Hey, I love you [Justin Bieber]

37. část

přijemné čtení:)

Seděly jsme s Jessicou vedle jeho postele skoro 4 hodiny. Pořád nic, žádné známky toho, že by se v nejbližší době měl probudit. Jeho tělo leželo na nemocničním lůžku a neprojevovalo žádné známky života. Teda.. dýchal, ale to bylo asi jediné co dělal. Strašně jsem se bála co bude dál, na internetu jsem nedávno četla, že člověk v kómatu může být i rok, dva..

Upřímně kdyby tu nebyla moje sestřička, asi bych se sesypala k zemi. Hlavou mu pořád běhali ty slova, které jsem slyšela. Nedávalo mi to smysl. Buď to byla má fantazie, nebo tu opravdu semnou byl. Však jsem cítila ledový dotek na rameni, u ucha slyšela jeho nádherný hlas.

,,Angi, pojď, už by jsme měly jít domů. Potřebuješ si odpočinout." Jess se na mě podívala a podala mi ruku. Podívala jsem se na ní a potom na Justina. Stále neprojevoval žádné znaky života. ,,Asi..asi máš pravdu." Postavila jsem se ze židle a přišla k posteli. ,,Ahoj miláčku, zase přijdu" políbila jsem ho na rty a možná jsem tak trošku víc doufala, že mi polibek oplatí.

Nic.

Zase nic.

***

Celou cestu autem jsem sledovala okolí a nic neřešila. Vánoce se blíží a já s Justinem vánoce nejspíš neprožiju. Jessica řídila, docela jsem se divila že má řidičák. Ale bylo to to poslední na co bych měla myslet. ,,Notak ségra neboj se, on je bojovník, bude v pořádku. Nenechal by tě tu" povzbudivě se na mě celou dobu dívala, ale nezabýralo to. ,,Já vím, jen mám o něj strach" odvrátila jsem pohled k oknu a sledovala mihající se domy kolem nás.

,,Ani nevíš, jak ti závidim ségra" nepodívala se na mě, ale cítila jsem to její zklamání.

,,Proč?" Nechápavě jsem se na ní podívala. Na pár sekund se na mě podívala teké a její oči byly uplakané, plné bolesti.

,,Protože tohle byl můj sen, já jsem měla být ta, co teď bude pod srdcem nosit jeho dítě, ta se kterou bude každou noc usínat a ráno se probouzet. Tohle byl můj sen sakra!" Na konci už zvýšila hlas, skoro až histericky křičela.

,,Uklidni se sakra! Já za to nemůžu, prostě se to nějak stalo, neplánovala jsem to. Neplánovala jsem, že pujdu na jeho koncert, potom snim ven a časem se do něj zamiluju. Prostě se to stalo! A víš co? Jsem šťastná. Chápu, že to byl tvůj sen kurva, ale stalo se to, stalo. Měla by jsi být ráda, že jsem šťastná já. Podívej se na sebe, jsi krásná, hubená, milá..můžeš mít kluků kolik chceš." Nechápu to, já si nevybrala, že se do něj zamiluju. Prostě se to stalo a tak to taky je.

Nic. Neodpověděla.

V kapse se mi rozezněl zvuk mého telefonu. Vytáhla jsem ho z kapsy a hovor přijmula. ,,Dobrý den, slečna Williams? Tady doktor Clarkson, jsem ošetřující doktor pana Biebera." ,,Dobrý den, ano. Stalo se mu něco?" S hrůzou v hlase jsem se zeptala, bála jsem se odpovědi. ,,Nebojte se, nestalo. Právě se probudil a chce vás vidět. Mohla by jste prosím znovu přijet?" Můj princ se probudil!

,,Ano, jistě. Hned tam budu a děkuju" típla jsem hovor a mobil schovala do kapsy.

,,Okamžitě to otoč, Justin se probudil!" Vykřikla jsem na Jessicu a v očích jsem měla jiskřičky štěstí, v břichu milióny motýlků. Nemohla jsem se přestat usmívat.

,,Cože?" ,,Prostě otoč to auto a jeď do nemocnice" snažila jsem se uklidnit a počítala do 10. Pomáhá to.

***

Po 15 minutách jsme dojely do nemocnice a u jeho pokoje čekal doktor. Nejspíš to byl ten Clarkson.

,,Dobrý den, jsem Angela Williams, vy jste pan Clarkson?" Mile jsem se na něj usmála. Vypadal tak na 22, modrý oči, blonďatý vlasy a vypracovaná hruď, která byla vidět přes plášť. Všimla jsemsi, jak na něj Jessica kouká, tak jsem jí nenápadně šťouchla ramenem. Řeknu vám, tenhle by stál za hřích.

,,Dobrý den Angelo, ano. Pan Bieber už na vás čeká" usmál se.

,,Ségra, počkám tady, tohle je tvoje chvíle" objala mě a usmála se. Objetí jsem jí opětovala a potom se odtáhla. Vykročila jsem vstříc pokoji číslo 69, kde leží můj muž. 69, že by náhoda? Zaklepala jsem na dveře a následně otevřela.

,,Dále" ozval se ten nádherný a melodický hlas, který mi tolik chyběl.

,,Ahoj lásko" přes slzy jsem se usmála a děkovala jsem bohu, že mi ho vrátil. Jeho rty se roztáhli do obrovského úsměvu a následně si sednul na posteli. Popošla jsem k němu a pevně ho obejmula. ,,Ahoj miláčku, tolik jsi mi chyběla" zašeptal mi do krku a né a né se ode mně odtáhnout.

Užívala jsem si tuhle chvíli jako nikdy předtím. ,,Konečně" zašeptal zase.

,,Co?" Nechápavě jsem se odtáhla a sledovala ho. Chytl mou ruku a propletl nám prsty. ,,Konečně tě cítím. Celou tu dobu co jsem byl v kómatu..." Zasekl se. ,,Jak dlouho jsem byl v komatu?" Jeho oříškově hnědé kukadla se na mě podívali a já měla co dělat, abych se udržela. ,,měsíc" zašeptala jsem a podívala se do země.

,,Celý ten měsíc co jsem "spal" jsem mě sen. Teda nevím jestli to byl sen, ale byla tam Melanie. Pamatuješ si jí ne?" Přikývla jsem. ,,Byl jsem sní na nějaké louce a sledoval jsem tě. Dokonce jsem byl i tady u tebe, jenom jsi mě neviděla. Zjistil jsem, že Mike týden po tom co vtrhl k vám domů a jako rukojmí držel Jessicu, Melanie zabil. Chápeš to? On jí zabil!" Rozčiloval se a to nebylo dobré, musí být v klidu.

Hladila jsem mu ruku a lehla jsem si vedle něho na postel. Ruku si obmotal kolem mých ramen věnoval mi polibek do vlasů.

,,Řikala mi, že je něco jako můj anděl strážný, a že během toho spánku se mi bude rakovina léčit. Tvrdila mi, že pokud splnim jedno její přání, můžu se vrátit dřív. A já ho splnil..." Jeho veselý výraz se změnil na smutný a plný bolesti.

,,Co to bylo za slib?"

,,Naposledy jí políbit"