáhnu si na pravou nohu. „Pojď" bez ohledu na mě mě za ruku vytáhne na nohy a já vyjeknu od bolesti. „Kruci. Buď zticha" zasyčí „bolí to" šeptnu a slzy mi tečou proudem. „Přežiješ to" mrkne na mě a za loket mě táhne pryč. Kňučím bolesti a kulhám za ním. Bolí mě celá záda, noha a trochu i hlava. Zastaví se u jednoho černého auta. Doslova mě hodí na zadní sedačky a já musím zase vyjeknout od bolesti. Zavře dveře a jde si sednout na místo řidiče. Ležím na všech třech sedačkách a brečím. Nevím jestli brečím kvůli strachu nebo jestli brečím kvůli té bolesti, ale asi obojí. Najednou Justin nastartuje a vyjede z místa.

„Co pořád brečíš? To tě to tak bolí?" zeptá se a dívá se na mě díky zrcádka. Přikývnu. „Musíš chvíli vydržet. Tady zastavit nemůžu" odbyje mě a já si hlavu zabořím do sedačky. Není mi pohodlné jak právě ležím, ale jen malý pohyb do mého těla udeří ostrou bolest.

„Zavez mě domů" zavzlykám „ne." řekne rázně. „Prosím" vzlyknu. Ignoruje mě a na oči si nasadí sluneční brýle. Asi po 10 minutách zastaví na krajnici cesty. Odejde z auta a otevře dveře na mé straně. „Posaď se" řekne hrubě. Ze všech sil se posadím a trochu syknu od bolesti. Justin se posadí vedle mě na sedačku„Bolí tě záda?" optá se a já přikývnu. Justin si mě otočí zády k němu a vyhrne mi mikinu s tričkem. „Máš tu velkou modřinu a počkej teď to možná zabolí" řekne a nestihnu se ani nadechnout a už mi vzadu pořádně něco rupne a já zakřičím bolestí a svalím se na Justina. Strasně to zabolelo. Nic zatím nebolelo víc. Za můj život jsem nezažila větší bolest. Začnu se celá třást. „Klid" zašeptá Justin a ja se z hluboka nadechnu. Mé tělo se musí zpamatovat z té bolesti. „A co tě ještě bolí?" optá se „noha" šeptnu a Justin mě zase posadí.

„Musíme jet" řekne a jde si zpět sednout na místo řidiče. Zase nastartuje a jedeme pryč. „K-kam mě to vezeš?" zeptám se „neřekla si nikomu o tom, že jsem ve vaší chatě?" zeptá se „ne" řeknu „chvíli budem tam než najdu něco bezpečnějšího" řekne „co že? Ne. Odvez mě zpět domů. Hned." trochu zvišuji hlas.

„Kdyby jsi se držela podle plánu nemusela by jsi tady být" zavrčí a odbočí do prava „Takhle ty se mi odměňuješ? Hm? Pomáhala jsem ti" zakřičím po něm. „Nezájem" pokrčí nezaujatě rameny. „Oni mě, ale najdou. A tebe zavřou" křiknu „ne. Jestli nás najdou. Zabiju tě" říká chladně a úplně bez emocí. Jeho slova mě vyděsí. „Ne. Nedokázal by jsi mě zabít" vydechnu a věřím svým slovům.

„To já zabil Emily" vydechne a já vytřeštím oči. „Pusť mě" křiknu přes celé auto. „Slyšíš. Nech mě být" křičím po něm „Dělej" křičím po něm hystericky, ale Justin se jen uchechtne. Jsem nahraná. Nakonec to vzdám a opřu se o okénko. Zajímalo by mě odkud má to auto. Vůbec nevím jak se to stane, ale usnu. „Vstávej" uslyším v dálce hlas, ale ignoruju to. Jenže najednou slyším další zvuky. A dveře od auta, na kterých jsem byla přilepená se otevřou a díky tomu, že jsem nebyla připoutaná tak spadnu na zem. Hned otevřu oči a zjistím, že ležím na hlinité cestě. „Au" syknu, protože má noha dáva jasné znamení, že s ní není něco v pořádku. „Vstaň" řekne hnusně Justin

