Hey, I love you [Justin Bieber]

2. 2. - Odpovědi

'Neplač..' ozval se nádherný melodický hlas. Přísahám, že právě teď mé srdce vynechalo pár úderů.

Rychle jsem se otočil a podíval na Jamese, jestli nepromluvil on, no on však stále spal. Váhavým a pomalým otáčením hlavy jsem spoznával tělo své snoubenky, které se nezdálo už tak mrtvé. Ona se probudila! Mé srdce buší o 106 a nevím co dělat. Tolik jsem jí toho chtěl říct, až se probudí, ale teď? Jakobych neuměl mluvit. Mé oči se v okamžiku znovu zalily slzy a tělo rozklepalo.

'Miláčku..' šeptl jsem a hned jsem se vydal k posteli. Její oči září nádherně, tvář má bledou a rty fialové.

'Jayi..' slabě se na mě usmála. To je snad sen, to není možné,po 4 zkurvených rocích..ona se probudila! Okamžitě vylítám ze židli a běžím na nemocniční chodbu, kde z plných plic křičím 'ONA SE PROBUDILA! SLYŠÍTE? MÁ LÁSKA JE VZHŮRU!!' Kašlu na to, co si myslí ostatní, ona je pro mě nejdůležitější.

'Ach bože Ang, tolik se mi stýskalo. To není možné..ty..ty jsi konečně vzhůru! Ach bože to je úžasné!' Rychle jí vtahuju do svého pevného objetí. Nemám v plánu jí pouštět, bojím se, že zase usne a další 4 roky jí neuslyším. 'Jestli je tohle sen, nebuďte mě prosím.' Tiše šeptám do jejího krku. Cítím, jak mě svou rukou hladí po zádech ve vlasech. Je to tak strašně uklidňující, že ani neslyším hlas svého syna. Málem bych na něj zapomněl!

'Tatí! Ty mě neposloucháš,' smutně sklopil hlavičku, když jsem se na něj podíval.

'Pojď sem šampione, někoho ti chci představit.' Usmál jsem se na něj a rukou naznačil, ať jde k nám na postel. 'Kdo to je?' Nenápadně mi zašeptala Angi do ucha. Jen jsem se na ní usmál a počkal, než náš syn přijde k nám.

'Lásko, pyšně ti představuji našeho syna, Jamese.' Usmál jsem se na oba. 'Maminko moje!' Zapištěl Jamie a následně objal svou maminu. Je to něco nádherného, když vidíte svého syna konečně šťastného v náruči své mámy.

'Cože? Jak? Kdy? Panebože, ty jsi tak nádherný..' 

Bylo krásné sledovat, jak se ty 2 seznamují a vědět, že už jsme konečně jedna rodina. Tak moc doufám, že už se nic nestane a budeme žít klidný rodinný život. Už žádný anonym, žádné výhružky ani žádné dopisy. Jen my 3 a náš dům v Monte-Carlu, kam budeme jezdit na dovolenou.

O 2 HODINY POZDĚJI

(song pokud chcete:)) →

'Prosím, řekni mi všechno, co se od toho dne stalo. Všechno prosím.' Podívala se na mě. Nevím co jí vlastně odpovědět, že jsem celé ty 4 roky byl jak mumie? To asi ne.

'Víš.. od toho dne se hodně změnilo. Po operaci jsi upadla do kómatu, což byla příšerná zpráva, jakou mi doktor řekl. Ale zase měl pro mě i dobrou zprávu a to je ta, že se mi narodil syn. Nevěděl jsem, jestli mám být šťastný nebo smutný, ale prostě jsem byl něco mezi. Na Jamese jsem se strašně těšil, ale ten pocit, když jsi tu nebyla byl strašný. Ze začátku jsem denně spal tak 3 hodiny. Ať už kvůli samotě nebo kvůli našemu synovi. 24 hodin denně si žádal mou pozornost a já byl rád, když jsem měl chvilku čas na své deprese. Po nocích jsem brečel v naší ložnici a nadával si za všechno, že jsem vás nedokázal dostatečně ochránit. Tak moc mě to všechno mrzelo, bohužel, sklamal jsem. Omlouvám se. Časem Jamie začal růst a stárnout a hodně mi s ním pomáhala mamka, které byla tak hodná. Nechtěl jsem otravovat tvé rodiče, protože jsem věděl, že z části je to má vinna. Našeho synka viděli, řikali, že je ti hodně podobný. Byli rádi, že je aspoň on v pořádku, no jednoho dne se nám přestali ozývat. Nepřáli si, abych se s nima kontaktoval, v čem jsem je chápal. Moje mamka tu pro mě byla pořád a za to jsem byl rád, protože nás dokázala i usmířit. Takže jsem se s tvými rodiči zase stýkal a vyříkali jsme si to. Vím, že jsem za to nemohl, ale cítil jsem pocit vinny za to, že jsem vás neochránil. Jamie ve 2 letech začal mluvit a přišli dny, kdy se na tebe ptal. Vždy, když se zeptal, kde je maminka, šel jsem s ním se. Říkal, že jsi moc krásná, ale nechápal, proč pořád jen spíš. Myslel si, že ho nemáš ráda, když mu neodpovídáš, pak jsem mu vysvětlil co se stalo. Byly noci, kdy plakal ve svém pokojíčku a naříkal, že chce maminku. Lehl jsem si k němu do postele a snažil jsem se ho uklidnit. Ani nevíš, jak moc nás všechny postihla tvá ztráta a věř, že mě nejvíc. Má milovaná přítelkyně, partnerka, snoubenka ležela tu a já nemohl nic dělat. Denno-denně jsem si připravoval řeč, kterou ti řeknu až se probudíš, ale teď? Nevím co říct, snad jen to - že tě neskutečně moc miluji.' Nakonec celého svého proslovu jsem se jí podíval do očí.

'Je mi tak líto že jste tohle všechno museli prožívat. Mrzí mě, že jsem neviděla svého syna vyrůstat, tohle si nikdy neodpustím....ale jedno vím, taky tě miluju.' Neváhal jsem a hned jsem se k ní sklonil, abych jí konečně po tak dlouhé době políbil.

Naše rty se od sebe dělily milimetry až se konečně spojili. V mém břichu vybouchly ohňostroje a roje motýlů. Ten pocit je nádherný, konečně jí zase cítím. Rty se nám pohybovaly v dokonalé synchronizaci, jako by byly přímo pro sebe dělané. 

Když nám došli dechy, museli jsme se nuceně odtáhnout. Náš šampión klidně spal v Angely náruči a já ležel z druhé strany postele. KONEČNĚ jsem šťastný.

Na facebooku mám profil speciálně pro vás. Přidejte si mě, nebo mi pošlete vaše FB a přidám si já vás:) Přidám vás do skupiny příběhu + můžete mi kdykoliv napsal, když vás bude něco zajímat :) 

FB profil - Zuzanka Biebs