Hey, I love you [Justin Bieber]

47. část

Z POHLEDU ANGELY

Po přistání ve Španělsku jsem měla v sobě divné pocity. Něco uvnitř duše mi říkalo, že jsem neměla jen tak odjet. Nechala jsem tam vše na čem mi záleží a teď stojím tu. Na letišti ve Španělsku a ani zaboha nemohu najít mámu. Kde sakra trčí?

 Stála jsem tam, uprostřed letištní haly a rozhlížela jsem se kolem dokola. Všude byli různí lidé, někteří spěchali za taxi, někteří v klidu seděli na lavičkách. 

,,Anelo Angelo! Angelo!" z hluboka jsem se nadechla, když jsem slyšela jak někdo volá mé jméno. Bohužel mamka to nebyla. Otočila jsem se a zamnou stála tak 8 mi letá holčička, která držela v ruce nějaký blog a tužku. Z očí jí tekly slzy a koukala na mě jak na boha. Doslova.

,,Copak zlato?" přes mírné potíže jsem si k ní klekla. ,,Kde máš maminku?" usmála jsem se na ní. Rukou ukázala na nějakou ženu, která se k nám hnala rychlostí blesku a na tváři měla pocit úlevy.

,,Emmo! Kde jsi sakra byla? Víš jak jsem se o tebe bála!? Tohle mi už nedělej, neotravuj tady slečnu a pojď." její tvář se změnila najednou na vážnou.

,,To je v pořádku, neotravovala mě. Ve skutečnosti čekám na mamku, která se někde zdržela tak mi Emma dělala aspoň společnost" usmála jsem a 'paň máma' se taky mírně usmála. Ale opravdu jenom mírně. 

,,Mami, mami, mami to je Angela Williams! Justinovo přítelkyně! Prosím, že se sní můžu vyfotit!" žebrala malá Emma mamku na kolenou a v očích měla prosbu. Bylo to zlaté jak ta holčička opravdu stála o fotku semnou.

,,Zlatíčko, jasně že můžeš. Teda pokud to mamince nebude vadit." poznamenala jsem.

,,Opravdu vás neotravuje?" povzdechla si její mamka.

,,Vůbec ne." usmála jsem se. Zase.

,,Tak dobře" pustila ke mě Emmu, kterou si držela pevně u těla a ta mi obmotala svoje ručičky kolem krku. Bylo hrozně roztomilá. Klečela jsem u ní na zemi a ona mě pevně držela kolem krku. Její mamka si vyndala z kabelky mobil a vyfotila nás. Bylo na Emmě poznat jak je šťastná, její oči zářili štěstím, ze kterých jí spadlo pár slz.

,,Neplač zlato, všechno je v pořádku." palcem jsem jí setřela slzy. Jen přikývla.

,,Podepíšeš se mi prosím? A je tu někde Justin?" Začala se rozhlížet po hale.

,,Jasně že podepíšu, a není. Justin..no tak ten zůstal v Los Angeles." snažila jsem se o úsměv, no vypadalo to spíš jak kdybych snědla něco kyselého. Podala mi svůj blok a propisku, kam jsem jí naškrábala svůj podpis.

,,Máme nějaký problémy, ale neboj. Slibuju že mu o tobě povím a on si tě najde." pohladila jsem jí po zádech.

Postavila jsem se a najednou mě zase zabolelo v podbřišku. Podlomili se mi kolena a kdyby mě její mamka nechytila, spadla bych.

,,Slečno jste v pořádku?" skoro až vykřikla.

,,Je to v pořádku. Včera mě propustili z nemocnice, doktor říkal, že se to může stát. Děkuju za pomoc." mile a děkovně jsem se na ní usmála.

Ještě chvilku jsme si povídali a potom už musely odejít, protože hlásili jejich let do Londýna. Mamka pořád nikde nebyla tak už jsem jí musela zavolat. Kde je takovou dobu? Telefon začal vyzvánět a mamka to nebrala. Místo toho mi to típla. Co to sakra?

,,Angi! Tady jsem!" rozkřikla mamka přes celou halu a následně mě pevně obejmula. ,,Promiň zlatíčko, ale byly zácpy."

,,Ahoj mami, to je v pohodě. Potkala jsem tu jednu malou holčičku, která chtěla se mnou fotku a autogram..tak jsem si popovídala i s její mamkou." usmála jsem se.