Summer Love (N. H. - Cz)

1. kapitola

Pohled Lily

Před týdnem

„Proč u ní musíme furt sedět a střídat se u ní?" ozval se v mém podvědomí hlas mojí sestry.

„Protože nesmíme dovolit, aby viděla po probuzení někoho jiného než nás. Doktor mi říkal, že o tom budou informovat i vašeho otce, takže tu za chvíli bude taky a my nemůžeme dopustit, aby ho viděla dřív než nás. Musíme zjistit, jestli si pamatuje, co se jí stalo a kdo jí to udělal," uslyšela jsem hlas, který také patřil mé matce.

„Co se bude dít, když zjistíme, že si to pamatuje?" do mých uší pronikl další hlas, který tentokrát patřil mému bratrovi.

„Zařídíme, aby o tom nikomu neříkala. Budeme jí vyhrožovat. Řekneme jí, že necháme místo vás zavřít toho kluka, protože jí nikdo nebude věřit, že jí pošleme do psychiatrické léčebny, protože je z toho celá zmatená, a že se zbláznila. Zbavíme se jí, prostě zařídíme, aby jí to nikdo nevěřil," prskala moje matka.

Nechápala jsem to, co jsem jim jenom mohla udělat tak strašného, že mě tak strašně moc nenávidí? Prostě to nechápu.

„Myslíš, že to zabere? Táta jí to věřit bude," namítla Alex.

„To jí bude k ničemu. Můžeme soudu říct, že on jí nezná tak dobře, jako jí známe my a bude to. Problém vyřešen," usměrnila je máma. Po tomhle jsem se opět propadla do temnoty.

Před třemi dny

„Zlatíčko, prober se. Už to tu nezvládám, potřebuju tě tady, chci vidět tvá krásná modrá očka. Potřebuju vědět, že jsi v pořádku," uslyšela jsem hlas, který patřil mému tátovi. Chtěla jsem mu stisknout ruku, promluvit, uklidnit ho, že jsem v naprostém pořádku, ale měla jsem pocit, jako by to tělo nebylo mé. Jako bych ho měla jenom půjčené a ta druhá osoba mi zapomněla prozradit, jak ho mám používat.

„Kdo jste?" ozval se taťky přísný hlas. „Co tady chcete?!" zařval znovu. Měla jsem strach, kdo to bude.

„Pane, mé jméno je Jack McKinley. Chtěl jsem ji vidět, její matka a sourozenci by mě sem nikdy nepustili. Musím vědět, že se jí nic nestalo." Mé uši zachytily nový hlas. Patřil Jackovi. Poznala jsem ho. Před sebou jsem viděla jeho zářivé zelené oči, které se na mě se smutkem dívaly, když jsem ležela na zemi, kam mě shodil.

„Proč to potřebujete vědět? Jak znáte mou dceru?" otázal se znovu otec.

„Vy jste její otec?" Jacka hlas zněl zděšeně. Najednou byl protkaný strachem.

„Ano, a ptám se naposledy, jak o tomhle víte?!" zařval můj otec.

„To já jsem tohle začal, její sourozenci mi vyhrožovali vězením. Moje rodina nemá moc peněz, proto jsem pomáhal lidem, kteří prodávají drogy. Byl jsem pro ně člověk, kterého posílali na lidi, kteří nechtěli platit, občas jsem je i prodával. Její sourozenci to zjistili, a najali si mě. Jenom jsem do ní strčil a vysypal jí věci. Potom se tam objevili Alex a Andrew. Měli v rukách pálky a mě vyhodili. Schoval jsem se a díval se, jak ji zmlátili. Trpěl jsem tím pohledem, takže jsem tam počkal, dokud neodešli a následně jí zavolal sanitku a zůstal s ní, dokud nepřijeli. Chtěl jsem se přesvědčit, že je v pořádku, ale oni tu pořád byli, takže mi to nedovolili. Je mi to líto pane, tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem jí ublížit, ale oni by ublížili mně. Moje matka je mrtvá a můj otec je po těžké nehodě ochrnutý, nemůže pracovat a nikoho jiného nemá. Jsem jeho jediná šance, kdybych šel sedět, umřel by hladem," brečel Jack.