„Nebuď zlý" zašeptám „nejsem. Jen ty si to zasloužíš" mrkne na mě. Za loket mě vyzvedne na nohy a já jen trochu syknu od bolesti. ,,Pojď" táhne mě za loket do chatky, která je mi dost známá. V které jsem prožívala své dětství. „Nebreč furt" zavrčí, když mě pustí na gauč. Neodpovídám mu. „Kouknu se ti na tu nohu" řekne a sedne si vedle mě na gauč. „Kde tě to bolí?" zeptá se „kotník" odpovím tiše. Jelikož nemám ani boty tak mi sundá jen ponožku na noze a vyhrne legíny. Podívám se na nohu. Je nateklá a namodralá. Justin s prstama jezdí po otoku. „Musíš to přežít" odbyje mě a nasadí mi zpět ponožku.

„Hm" odfrknu si a mé slzy už přestaly téct. „Kolik je hodin?" zeptám se „půl sedmè ráno" odpoví „proč jsi mě unesl?" zeptám se ho „musel jsem zabránit aby jsi něco neřekla cajtům." odbyje mě „A kdy mě pustíš? Zítra?" zeptám se „nevím. Za půl roku? Za rok. " řekne a já pootevřu pusu do tvaru O. „Co?" vyštěknu „musíme počkat až se ta situace uklidní. Chápeš?" „ne" zavrtím hlavou „jdu domů" řeknu rázně, zvednu se z gauče a pomalu jdu k chodbě „pojď hned zpět" zavrčí, ale já ho ignoruju a zrychlím chůzi. Najednou, uslyším výstřel a těsně kolem mě proletí kluka, která srazí lampu. Leknu se tak, že stuhnu. Chvěji se strachem „Říkal jsem ti, že máš jít zpět" řekne a jde ke mě. Rukama si chráním obličej a doufám, že mi nic neudělá. Chytne mě opět za loket a dotáhne mě do nějakého pokoje, kde mě zamkne. Porozhlédnu se po pokoji. Je to mamčina a taťkova bývalá ložnice. Dokulhám se k posteli, na kterou si lehnu. Bojím se ho. Není jako předtím. Že jsem mu včera vůbec volala. Já chci domů. Opět začnu brečet. Že já blbá si nevzala mobil. Dívám se do stropu a slzy mi přestanou téct. Ležím tak asi hodinu, ne-li víc a potom za mnou dojde Justin. Nedívám se na něho. Nechci.

„Máš tu jídlo" řekne a jídlo položí na stůl „nemám hlad" zašeptám a otočím se na bok k němu zády. „Musíš jíst" řekne „nechci" šeptnu. Zaslechnu Justinové uchechtnutí a poté ucítím jak se pod jeho váhou prohla postel což znamená, že si vedle mě sedl.

„Neubližuj mi" zašeptam a pořád se dívám před sebe. „Nemám to v plánu" vydechne. „Prosím pusť mě" šeptnu „ne" řekne rázně „vždyť jsem ti nic neudělala" zachraptím

„Udělala by jsi" řekne „pojď" dodá „domů?" optám se z nadějí „ne" odpoví a mě se chce zase brečet. „A kam chceš jít?" optám se „půjdeš se najíst a potom si zapneme telku?" zeptá se. Najednou je o něco hodnější „ne" zatřepu hlavou „ja jsem se tě, ale neptal" řekne a vstane z postele, přejde ke mě a posadí mě. „Ale já nejdu. Nech mě tady radši chcípnout, a to ty chceš ne? Chceš mě vidět chcíplou" vyprsknu, jenže on mi dá facku. „Jo neměl jsi v plánu mi ublížit. Jasně" vyprsknu ironicky a promnu si líčko, které mě pálí.

„Zítra jedeme pryč" zvedne se z postele. „Kam?" vyjeknu „Uvidíš" řekne „jeď si sám." vyprsknu hnusně. „Buď už zticha" zavrčí po mě Justin.