Z pohledu Angely
Probudila jsem se na sluneční paprsky, které mi svítili do obličeje. Když jsem otevřela pomalu oči, hned jsem je zase musela zavřít kvůli světlu. Bylo moc ostré. Po chvilce jsem to rozmrkala a rozhlédla jsem se po místnosti, byla jsem v nemocnici.
Vzpomněla jsem si, jak jsem spadla na zem a bouchla se o stůl do hlavy, no nic víc si nepamatuju. Natáhla jsem ruku na tlačítko, abych zavolala sestřičku, protože potřebuji vědět, jestli j James v pořádku a kdy budu moc jít domů.
Po pár minutách se konečně otevřeli dveře a v nich stála, celkem příjemná sestra od pohledu.
,,Á slečna Williams, jak se cítíte?" mile se usmála.
,,Jenom mě trošku bolí hlava. Prosím vás, je malý v pořádku? A kdy budu moc jít domů?" prosím ať mu nic není.
,,Nebojte, je naprosto v pořádku, a domů by jste mohla jít asi zítra, kdy nenastanou nějaké komplikace. Byla jste 1 den v kómatu, takže si vás tu necháme na pozorování. A mimichodem, byl tu pan Bieber, chtěl abych mu hned zavolala až se probudíte, takže jestli mě omluvíte, dojdu mu zavolat" usmála se.
,,Nemusíte, já mu zavolám sama, mám nápad" uculila jsem se. Jen přikývla na souhlas a odešla.
Ze stolku jsem si vzala mobil a vytočila Justinovo číslo. Párkrát to zvonil a nakonec to zvedl.
,,Nó?" ups, asi jsem ho probudila.
,,Ten tón si nechte mladý muži!" mluvila jsem hlubokým hlasem, aby mě nepoznal, zatím se mi to dařilo.
,,Promiňte, kdo je tam?"
,,Tvoje těhotná přítelkyně, která má neskutečně velký hlav a musí tu trpět bolest hlavy, takže kdyby jsi se uráčil přijet, byla bych ti zavázaná lásko" už jsem mluvila normálně. Fakt jsem měla velký hlad.
,,A-Ang?" nevěříčně vřískl do telefonu.
,,Né, tady Lucifer!" poznamenala jsem.
,,Hned jsem tam! Nehýbej se, nikam nechoď, nic nedělej!" řekl a típl to.
Musela jsem se nad tím zasmát, protože byl strašně starostlivej. Sedla jsem si na posteli a začala na mobile hrát nějakou hru. Netrvalo ani 20 minut a už někdo klepal na dveře. Usmála jsem se a vykřikla 'Dále'.
Dveře se otevřeli a dovnitř vstoupil Justin s rukou za zády. V jedné ruce držel obrovského plyšového medvěda. Doširoka jsem se usmála.
,,Ahoj princezno" políbil mě na rty.
,,Ahoj lásko" uculila jsem se.
,,Něco pro tebe mám, první je na řadě pan Čokoláda.." podal mi toho plyšáka.
,,Děkuju" přitáhla jsem si ho k sobě a políbila. Znova.
,,A pak tady pro tebe mám tohle" podal mi nádernou velkou kytici červených růží. Ruku jsem si dala na pusu a z očí se mi spustili slzy.
,,Děkuju, znova!! Tak moc tě miluju" obejmula jsem ho a nemám v pláně pustit.
,,Miláčku já vím že je to hodně netradiční, ale já prostě už to nemůžu vydržet. Chtěl jsem to udělat už v ten den co jsem tě poslal za Lucy, jenomže se stala ta nehoda. Slibuji, že si tu večeři vynahradíme. Prosím, broučku, staneš se mou ženou?“ klečel před postelí a já seděla. Bulila jsem jak mimino, protože tohle byla ta nejkrásnější věc, co se mi kdy stala. Vůbec mě nezajímalo, že mě o ruku žádá právě tady v nemocnici, po tom co jsem se probudila.
Horlivě jsem kývala hlavou a ruku si přidržovala na puse. ,,Ano, ano, ano, ano vezmu!!!!!!" vykřikla jsem.
Na ruku mi nasadil nádherný stříbrný prsten s diamantem. Radostně vyskočil, vzal mě na ruku a zatočil se semnou. Úsměv jsme oba měli od ucha k uchu. ,,Děkuju" zašeptal mi do ucha. Usmála jsem se a zatáhla ho, aby si semnou lehl na postel.
Medvěda jsem položila na zem vedle postele a kytky jsem dala na židli, abychom si mohli lehnout. Justin si lehl a já jemu na hruď, přičemž si obmotal ruce kolem mého pasu.
,,Opravdu by jsi se chtěl přestěhovat do menšího domu někde u pláže?“ vzpomněla jsem si na slova co mi říkal, když jsem spala.
,,To si piš, že chtěl. Dokonce už mám i jeden vyhlídnutý." pohladil mě po bříšku.
,,Budeš božský táta" zasněně jsem se podívala do stropu a víc se k němu přitulila.
Konečně jsme šťastní.
Next part is heeere! Je krátká, no oslavujeme mamky dnešní narozeniny tak nemám čas:)
TAKY, S @marketkaaaaaa PÍŠEME NOVOU STORY, NAJEDETE JI NA MÉM PROFILU!!!!:)
ČTEŠ
Hey, I love you [Justin Bieber]
FanfictionPlatonická láska se říší celým světem, hlavně když se řekne Justin Bieber. Člověk potřebuje soukromí, svobodu a paparazzi mu jí všechnu berou. Mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice. Avšak žádná láska není naprosto věrná. | Jsem si vědoma chyb...