Hey, I love you [Justin Bieber]

26. část

Všechno nádobí jsem dala do myčky a šla si s Justinem sednou na sedačku, stim, že se koukneme na nějakej film. Vše se změnilo v dobu, kdy někdo vyrazil dveře a začal křičet.

Zraky nám hned padly ke dveřím, kde stál Scooter. ,,Pane bože, sakra Scootere co tady děláš?! A jak jsi se sem kurva dostal?!" zařval a vyskočil ze sedačky Justin. Scooter měl na tváři najednou poker face.

(Pustťe si k tomu písničku co je v médiích, děkuju)

,,Angi, radši zůstaň sedět. Tohle se ti líbit nebude.." sedl si vedle mě a zase pokračoval. ,,Tvoje babička..ona..v pátek jí odvezli do nemocnice, v sobotu se jí trochu ulevilo, v neděli už nevnímala svět a dneska..zemřela. Je mi to líto" všechno kolem mě se zastavilo. Moje babička. Ta nejlepší žena na světě. Z očí mi okamžitě začali padat Niagárské vodopády a já se je nesnažila utírat. Tak strašně moc jsem jí milovala.

Když jsem byla malá, jezdili jsme všichni spolu na chatu. Ona seděla u okna a házela mě a bratrancovi z okna míč. Strašně jsme se smáli a byli šťastní. Nikdy by nás nenapadlo, že nás tak brzy opustí. Když nám bylo 7, vzala nás do lesa na tu nejdelší procházku, kterou jsme kdy zažili. Byli jsme potom u potůčku kousek od chaty a ona nám ukázala díru ve skále, kde údajně měl žít velkej bílej pes, kterej se jmenoval Bobík. On však žil naproti přes silnici v hájovně.

Vždycky, když jsem k ní přišla, dala mi oběd a vyptávala se, co bylo dneska novýho. Smály jsme se spolu, hrály hry a slibovala jsem jí, jak jednou pozná mýho muže. Uvidí moje děti a pujde mi na svatbu. Nikdy nezapomenu na větu, kterou mi říkala. 'Angi, já ještě nechci umřít' Já se vždy jen zmohla na silné objetí se slovy: ,,Ty neumřeš, budeš tu ještě dlouho snámi, my všichni tě milujeme" 

Ale ta svině rakovina nám jí vzala, vzala nám část rodiny. Bohužel tak to na světě chodí. Já stále věřím, že tu je pořád semnou. Nedokážu si to připustit. Přes slzy jsem už ani neviděla a stále plakala. Cítila jsem kolem ramen silné ruce a následně jeho utišující slova. ,,Bude to dobrý miláčku, uvidíš" zašeptal mi Justin. ,,Nebude, ona, ona zemřela, ty to nechápeš, ona se už nevrátí, už nezažiju její objetí. Nic. Nejhorší na tom je, že jsem se sní ani nestihla rozloučit" 

,,Já..já jdu nahoru, potřebuju být sama, aspoň na chvíli" vyběhla jsem schody do ložnice a zavřela za sebou dveře. Ještě jsem slyšela Scootera jak Justinovi řiká ,,nech jí, potřebuje být sama, taky by jsi potřeboval být sám, kdyby jsi ztratil svou babičku" Svezla jsem se dolu po dveřích a kolena přitáhla k bradě. Slzy mi neustále tekly a jediný co jsem si přála bylo, aby tohle byl jeden velký zlý sen.

Několikrát jsem se štípala s nadějí, že spim a je tohle všechno jenom sen. Ztratila jsem dalšího člověka. Ztratila jsem člena rodiny. Neni tu a už nebude.

Pomalým krokem jsem se vydala ke skříni, kde jsou všechny mé fotky z dětství. Vytáhla jsem tu krabici a sedla si na postel. 1. fotka - sedíme všichni u stolu a smějeme se. 2. fotka - moje 13. narozeniny oslavené u nás doma. A tak to šlo dál, jediný co mi zbylo jsou vzpomínky, které nikdy neodejdou.

Asi po hodině prohlížení a lsz někdo zaklepal na dveře. ,,Pojď" řekla jsem skoro neslyšitelně a dveře se hned otevřeli. Vykukla Justinova hlava. Rychle přešel k posteli, kde jsem seděla a pevně mě obejmul. ,,Aspoň jí už nic nebolí ani netrápí, má se líp a tebe bude sledovat ze zhora. Pamatuj, ta nejjasnější hvězda na obloze je ona." kolíbal mě na posteli v objetí a utišoval.

,,Lehni si lásko, musíš se vyspat. Ráno to všechno uklidíme" položil mě na posteli a přikryl deku. Svlíkl se a nechal jsi jenom boxerky. Najednou odešel na druhej konec pokoje a já hodila nechápavej pohle. Rozeběhnul se a začal křičet na celej barák: ,,Jsem supermáááááán" a skočil do postele. Musela jsem se nad tim usmát a přitulila jsem se k jeho tělu. Asi po 10ti minutách už spal a já měla pocit, že mě někdo sleduje. Otočila jsem se čelem k oknu a nevěřila jsem vlastním očím. Viděla jsem její obrys těla stát u okna a potom pohlazení po ruce.

Mnoho lidí mi říkalo, že se přišla rozloučit.

,,Chybíš mi, miluju tě" zašeptala jsem do ticha a přála si, jí zase vidět.

*****

O týden se konal pohřeb. Dorazili i rodiče z Evropy, kteří na tom nebylo o moc líp než já. Hlavně mamka. Všichni o ní něco řikala, co zažili, nebo jak se sní setkali. Když přišla řada na mě, nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Po pár minutách jsem se zmohla jenom na "Tak strašně mi chybíš, děkuju za úžasný dětství stebou"

Vrátila jsem se na své místo k Justinovi a ten mě pevně objímal.

Přišel čas, kdy se měli položit květy na její hrob. Přes slzy jsem sotva viděla. Když jsem pokládala kytici, tak strašně jsem se rozplakala. Táta s mamkou a Jessicou mě obejmuli a plakali semnou. Přečetla jsem si popisek na náhrobním kameni.

,,Zde leží milující žena, manželka, matka a babička. Navždy zůstaneš v našich srdcích"

V téhle části je ten příběh o smrti babičce pravdivý. Tahle část je pro tu nejlepší ženu, co už dnes 6 měsíců není mezi námi. Tak strašně moc mi chybí. Všechny vzpomínky a zážitky jsou pravdivé, které jsem se svojí babičkou zažila a právě zrovna jí věnuju tohle část. TAK STRAŠNĚ MOC MI CHYBÍŠ.

PS: Omlouvám se, ale na části nemám moc času. Jsem po dost vážnim úrazu a nemám čas psát. Navíc škola začíná až 23. ale už 16. jedu se svojí třídou na EKO Pobyt do Německa, tak tady 5 dní část nebude, zkusim jich teď co nejvíc napsat.