Hey, I love you [Justin Bieber]

44. část

příjemné čtení:) 

Z POHLEDU JUSTINA

'Taaaak, ještě poslední detaily, a všechno je to dokonalé' ozvaly se mé myšlenky. Dnešní večer musí být perfektní, přímo dokonalý. Chystám se totiž lásku svého života požádat o ruku. Jsme spolu už nějaké ty 2 roky a prostě teď mi přišlo, že je ten správný čas. Taky jsem se strašně dlouho k tomu překecával, protože není nic horšího než odmítnutí. A toho jsem se bál, že mě odmítne.

No snad dneska řekne 'ano' a já budu ten nejšťastnější na světě, protože budu mít všechno, na čem mi kdy záleželo a záleží. Z mých myšlenek mě vytrhl mobil, který mi začal vyzvánět v kapse kalhot. To mi připomíná, že ho pak musím vypnout.

,,Bieber" ozval jsem se.

,,Justine hned přijeď do nemocnice..ona Angi, no prostě zamotala se jí hlava a spadla. Je v bezvědomí, rychle přijeď" a hned to položila. Copak mi nic sakra nemůže vyjít?! Moje láska Angi...

(pusťte se písničku na boku, je to pro lepší efekt a pravděpodobně si jí pouštějte dokola)

Hned jsem vyběhl z domu a odemkl své auto, které jsem následně nastartoval a vyřítil do ulic nočního LA. Auta jsem předjížděl jako šílenec a nic mě nezajímalo. V hlavě jsem měl obrovský zmatek a mé srdce se lámalo, cítil jsem to. Cítil jsem tu bolest na srdci.

Hned jak jsem zaparkoval u nemocnice jsem se vyřítil z auta a běžel dovnitř. Vše kolem mě se jakoby zastavilo a já jen hledal někoho, kdo mi poradíí, kde leží moje láska. Všiml jsem si recepce.

,,Dobrý den, před chvílí sem přivezli mou přítelkyni, Angelu Williams" vysypal jsem na recepční.

,,Ano, pokoj 154, druhé patro"

Rychle jsem se rozeběhl k výtahu a zmáčkl 2. poschodí. Výtah se hned zavřel a já si rukama prohrábl vlasy, nepřeju si nic jinýho než abych jí zas mohl slyšet. Z očí se mi kutálely slzy, které jsem vůbec nevnímal. Bál jsem se o ní, o Jamese. Když výtah zastavil, rychle jsem vyběhl a začal rozhlížet po neskutečně dlouhé chodbě. Měla dva směry, buď do prava, nebo do leva. Točil jsem se dokola a nemohl přijít na správný směr, až dokud z jednoho pokoje nevyšel Chris.

,,Chrisi!" zakřičel jsem na něj a přiběhl k němu. Bratrsky jsem ho objal a on mě poplácal po rameni.

,,To zvládneš brácho, jdi za ní.. bude tě potřebovat" už byl na odchodu, když v to jsem na něj znovu zavolal.

,,Chrisi? Díky, že jste jí sem přivezli..nevím co bych dělal, kdyby se jí to stalo někde, kde by nikdo nebyl a ona by.. mohla by zemřít. Ona je to jediný co mě dělá šťastným, musí být v pořádku" jen přikývnul a odešel.

Rychle jsem přešel ke dveřím číslo 154 a zhluboka se nadechnul. Zaklepal jsem na dveře a vešel. U postele seděla Lucy se slzami v očích a skoro se dusila pláčem. Já na tom nebyl o moc líp. Proč se všechno muselo posrat v den, kdy jí chci požádat o ruku? Proč?

,,Lucy..jak jí je?" vyklepal jsem ze sebe otázku.

,,Při pádu se bouchla do hlavy a upadla do kómatu, doktor říkal, že by neměl být dlouhý, tak 1 - 2 dny, prý by měla být brzo v pořádku"

,,A malej? Není mu nic?" toho jsem se bál nejvíc..

,,Neboj, ten je naprosto v pořádku." Celá se klepala od breku, sedl jsem si k ní a pevně jí obejmul. Kolísal jsem jí v náruči, zatím co ona plakala pro svou nejlepší kamarádku. Já jsem plakal pro svou přítelkyni, kterou neskutečně miluju.