„Cože si udělal?!" zařval můj otec a následně jsem uslyšela zvuk, který mohl znamenat jen jedno a to to, že někdo dostal nějakou ránu.

„Klidně mi vražte ještě jednu, zasloužím si to, je mi to moc líto," promluvil plačtivý hlas, který patřil Jackovi.

„Takhle to prostě nemůžu nechat. Chci vědět jednu věc, doufám, že ti je jasné, že tohle jen tak nenechám a poženu to k soudu. Ale chci vědět, jestli budeš vypovídat proti mé bývalé manželce, Alex a Andrewovi," optal se ho táta.

„Nemůžu, oni mě zavřou," panikařil Jack.

„Nezavřou, o to se postarám, ale potřebuju, abys to, co si řekl mě, řekl i soudci. O tvého otce i o tebe se postarám. Dám vám peníze, které vám pomůžou, a budu vám nějaké posílat, pokud s tím svinstvem skončíš a pomůžeš mé dceři. Oni mi jí do péče nedají, stejně jako minule, protože její matka a sourozenci opět sehrají divadélko, ale chci, aby od nich odešla a nemusela tohle dál snášet, takže potřebuju, abys mi pomohl. Uděláš to?" zeptal se ho taťka.

Jacka odpověď jsem opět neslyšela, protože moje podvědomí skončilo opět v temnotě.

Současnost

Opět jsem se snažila otevřít své oči, stejně jako už milionkrát za tu dobu, co tu jsem. Tentokrát to ale mělo jiný konec. Povedlo se mi to, sice to nebylo na nějak moc dlouhou dobu, ale i tak jsem za to byla nesmírně vděčná. Dokázala jsem to. Okamžitě mě zasáhlo ostré světlo, které mě donutilo mé oči opět zavřít. Trochu jsem sykla a to přitáhlo něčí pozornost. Zřejmě jsem v pokoji nebyl sama.

„Zlato, jak ti je, jsi v pořádku?" ozval se nade mnou hlas, který patřil mé matce. Pomalu jsem rozlepila své oči a uviděla její tvář nad sebou. Nebyla ale jediná. Vedle ní se nacházely obličeje, které patřily mým sourozencům.

„Co se stalo?" zachraptěla jsem otázku a ve všech třech tvářích spatřila úlevu. Díky tomu jsem si na vše vzpomněla. Na Jacka, mé sourozence, rozhovor sourozenců s mámou a také na rozhovor Jacka a taťky.

„Ty si nevzpomínáš?" zeptala se váhavě matka.

„Ne," zalhala jsem. Věděla jsem, že jim nemůžu říct pravdu. Pamatovala jsem si, co všechno by následovalo a hlavně jsem věděla, že by mi zakázali mluvit s tátou, abych mu nic neřekla. Musím hrát, že si to nepamatuju. „Co se stalo?"

„To nikdo neví, nějaký kluk tě prý našel, zavolal ti záchranku, ale když tam záchranáři přišli, nikdo už tam nebyl, takže nikdo neví, kdo to byl," vysvětlil mi Andrew. Nedokázala jsem se na něj dívat, stejně tak na mou matku a sestru. Nenáviděla jsem je. Od tohohle okamžiku jsem je nenáviděla z celého srdce a nic mi v tom nemohlo zabránit.

„Aha," hlesla jsem potichu. Odvrátila jsem od nich zrak a nedívala se na ně. Zavřela jsem oči a snažila se hrát, že jsem strašně unavená, abych jim nemusela čelit. Celou dobu jsem se na ně nedívala a to až do okamžiku, kdy se otevřely dveře a do nich někdo vešel. Otočila jsem se na dveře, abych věděla, kdo vešel do mého nemocničního pokoje.

Moc prosím o vote a komenty a děkuji za ty minulé, chtěla bych vědět, zda mám v přiběhu pokračovat či ne, takže moc prosím o nějakou odezvu, Andy 💕