Summer Love (N. H. - Cz)

11. kapitola

Pohled Nialla

Měl jsem strašnou chuť jí políbit, ale nemohl jsem. Co když to nechce? Nemůžu jí políbit. Nechci, aby se se mnou kvůli tomu přestala bavit. Konečně mám pocit, že mám někoho, kdo mě má rád a věří mi. Nechci jí kvůli tomu ztratit.

„Pojď, jdeme," usmál jsem se na ní a za ruku jí táhnul ke dveřím. Nevím, jestli to je dobrý nápad, protože si nevěřím, jestli to vydržím. Mám hroznou chuť jí políbit a netuším, jak dlouho tomu budu moct odolávat.

„Tatí, jsem doma," zařvala do domu, když jsme vešli dovnitř.

„Jsme v kuchyni, pojď se s námi najíst," zařvala Ashley. Okamžitě jsme tam šli.

„Dobrý den," pozdravil jsem, když jsme vešli dovnitř. Oba dva se na nás otočili a sledovali nás s otevřenýma očima.

„Ahoj Nialle, dáš si s námi? Dělala jsem hranolky a smažák," usmála se na mě Ashley.

„Moc rád, děkuji," poděkoval jsem, sedl si ke stolu vedle Lily a čekal, až přede mnou přistane jídlo. Hned jsem se do něj pustil, protože jsem měl obrovský hlad.

„A copak, že si přijel s Lily?" zeptal se její táta.

„Stali se z nás kamarádi a Louis se choval jako vůl, tak jsme odtamtud prostě měli chuť zmizet, takže jsme šli k nám," vysvětlila místo mě Lily. Jenom jsem přikývl a dál jedl.

„Nialle, pořád nemáš žádné zprávy o Zaynovi?" zeptala se Ashley.

„Nemám, ani o něm není nikde slyšet, mám strach, jestli se mu třeba něco nestalo," přiznal jsem smutně.

„Bude v pořádku, neměj o něj strach," usmála se Lily a chytila mě za ruku, která byla položená na stole, takže to všichni viděli, ale mně to bylo v tuto chvíli opravdu jedno. Byl jsem šťastný, protože jsem jí měl u sebe, držela mě dobrovolně za ruku a ještě se na mě krásně usmívala. Opravdu jsem byl šťastný, tak jako už dlouho ne. Od Zaynova odchodu jsem se už tolik neusmíval, anebo jenom falešně a to vždy před kamerou nebo před ostatními lidmi. Nechtěl jsem, aby někdo viděl, že jsem nešťastný, o to jsem nestál. Nechci, aby na mě byli kluci naštvaný, že dělám problémy, že oni se snaží a kvůli mně si lidi myslí, že nejsem šťastný, a že jsou ve skupině nějaké problémy. Občas mám chuť na ně začít řvát, ať se proberou, že problémy opravdu máme.

„Lily," ozval se její táta a tvářil se vážně. „Musím ti něco říct a zřejmě nebudeš ráda," smutně se na ní díval. „Alex a Andrew přijedou už teď v pátek a budou tu do příštího pátku," vysvětlil jí. Podíval jsem se na Lily a v jejích očích jsem spatřil strach. Kvůli tomu jsem jí stisknul ruku na podporu, stejně jako ona mě před chvílí.

„Vždyť měli přijet až za dva týdny," promluvila nakonec a z jejího hlasu šlo slyšet, že má strach. Ani se jí nedivím. Ještě jsem její sourozence neviděl, ale už teď jsem je nenáviděl. Kdo může dobrovolně ubližovat takovému krásnému stvoření?

„Já vím, volala mi tvoje matka, že nastala změna, a že tyhle prázdniny u mě budou možná častěji," promluvil na ní tichým hlasem, ale já i tak mohl vidět, jak ho to mrzí a jak on sám je z toho nešťastný. „Když tu budou, tak bude asi nejlepší, když se nebudeš stýkat s Niallem, Louisem, Liamem a Harrym. Mohli by si to dát dohromady a víš, kde by to tvoje matka později použila proti nám," vysvětlil jí smutně.

„Klidně to řekni, použila by to proti nám u soudu, abych nepřipadla tobě, ale abych musela skončit u ní. Nemusíš se bát, Niall ví úplně všechno, řekla jsem mu to. Louis ví jenom něco, takže před ním a ostatníma si musíš dávat pozor. Před Niallem nemusíš, on ví naprosto vše," uvedla Lily vše na pravou míru.

„Tys mu to řekla?" divil se její táta a zmateně nás sledoval. Stejně jako Ashley.

„Jo, věřím mu. Mám ho ráda, a nechci mu lhát," trochu se začervenala. Jenom jsem se nad tím pousmál. Byl jsem šťastný z toho, co řekla. Má mě ráda, stejně jako já jí. i když, možná to myslela jenom jako kamaráda, ne jako něco víc. Napadla mě myšlenka, která opravdu v tuto chvíli nebyla vůbec vítaná.

„To je dobře, ale nechci, aby vás spolu viděli. Nechci nic, co by mohlo ohrozit tvůj pobyt u nás. Víš, jaká tvoje matka je a čeho je schopná. Bude si hledat jakoukoliv záminku, aby tě dostala opět do své péče a nebyla bys tam na dva měsíce jako tady u mě, ale na další tři roky. Nechci ti nic radit, ale musíš se sama rozhodnout, jestli radši týden nebudeš s Niallem a kluky nebo jestli radši strávíš tři roky s matkou," poučil ji otec.

„Nebudu se s ní stýkat. Nechci, aby u ní byla a pokud mě bude potřebovat, tak k ní přijdu oknem, ale nechci, aby měla problémy. Vydržíme to, můžeme si psát nebo volat, dám jí své číslo, aby mi když tak mohla napsat, kdyby mě potřebovala," vložil jsem se do toho já.

„Pokud budeš chtít přijít, tak ti nebudeme bránit, pomůžeme ti se sem nepozorovaně dostat," usmála se Ashley.

„Jinak na noc se budeš v pokoji zamykat, aby ses nemusela bát, že tě sourozenci přijdou navštívit. Chci, aby ses tu cítila v bezpečí, a udělám pro to cokoliv," ozval se její táta.

„Já vím, miluju vás," usmála se na ty dva a následně – čímž mi udělala obří radost – se usmála na mě.

„My tebe taky," odpověděl její táta a taky se na ní usmál. Já se na ní taky usmál, ale nic jsem neřekl. Pak už jsme v klidu dojedli a o jejích sourozencích už nepadlo ani slovo.

„My jdeme nahoru," řekla po jídle Lily a už mě táhla nahoru. „Já vím, že je to asi blbý, ale chtěla bych od tebe laskavost," začala, když jsme přišli do jejího pokoje.

„Jasně, jen řekni, co by to mělo být," podíval jsem se na ní s obavou v očích. Bál jsem se, že by mě třeba poprosila o to, že mám odejít nebo o to, abych jí už nikdy nechodil na oči, to bych nesnesl.

Takže, co Lily bude chtít po Niallovi? Bude se mu to líbit? Bude s tím souhlasit? Bude to nějaká banalita nebo věc, která mu ublíží?

Moc prosím o názory v komentářích a o vote 💕

Jinak opět moc děkuji za minulé vote a komentáře, vím, že se pořád opakuji, ale jsem vám hrozně vděčná za podporu, Andy 💕