,,Děkuju za všechno, že jste jí hned zavolali sanitku. Mrzí mě, že dnešek nám nevyšel jak jsem plánoval, všechno mělo být dokonalé, měla mít na ruce prstem a být má snoubenka. No bohužel, asi nám někdo nahoře nepřeje, aby jsme byli šťastní, možná se to ani dneska stát nemělo.." pomalu, ale jistě jsem ztrácel hlas.

,,Justine tohle neříkej, jste si souzení a byl ideální čas..jenom prostě tvůj syn Angelu moc kopnul a jí se zamotala hlava a spladla. Já..už radši půjdu, Chris na mě čeká v autě. Tak ahoj, jo a kdyby se probudila a střelila ti facku tak se nediv, zjistila že jsi byl se Selenou v té kavárně, kde jsme seděly i my dvě. Ahoj." a zabouchla za sebou dveře.

'Tak to jsi posral kamaráde' ozvaly se mé myšlenky.

Zatřepal jsem hlavou, ve snaze dostat ty myšlenky z hlavy pryč a sedl jsem si radši na židli u její postele.

,,Miláčku, jestli mě slyšíš, neboj se, všechno bude v pořádku. Jen jsi spadla a uhodila se do hlavy. Mrzí mě, že jsi zjistila, že jsem byl se Selenou, no ona mě o to žádala. Navíc mi pomáhala s výběrem prstenu, protože jsem nevěděl jaký by se ti líbil. Je toooolik možností. Já jenom doufám, že až otevřeš ty své krásné oči, tak se na mě usměješ a až budeme doma, tak tě požádám o ruku. Za 2 měsíce se nám má narodit syn. Je to neuvěřitelné že? Moc se na něj těším, těším se až budeme bydlet v nádherném a menším domu někde u pláže, abych vás měl blíž u sebe, tenhle velký dům nám je stejně k ničemu." zasmál jsem se nad poslední větou.

Říká se přece, že lidi v kómatu vnímají, co jim někdo říká né? Tak snad tohle všechno slyší.

,,Taky budeme mít nádhernou svatbu na pláži, nebo na zahradě či v kostele to je jedno kde a a ty se staneš paní Bieber. Angela Bieber. Budeš mít toho nejvíc sexy muže na planetě a noci budeme mít plné vášnivého sexu. A co teprve svatební noc, vezmu si tě ze zadu, ze předu, z boku, ze shora, ze spoda a všema možnýma způsobama. Okay, to znělo trošku moc nadrženě." Zase jsem se zasmál.

,,Víš, já si jenom přeju aby tu už byl den, kdy jsi doma, sedíš v křesle a hladíš si bříško. Já si tě vyfotím a nastavím na tapetu a všude se budu chlubit, jak nádhernou ženu doma mám. Vezmu tě na dovolenou po celé světě a ukážu ti všechny místa, které jsi kdy chtěla vidět. Ukážu ti krásu Francie, Anglie, Austrálie a všeho ostatního. Jenom tě prosím, vzbuď se mi."

,,Pane Bieber, budete muset odejít, návštěvní hodiny končí. Nechte svou přítelkyni odpočinout, potřebuje spánek a je možné, že ráno až přijdete, probudí se" povbudivě se na mě usmála sestřička, o které jsem ani nevěděl, že tu je.

,,Ale já jí tu nemůžu nechat samotnou, musím být u ní"

,,Oba potřebujete spánek, hlavně vy, když se pujdete domů vyspat, ráno budete mít dost sil aby jste jí byl tou největší oporou, veřte mi" ach ty její kecy.

,,Ale.." pokusil jsem se něco namítnour.

,,Opravdu to bude lepší, kdyby se cokoliv změnilo, hned vám zavoláme."

,,Tak dobře.." vstal jsem ze židle a pustil její teplou ruku. ,,Dobrou miláčku, ráno přijdu" políbil jsem jí naposledy na čelo a vydal se ke dveřím.

,,Nashledanou" poznamenal jsem.

,,Nashledanou" mile až mírně falešně se usmála a já zmizel v chodbách nemocnice směrem do naší postele, v našem domě.

new part is heeere. Víte, že já už měsíc nechodim do školy?:D a ještě jsem doma týden, protože jsem nemocná a byli jarní prázdniny, huuhu. Zítra by mohla být další část:)

Comments & Vote