Hey, I love you [Justin Bieber]

2. - 4. Jako předtím

Po dobu několika další týdnů, až měsíců jsem pilně trénovala, abych znovu dostala cit do svých nohou. Zdálo se to skoro až nemožné, plné úsilí a hlavně pevné vůle, ale výsledek se dostavil. Dnes už jsem doma se svou rodinou a cítím se fit. Doufám, že už mě nebude pronásledovat žádný anonym, který mě bude chtít zabít. Chci si jen v klidu užít zbytek života se svým synem a skoro manželem. Ano, skoro manželem, protože zatím jsme jenom snoubenci. Nějak ještě nepřišlo téma svatba a mě to ani nevadí, protože vím, že jsme svoji. Nepotřebujeme na to žádný papír, či změnu jména aby jsme věděli, čí jsme a koho milujeme. 

'Maminko, obejmeš mě?' Ozval se mi u ucha roztomilý hlásek mého úžasného syna. Nikdy si neodpustím, že jsem tu pro něj nebyla od jeho narození, přes první krůčky a slova. Bohužel moc dobře vím, že to nebylo mou vinou, ale toho zasraného idiota.

'Jistě miláčku, pojď sem.' Posadila jsem si ho k sobě na klín v obýváku a pevně obmotala své ruce kolem jeho tělíčka. Je tak alý a křehký, nemohu stále uvěřit, že je to můj syn. Své ručičky si obmotal kolem mého krku a silně stiskl. Hlavu si položil k mému krku a svým dechem narážel do mého krku. (divná věta) Jednou rukou jsem mu přejížděla po zádech a usmívala se při tom. Když si vzpomenu na všechny ty dny, kdy jsem byla těhotná a hladila jsem si bříško, ani ve snu by mě nenapadlo, že budu mít tak nádherného a inteligentního syna.

'Zlatíčko ty pláčeš?' Posadila jsem si ho na své nohy.

'Ně' zašeptal, přičemž si utíral slzyčky z tváře.

'Notak, neplakej. Copak se stalo?' Setřela jsem mu zbytek slz.

'Když já se bojím, že zase budeš spinkat a já už tě neuvidím. Moc tě mám rád maminko.' 

'Zlatíčko neplakej, už nikam nepůjdu, přísahám. Už budeme jenom ty, já a tatínek. Platí?' Pohladila jsem ho po vláskách a na čelu vlepila malou pusu. Vím, že se nechovám jako pravá matka, ale je to pro mě nové. Jamie je můj střed vesmíra a nehodlám ho opustit. Tak, jako jeho otce, který je teď momentálně bůh ví kde v domě.

'Mám nápad zlato,' na jeho tváři se okamžitě zjevil úsměv. 'Jakej?' Vykřikl nedočkavostí. Bylo to roztomilé, jeho oči zářily jiskrami a ve tvářičkách měl roztomilé ďulky po svém tatínkovi. 'Když najdeme tatínka v posteli, zlochtáme ho. Když ho najdeme jinde mimo postel...' odmlčela jsem se pro ten správný efekt mého ďábelského plánu. 'Zlochtáme ho.' Dokončila jsem se smíchem. Nevěřili by jste, jak se Jamie začal smát. Ach bože, ma má tak nádherný smích.

'Joooo!' S křikem a dupotem vyběhl z obýváku dřív než jsem to vůbec stačila zaznamenat.

'Jamie!' Se smíchem jsem vyběhla za ním. Jako první cíl jeho cesty byla Jayiovo pracovna, kam kdysi často chodíval. Avšak nevím, zda ji stále používá.

'Neny!' Ozval se sladký hlásek plný zděšení, že nenašel tatínka.

'Tak pojď, půjdeme se podívat do naší ložnice, jestli neusnul. Ju?' Jako souhlas jsem dostala horlivé přikyvování hlavou a následně prázdnou místnost. Jestli náš syn je takto hyperaktivní od narození, tak to Justina celkem i lituji. Co to říkam, samozřejmě je mi lito, že jsem tu s nimi nemohla být .

'Mamiiiiii' ozval se šepot chodbou. Svým prstíkem ukazoval na naší ložnici a kulišárna se nedala zastavit. Náš cíl byl nalezen.

Po tichu jsme vlezli do ložnice a zavřeli za sebou dveře. Malej se hned chtěl rozběhnout, ale naštěstí jsem ho včas zastavila. Takováto akce potřebuje dobře promyslet. 'Ja půjdu z jedne strany a ty z te druhé, dobře?' Oka všechno chápeme, jde se do boje!