Summer Love (N. H. - Cz)

2. kapitola

Pohled Lily

Do pokoje vešel muž, kterého jsem milovala, měla ho za vzor a vždycky ho obdivovala. Ano, přišel sem můj táta.

„Tatí," zaradovala jsem se šťastně. Můj hlas sice nezněl moc hlasitě, ale bylo z něj poznat, jak moc jsem šťastná, že je tady. Chtěla jsem se zvednout, ale do mého břicha vystřelila okamžitá bolest. Křeč, která mě poslala zpátky na záda do postele.

„Zlatíčko, jsem tak rád, že ses probrala. Buď opatrná. Měl jsem hrozný strach, počkej, hned dojdu pro lékaře, aby se na tebe podíval a ujistil se, že jsi v pohodě," radoval se. Doběhl mě obejmout, políbil mě na tvář a opět zmizel. Během chvíle se tu znovu objevil a nebyl sám. Za ním šel další muž, kterému mohlo být kolem šedesáti. Měl šedé kratší vlasy a zelené oči. Vypadal velmi mile.

„Jmenuji se David Hall a jsem tvůj ošetřující lékař. Jsem rád, že ses konečně probrala. Byla jsi dva týdny v kómatu a někteří už začali mít pochybnosti, jestli se probereš, ale já nepřestal věřit, stejně jako tvůj táta a ty ses konečně probrala," usmál se na mě s milým úsměvem. „Teď tě zkontroluju, chceš, aby tu zůstali, nebo aby odešli?" zeptal se a ukázal na mou rodinu. Byla jsem překvapená, že jsem byla mimo tak dlouho a bylo mi líto, že jsem taťkovi přidělala tolik starostí. Bylo na něm vidět, že nespal a jak je strhaný.

„Chtěla bych, aby tu zůstal jenom taťka," odpověděla jsem bez rozmýšlení.

„Dobře, takže vy ostatní prosím opusťte pokoj," podíval se na ostatní. Mámě, bráchovi, ani ségře to nemůže být divné, protože jsem je nikdy nechtěla u svého vyšetření, buď jsem tu byla sama, nebo s tátou. Pokud mi něco bylo, tak jsem vždycky přemluvila doktory, aby to mámě neříkali a zavolali to tátovi, nechtěla jsem, aby proti mně měli další výhodu, kterou by mohli při první příležitosti využít proti mně, což by hned při první naskytnuté příležitosti s radostí udělali.

Doktor mi udělal několik vyšetření a potom nás nechal s taťkou o samotě.

„Jak se cítíš?" zeptal se taťka a sednul si ke mně na postel. Chytil mě za pravou ruku a jenom mě tak držel.

„Všechno mě bolí, ale jsem ráda, že jsi tady," přiznala jsem a stiskla mu ruku, kterou držel tu mou.

„Co se stalo?" díval se na mě s naléhavostí.

„Nemusím ti na to odpovídat. Už to dávno víš. Když jsem byla mimo, slyšela jsem dva rozhovory. Jeden byl mámy s Andrewem a Alex a ten druhý byl s tebou a Jackem, takže vím, že už jsi v obraze a víš, co se mi ve skutečnosti stalo," vysvětlila jsem mu. Dívala jsem se mu do očí a čekala, jak na to bude reagovat.

„Chci to vědět od tebe a taky chci vědět, o čem se bavila tvá matka a tvoji sourozenci," díval se na mě a v jeho očích i hlase byla patrná naléhavost.

Řekla jsem mu vše, co jsem si pamatovala, vyprávěla jsem mu vše, co se mi dělo za tu dobu, co jsem byla u mámy, potom co jsem slyšela. Prozradila jsem mu úplně vše, protože on o tom nevěděl. Nechtěla jsem mu přidělávat starosti, protože s tím stejně neměl šanci nic udělat.

„Dneska jsem to šel nahlásit na policii, Jack souhlasil, že tě při slyšení podpoří a bude vypovídat. Soud proběhne sedmého září. Odporoval jsem, že tě nenechám bydlet přes dva měsíce u matky. Dokonce jsem řval i na soudce, protože on tam byl v tu dobu taky. Dostal jsem povolení, že až tě doktoři pustí z nemocnice, tak pojedeš se mnou do Londýna. Dneska je pondělí a ve čtvrtek končí škola, a to tě asi do té doby nepustí, takže si s tím nemusíš dělat starosti a pak rovnou odjedeme pryč. Má to jeden háček a to ten, že musíš poslední tři dny prázdnin strávit doma, aby ses připravila do školy, a do soudu budeš muset těch sedm dní také trávit doma," smutně se na mě díval.

„Tatí, já to zvládnu. Neměj o mě strach, teď jsem ráda, že budu moct trávit prázdniny s tebou," usmála jsem se na něj. Měla jsem z toho strach, ale i tak jsem byla ráda, že s nimi teď nebudu muset trávit skoro dva měsíce. Budu u taťky a jeho přítelkyně Ashley.

„Nebudeme na to teď myslet. Chci ti říct novinku. Už je to dýl, ale neměli jsme čas si spolu promluvit," díval se na mě a jeho oči zářily. Neměla jsem svůj vlastní telefon a taťkovi jsem mohla zavolat, jenom když mi to mamka dovolila a to v poslední době nebylo moc často. Jezdit za mnou nemohl, protože mě sourozenci pořád hlídali, a kdyby to zjistili, tak by to řekli mámě a měli bychom z toho oba dva problémy. Z toho důvodu jsme spolu nemluvili už skoro měsíc a půl. „Před měsícem jsem požádal Ashley o ruku a ona řekla ano," šťastně se na mě usmíval.

„To je skvělé tati, hrozně ti to přeju, vám oběma, mám takovou radost," radovala jsem se společně s ním. Měla jsem Ashley opravdu ráda a vždycky se ke mně chovala mile. Nějak takhle jsem si vždycky představovala, že se na mě bude koukat moje máma a bude se ke mně chovat stejně. To se bohužel nikdy nestalo.

„Chtěla za námi přijet, ale zakázal jsem jí to. Bylo mi jasné, že by sis nepřála, aby tě takhle viděla," díval se na mě, jakoby čekal, že to nějak potvrdím.

„Přesně tak, jsem ráda, že mě tak neviděla. Nedokázala bych se smířit s tím, že by mě tu takhle viděla. Mám jí jako mámu a nechci, aby mě viděla v tomhle stavu," přiznala jsem a v taťkových očích se objevily slzy.

„Byla by opravdu šťastná, pokud by tě teď slyšela. Sice tě zná jenom z toho týdnu, ale pořád se na tebe ptá, miluje tě jako svou dceru a byla by ráda, kdyby tě slyšela," prozradil a několik slz mu vyjelo z očí. Natáhla jsem ruku a setřela mu slzu, která mu zrovna stékala po tváři.

„Nebreč, ničí mě tě takhle vidět," přiznala jsem smutně a potichu ho sledovala. „Chce se mi potom taky brečet a to nebude nejlepší. Bolí mě tě takhle vidět a je to horší bolest, než tu, kterou bych měla doopravdy cítit," šeptala jsem a hladila ho pořád po tváři a při tom stírala neposedné slzy, které mu stékaly. Chvíli se na mě díval a potom spustil vše, co měl na srdci a mně z toho všeho šla hlava kolem.

Moc prosím o komenty a vote a děkuji za ty předchozí :)

Díl věnuji Pezzie187 za podporu, děkuji, Andy 💕